Terminál 2 aneb český Tom Hanks v akci

Je to pár týdnů, co jsem na blog vystavil fotky ze služební cesty po Dubaji a myslím si, že vám všem dlužím pár řádek o tom, co té cestě předcházelo a jaká vlastně byla. Úvodem něco základních pravidel.

Pravidlo č.1 - Nelítejte do Spojených arabských emirátů bez víza
Pravidlo č.2 - Nevěřte arabům, že na letišti dostanete transitní víza
Pravidlo č.3 - Nehádejte se s imigračním úředníkem
Pravidlo č.4 - Pokud porušíte jakékoliv z výše uvedených pravidel naučte se modlit k těm !správným! bohům.

Já porušil všechny pravidla a můj výkřik "panebože to sou č****i" ani Alláh nevyslyšel a tak se ve 3 ráno vytratil v poloprázdné tranzitní hale Dubajského letiště! V tu chvíli jsem byl totálně na dně. Vystresovaný, nevyspalý na antibiotikách a za necelých 8 hodin jsem měl přednášet na DCD Dubaj 2012, kde na mě čekalo cca 150 lidí a za co firma zaplatila 5000 EUR. Ptáte se proč se to všechno takhle "zvrtlo"? No tak poslouchejte.

3 týdny před odletem - Kupuji letenku!
2,5 týdne před odletem - žádám o víza - dozvídám se, že na víza nemám nárok jelikož platnost mého pasu vyprší 5 měsíců po mém návratu a ne požadovaných 6!
17 dní před odletem - žádám o nový pas
12 dní před odletem - Olinka onemocněla chřipkou
9 dní před odletem - Silva onemocněla angýnou
8 dní před odletem - zůstávám doma na OČR (ošetřování člena rodiny) a starám se o Ondru, když Silva s Olinkou stůňou.
7 dní před odletem - dostávám nový pas a ihned žádám o víza a o urgentní vyřízení
7 dní před odletem - Ondra onemocněl chřipkou
5 dní před odletem- hádejte kdo onemocněl?!
4 dny - jsem na antibiotikách a bez víz
3 dny - asi milionkrát jsem volal všude kam šlo, do Student Agency, na imigrační do Dubaje, do Emirates. Stále na antibiotikách a stále bez víz
2 dny - stále v horečkách a stále bez víz. Deprese je moje druhé jméno.
1 den - V Emirates mi tvrdí, že když nezůstanu v Dubaji déle než 96 hodin můžu po příletu do Dubaje požádat o transitní víza
Dend D - riskuji, balím antibiotika a letím bez víz

A vracíme se na začátek. Nevyšlo to. Imigrační úředník mě bez okolků vykázal a já zůstal uvězněný v tranzitní zóně společně se skupinkami Nigerijských a Filipinských "cestujících". Na moji otázku Why? odpověď MUSTWAIT. When? odpověď MUSTWAIT! Where?! MUSTWAIT! Chvíli jsem bloumal po letišti a snad i díky práškům měl pocit že každou chvíli musím potkat Toma Hankse, kterej mi poradí co a jak dělat, protože on v Terminálu prožil 10 měsíců. Pak jsem se začal rozhlížet, kde přespím, protože i v arábii platí, že ráno moudřejší večera. Tak jsem zakempoval vedle Nigerijské rodinky, která vypadala, že na letišti už nějaký ten čas tráví a pokusil se usnout, ale Tom Hanks...

... a blížící se ráno společně s blížícím se začátkem prezentace mě spát nenechalo. No, teď moc dobře vím, kde se dá na letišti najít pitná voda, kde internet zdarma, kde jsou sedačky na kterých se dá natáhnout, kolik sekund trvá než eskalátor objede jedno kolo a tp.  Zevloval jsem takhle 7 hodin s občasnými MUSTWAIT pokusy na imigračním a po těch sedmi hodinách najednou, hleďmě?! Vytisklé vízum na mě za 30 dirhamů čekalo a cesta ke svobodě byla otevřená :-). Pak už jenom lehký stres dostat se co nejrychleji do Jumeriah beach hotelu, odprezentovat 45 minutovou prezentaci a nějak to vydržet až do večera, kdy jsem se konečně na hotelu dostal do postele. Zbytek tripu už jsem si užil se vším, co k Dubaji patří a můžu směle napsat, že Dubaj je díra, ale luxusní díra, kde seženete vše, co chcete a kdykoliv to chcete. Koukněte na fotky. Cestování zdar a arabským zemím zvlášť!