pátek 24. května 2013

Nohy z jílu a hlava ze železa

Ne, tenhle článek nebude o Golemovi a ani to nebude recenze knížky od mého oblíbeného autora. Tenhle článek bude o prvním letošním žebříčku B, který se uskuečnil nedaleko Žatce a kde se poprvé ukázalo, že to letos možná půjde.
Kdo je znalec čech a moravy, tak určitě ví, že kolem Žatce je úrodná červená půda a taky, že se tam pěstuje ta nejlepší kytka na světě....


Jenže, když do té červené úrodné půdy pořádně zaprší, tak se z ní stává neuvěřitelně mazlavé blátíčko a v tom blátíčku je těžký po lese jen chodit natož běhat a hledat lampióny. V kombinaci s parametry klasické trati 13km/400m převýšení to vypadalo na celkem pěkný survival a liga 100 hrozila mocně!

Když už zmiňuju survival, tak nemůžu zapomenout, že jsem po dlouhé době absolvoval zase Kvadriatlon dvojic. Vzpomínka na poslední absolvovaný ročník Kvadriatlonu byla stále živá, přestože to bylo už před šesti lety. Závody při kterých vás uprostřed lesa srazí z kola blbečci na enduru, se hned tak nezapomínají :-(. Za ty léta se stal kvadriatlon už hodně prestižním závodem což je fajn, protože kombinace běhu-lodi-kola a orienťáku je opravdu zajímavá a dává vyniknout opravdu univerzálním borcům, jako jsou například klacky.cz.

O tom, že mi dělá velké problémy kvadriatlon vyhrát popř. dokončit v popředí jsem se přesvědčil i letos, protože jsem si znovu na kole ustlal, tentokrát né cizí vinou, ale jen a jen vlastní nemohoucností a slabostí. Prostě najednou motovice od palice, světlo na konci tunelu a skončili jsme jasná zpráva a to jsem na občerstvovačce pil jenom ionťák :-). Díky Vrabčákově včasné resusctitaci a pomoci jsem závod nakonec po 5 1/4 hodině dokončil a byl rád, že to mám za sebou.





 Po téhle zkušenosti jsem k sobotní klasice přistupoval velmi opatrně a už na startu bylo vidět, že se k závodu nestavím zrovna čelem ...


Cílem bylo hlavně doběhnout v pohodě. Možná jsem to až moc "chladil", protože v postupu na 5ku jsem za sebou začal cítit rychlý dech a dusot nohou a při zběžném ohlédnutí poznal Tomáše (!!) Kamaryta, který šel dvojku za mnou. No co, tak jsem trochu přidal hned nás zatáhl do prima kufru asi tak na minutku pod 7 kontrolu. Poté jsem se skromně zařadil a společně jsme začali provozovat bahení sjezdy do roklí po kterých vždy ihned následoval zoufalý boj s gravitací a uklouzaným mazlákem při výlezu ven. Postupně jsme začali nabírat další  a další závodníky mezi nimi i Tomáše (to snad už není možný!! to je fakt prokletí) Procházku, SyOna a Kalouse (toho druhého :-). Jednu chvíli nás běželo celkem 5 a pak se stalo něco nevídaného!
Měl jsem najednou pocit že můžu zrychlit. Sám jsem tomu nemohl uvěřit a tak jsem provedl takový malý vnitřní audit:
Hlava: "Tělo, co bys řeklo na to, že by jsi mohlo běžet rychleji?".
Uši: "Cože?!"
Nos: "Pragovák smrdí, pryč od něj!"
Srdce: "SPARTÁÁ!"
Plíce: "Z plných do toho, do toho!"
Nohy: "To by šlo"!
Hlava: "Neděláte si prdel?".
Prdel: "U mě dobrý!"
Tak jsem za to vzal a od občerstvovačky se snažil ten bus roztrhat jak za mladejch let. A ono to skoro vyšlo! Zůstal jen Tomáš K. Vydrželi jsme spolu až do cíle, což mě přineslo hezkej čas pod 95´ a nám oběma solidní umístnění do první 15ky.
Mapa je ke zhlédnutí tady a data ze závodu tradičně na garminu nebo attackpointu.

A příště zase něco na kole.



Žádné komentáře: