Veterán na Břízkách

Před pár měsící zavolal Dáňa že už prej má novou umělou kyčel a tudíž může zase běhat  a že bychom se mohli s Liškou přihlásit na veteraniádu štafet. Mě to přišlo jako slušná předváděčka, ale paní v trafice říkala ať nikam nejezdím, že teď jsou všude na předváděčkách ti Šmejdi, co člověka oškubají až na kost. Nakonec jsem se rozhodl, že to risknu a  poslední zářijový víkend vyrazím do Jablonce a že tam možná něco s veteránama vyhrajeme. Před závodem se nám to trochu zkomplikovalo jelikož Liška zase zapomněl kolik mu vlastně je a přímíchal se do autogramiády juniorských mistrů světa, kde byl však pořadatelem brzy odhalen a vyveden jelikož pod svůj podpis kreslil slovenskou vlajku.
Slovo dalo slovo a já jsem šel na první úsek. Na startu se to hemžilo bývalými reprezentaty, eliťáky, zubními protézami a francouzskými holemi. Lehce jsem zaspal startovní výstřel jelikož jsem si nevzal naslouchátko aby se mi Jaromír ve stanu nesmál.  Start byl z kopce a tak jsem využil svých titanových endoprotéz a pořádně natáhl krok. Na třetí kontrole ještě stále ve vedení, ale pak se muselo dlouho do kopce a tak šli dopředu ti mladší s vlastními klouby. Několik lehkých kontrol jsem visel balík, pak delší postup a pak to přišlo.... to na co mě Liška pořád před závodem upozorňoval, no... ehm, co to vlastně bylo? Něco jako tech... nebo tep... teplický nebo tak nějak. Už si nevzpomínám. Rozhodně jsem tu teplickou pasáž ustál a na chvíli se zase dostal do čela. Jenže potom přišel dlouhý postup a já si zatraceně věřil že přímá varianta bude ta nejlepší.

Nebyla, takže zpátky v balíku a zoufale se držet aby mi neutekli. Na diváckém úseku šli do čela francouzi (rozuměj ti s francouzskými berlemi) a já ztratil kontakt (rozuměj čočku). Což se však ukázalo jako výhoda. Měl jsem totiž tak zamlženo, že kontrolu za diváckým úsekem jsem našel ještě dřív než jsem ji začal hledat a o další kontrolu jsem doslova zakop. Touto náhodou jsem se opět vrátil do čelního balíku a tam jsem vydržel až do předávky. S Dáňou jsme si plácli a já si málem zlomil zápěstí o jeho titanové předloktí. Za cílovou čárou už čekal tradiční resucitační team vybavený vším potřebným a tak se mi opět díky vyspělé medicíně vrátil, zrak, sluch i chuť žít. Liška se mě pořád ptal jestli to bylo tektonický nebo co, ale neměl jsem moc času na povídání jelikož jsem musel tam, kam chodí Vašut s modrou růží!
Dáňa běžel hodně dobře (od té doby co inhaluje vzDuchovou běhá jak za mlada) a tak předával Liškovi v balíku 5-10 flek. Pětka byla nadosah zvlášt když Ticháč z konkurenční Pragofky si na startu místo mapy omylem vzal slevový letáček do Penny!
Liška běžel dobře, ale v jednom místě to na něj bylo moc termický nebo co a tak s lehce odřenýma ušima pátej flek! Mapa tady.
Tratě pěkný, ale v reálu mi to moc technařský nepřišlo.

Ani jsme moc neslavili a rychle do postele a ráno zašustit pytlíkama, protože druhý  den se běželi družstva. Liška se omladil a tak k nám vetošům přišel do teamu Bouda. Bouda nemá ani titan ani není Máma, za to ale rozumí, když je závod technický (nebo teplický) a tak za Lišku byl ta nejlepší náhrada. Do teamu nás doplnili Verča s Januš dvě legendy, které když přijedou tak nezklamou.
Dany to rozběhl a opět jsme díky němu byli v čelní skupině. Verča běžela taky výborně, ale už je trochu po přechodu (myslím tím tu nešťastnou nehodu :-) a tak malinko ztrácela fyzicky, ale předávala Boudovi stále v kontaktu. Bouda šel dobře! Škoda, že při tom neběžel :-) a tak jsem po třech úsecích předávali s velkým odstupem na bednu, ale dostat se do desítky bylo ještě pořád reálné. Zvlášť když na čtvrtém úseku běžela Januš.  Ta zatnula zuby (umělý) a začala postupně stahovat (umístnění). A než by jsi řekl "starobní důchod" tak jsem vybíhal na poslední úsek já. Rozhodl jsem se běžet jak za mlada - rychle i za cenu chyb. Těch chyb bylo víc než té rychlosti, ale v rozhodující chvilce jsem zachoval  chladnou hlavu a tak nakonec v cíli na desátém místě. Mapa tady.

Jak říkám slušná předváděčka :-)