středa 12. června 2013

Známka lampiónového punku

Ne, nenosím orientky naruby a ani sportident jsem si nezapíchl do huby, s tím teplým rumem a blitím už nějakou zkušenost sice mám, ale to vám povídám: Letošní lampiónová sezóna je pro mě taková známka punku.
Ptáte se jak se to projevuje? No především tím, že si jezdím kam chci a běhám co chci! A taky píšu o čem chci a kdy chci. Takže na rozdíl od jiných lampiónských blogařů se u mě nedozvíte jaké byly štafety v Bulharsku nebo žebříček Čech na Moravě.
U mě se však dozvíte jak extrémní dokáže být jeden extrémní kros, když máte extrémně málo natočeno a nebo jak (ne)běžet odpolední sprint v Nymburském aglickém parku, kde kytky můžou volně bujet.

Albertův extrémní kros
Tenhle závod mě dlouho lákal. Nejen profilem trati
, ale především pověstí, která ho obcházela. Jednotlivé zprávy se různily od celkem realistických: "Pěknej kros, v nádherným terénu s brutálním převýšením" až po brutální zprávy typu: "běh se střídá s lezením na samé hraně skal vysoko nad propastí .... každý třetí nedokončí....., každý pátý zemře....". Nejlepší to bylo zjistit na vlastní kůži a tak jsem se sebral a přihlásil se na 3 ročník i se svými kamarády, taky pankáči  Vrabčákem a Juniorem.

Na start jsme se dostavili s předstihem abychom čas navíc mohli nádherně promrhat debatama na téma v jakých botách běžet. Ukázalo se, že obutí bylo nakonec to rozhodující. Zatím co junior vyrazil na pankáče v rozvázaných hladkých maratónkách.....


já šel trochu pokřiveně v nových Inových 8 hřebech.....,



tak Vrabčák obul minimalistické  "mikroténové" pytlíky....


Startovali jsme intervalově v pořadí, pytlíky - křivonožka - tkaničky a bylo to jako vždy vyhecovaný, což se ukázalo pro 2/3 z nás jako smrtící. Což o to, kros to byl parádní. Uzounká cestička ve svahu nad Vltavou, kde lesní cestičku střídaly kamenné pole, sem tam schody, skalní plotny, sem tam vyhlídka, sem tam řetězy a hlavně pořád nahoru a dolů. Rval jsem to od startu jako správný pankáč a cestou předbíhal jednoho soupeře za druhým a stále vyhlížel, kdy mezi kameny objevím roztrhané Vrabčákovi "mikroteňáky".
Ale už v polovině trati jsem najednou pochopil, že je zle a že jestli budu pokračovat dál ve stejném tempu budu to já kdo bude brzy "na maďeru"! Laktát mi stříkal už i z uší a svaly na nohách ztuhly k prasknutí. Takže pokorně do chůze, pěkně se chytat čeho jde (stromy, řetězy, turistky nad 18 let) a hlavně se dostat do cíle!
Naštěstí v ten samý čas pár desítek metrů za mnou prožíval Junior to samé a tak to dopadlo na zlatej střed a celkově sedmý místo. Vrabčák nečekaně vyhrál, což nás všechny potěšilo, nejvíc jeho jelikož dostal ananas a bude mít celý týden co jíst :-)


Sprinty v Nymburce
Jak už jsem několikrát anoncoval rozhodně nejsem sprintový typ a to je dobrý důvod se zdokonalovat a když to situace umožní, tak běžet hned dva závody v jednom dni. A protože jsem lampiónový pankáč, tak nečtu pokyny a když se běží v Nymburce tak vezmu jedny trenýrky, jedny kecky a čip a jedu. Dopoledne běžím jak o život. Ve městě čistě a jen co se vběhne do areálu zimního stadionu, tak bum a hned chyba na 1 minutu. Ale na to být výrazně nejlepší ze spartťanů mi to stačilo. A jelikož pankáči si zásadně nepouští stopky na startu, tak tady je mapa s malováním bez GPS.


Čekání na odpolední SPRINT v ANGLICKÉM PARKU jsme si s kamarády krátili debatováním na téma imigrační politika evropské unie a vizuální rozdíl mezi dorostenkami a juniorkami v orientačním běhu. Jelikož bylo vedro, tak jsme pravidelně doplňovali ionty a vitamíny B až se nám udělalo tak dobře a začalo hrozit, že zůstaneme spíše u tématu (o těch juniorkách NE o těch cikánech) a na start vůbec nedorazíme. Ale to už by byla moc velká pankáčovina a tak šup do trenýrek a vzhůru do lesa.......


Holt není anlický park jako anglický park a co svědí tam revma sto let nezavítá. Ostatně koukněte do mapy. Myslím si, že i stavitel vyznával tak trochu známku punku! :-)

A příště o tom, jak 14 českých lampiónů vyrazilo do Finska na závody.

1 komentář: