Jak si (ne) udělat kamarády

Minulý článek jsem zakončil tvrzením, že příště zase něco na kole. To jsem ovšem netušil, že motivem tohoto  článku nebude ani tak cyklistika, ale něco úplně jiného. Ryzí kamarádství.

Jelikož jsem teamový hráč (mám to přece napsané ve svém CV), tak moc dobře vím, že občas teamový duch a kamarádství musí převážit nad závoděním a touhou po co nejlepším výsledku. A protože se můj okruh kamarádů, po přechodu z levelu "bezdětný" do levelu "tatínek vol. 2", výrazně ztenčil, musím se teď velmi snažit, abych tenká kamarádská pouta udržel i s těmi, kteří tak řečeno zbývají. A proto, stejně jako největší z kamarádů, i já občas musím do kopce zastavit, před cílem naoko zakopnout a kontrolu trošku pohledat abych kamaráda vyhrát nechal a večer u piva dobrou náladu nekazil. Ono to někdy vyjde, ale někdy ne a o tom tenhle článek bude.

Bajky pod Landštejnem.
Mám to tam rád. Je to tam moc hezký na vejlety, pěší lampióny a po letošku můžu směle říct, že i na bajkový lampióny je to moc fajn. Jihlaváci uspořádali v sobotu klasiku a v neděli middle. Já oprášil zeleného RM, vzali jsme děti a v sobotu ráno jsme s 45 minutovým zpožděním vyrazili z Prahy. Nejsem žádný Fitipaldi, ale se řvoucí Olinkou a průtokovým ohřívačem Ondrou za zády jsem na okrskách kolem Nové Bystřice chvílema 150km/h dal abychom to stihli včas. Letmý pohled na startovku M21B - kamarádi = Vrabčák, Fujda. Aha, tak to pozor! Dnes to rozhodně nesmím jet na vítězství. Takže na start dojet těsně minutu před startem, nerozcvičovat a od začátku tak trošku zadřeně. Na postupech jsem volil vždy tu horší variantu a dokonce jsem si dovolil i jeden kufr!

A ono to vyšlo. Vrabčák vyhrál a Fujda těsně přede mnou na jedenáctém místě. Večer s Ondrou výlet na hrad a pak pivo s kamarády. Pohoda klídek. Druhý den middle. Kdysi to bývala moje silná disciplína, ale letos..... však víte. Ale na startu mě z koncentrace vyrušil Eda a já se tak trochu zapomněl a tak jsem jel bomby a s kolem dokonce běhal, což je moje tradičně nejsilnější biková disciplína. Pak jsem si uvědomil, že vlastně jedu dobře špatně a tak jsem hned vyšil stupidní volbu, aby to náhodou nedopadlo dobře špatně.

Zbytek závodu už nebylo co řešit a protože kluci tentokrát měli formu, tak  to dopadlo všechno špatně dobře a já mohl ne spokojeně odjet domů s vědomím, že tentokrát jsem nevyhrál kamarády neztratil.

Ale nic netrvá věčně a i když se člověk snaží, tak např. drobná nepřízeň počasí může vše zničit.

Brdman cross
Brdman cross je pětihodinové MTBO zpestřené doplňkovými akcemi, jako je například znalostní kvíz (O: "Jaká je správná teplota čepovaného piva?"), střelbou ze vzduchovky a jízdou na člunu nebo plaváním. Záčátkem června, kdy teplota v ČR obvykle přesahuje 25°C je to celkem příjemný závod, protože Brdské lesy skýtají plno stínu a nádherných zpevněných cest i singltreků. Ty samé lesy ovšem dokážou, taky začátkem června, díky vytrvalému lijáku pojmout obrovské množství vody a cestičky se promění v bažiny, potoky v řeky a brody v hlubiny. To vše na kole při příjemných 9°C dává dohromady nevšední zážitek. No co, řeknete si. Zážitek nemusí být příjemný, hlavně že je intenzivní. A on teda intenzivní byl. S Čížou jsme se pokusili naplánovat trasu, ale liják nám smyl nejen spojnice mezi kotrolama, ale i bodové hodnocení a tak jsme si to rozdělili. Já čuměl do mapy a Číža hlásil body a četl popisy. Poprvé v životě jsem si říkal, že by bylo dobré mít na mapníku stěrač. Některé brody začaly hraničit s plaveckou vložkou a jelikož po každém sjezdu jsme byli zmrzlí na kost, tak jsme do každého kopce bušili abychom se zase zahřáli. K tomu liják a  vítr, ale přesto všechno jsme bojovali a kontroly naskakovali a konec závodu se blížil. A když jsme na střelnici nasypali všechny diabolky do černého zdálo se, že se vezeme na vítězné vlně a to jak obrazně tak místama doslova. Jenže já úplně zapomněl, že nesoupeříme jen s počasím a tratí, ale s námi soupeří i naši kamarádi Fujda s Mirkem. Ti měli celou dobu našlápnuto na vítězství, ale Mirkovi byla ve sjezdech taková zima, že neudržel řídítka a tak se rozhodl k zahřátí rukou využít odpadní hospodářství ze svého pitného režimu. Což se z počátku ukázalo jako dobrý nápad až do té doby, než Mirek zalehl ke střelbě ze vzduchovky a jako každý správný střelec se před výstřelem zhluboka nadechl. Nemusím snad doplňovat, že všechny jeho výstřely šly do žlutýho.

V cíli došlo na rychlé zhodnocení vy asi tušíte z Mirkova postoje (pozadí), že se mu ten den opravdu nedařilo a ať jsme v cíli body přepočítávali, jak chtěli, pořád nám to vycházelo dobře špatně. Za chvíli tady byly výsledky a došlo na nejlepší nejhorší a my s Čížou vyhráli!

Co vám budu povídat. Jak já si vyčítal, že jsme trať dobře vybrali a všechny kontroly bez problému našli. Jak já se bál, že se kluci urazí a už se mnou nebudou kamarádit a já už nikdy nebudu moct obléct klackáče. Ale byl to strach zbytečný. Kluci se na mě nezlobí a dnes mi dokonce přišla SMSka, že si s nimi můžu jít v úterý zaběhat do Stromovky dvoukiláky. Už se těším. Jsou to kamarádi ....

......kluci dík!

P.S. A Čížo, tobě dvojnásobnej dík. Na to, že nejsi rodilej lampión, při takovýmhle fekálním počasí, jsem čekal, že mě už s tím kolem a mapou pošleš do......  hnědýho.
P.S.P.S. Mapa s postupy tady.