Něco pro lampióny - Jak zakončit sezónu, která ani nezačala

Jedno okřídlené pravidlo říká, že sportovec má skončit na vrcholu. Je to poměrně jednoduché, ale těžko se to dodržuje viďte Schumi a Dominátore. Ještě hůř se to dá poznat, když vlastně nevíte, kdy ten vrchol byl. Bylo to předloni, kdy jsme s klackama.cz vyhráli Pivní štafety na Botasu? Nebo v roce 2005, kdy jsme byli s Liborem Jirků druzí na MČR v Rogainingu? A nebo to bylo v roce 1999, kdy jsem byl nejvýš v Rankingu?    Opravdu nevím, ale jedno vím jistě, že se mi končit ještě nechce a i když posledních pár let se moje výkonnost (sportovní) dá přirovnat k pocitům speleologa sestupujícího dolů do neprobádané propasti, který už si několikrát řekl: "Tak a teď už jsem vážně dosáhl až na dno!" a ono NE, ono to jde ještě hlouběji!

Letošní sezóna vlastně žádná nebyla. Po zimním marodění a nicnedělání jsem na jaře zkušebně odběhl několik závodů (3) abych zjistil, že to půjde a jal se s chutí trénovat. Pak mě ale bůh práce ztrestal natrženým lýtkovým svalem a tak následovalo další nic nedělání, další kila navíc a další sestup do hlubiny, který se zastavil až na podzim, kdy se noha zdála jakš takš dobrá, váha se zastavila na kulatých ...hádejte kolika? a já zjistil, že se mi po těch lampiónech opravdu stýská. Tak jsem se přihlásil na Aldašín. 

A hned překvápko jak sviňa. Pořádala Tretra, tak jsem byl po zkušenostech z minulých let trochu skeptický, ale mapa seděla, kontroly byly tam kde měly být, tratě pěkný, ba co, i můj výsledek nebyl vůbec špatný. Sice jsem měl párkrát během závodu pocit, že se blíží úplný konec, ale nakonec se přece jen objevila cílová krabička. Mapa tady a Tretrákům ještě jednou dík za hezkej závod, protože tenhle závod mě nakopl tak, že jsem se hned přihlásil na další :-). MFP pořádalo na bývalém Údolí raků. Srdeční záležitost - tam jsme před 25 lety skládal pionýrský slib a když jsem ještě točil, tak jsem tam trávil celkem hodně času. On totiž les východně od Říčan je taková suší Šindelová a to já mám rád. Závod to byl opět nádhernej a směle můžu říct, že letos nejhezčí z těch, co jsem běžel (ale běžel jsem jich jen 11 což není zrovna mnoho). No a jelikož mě to bavilo, tak mi to i 

celkem utíkalo a tak to zase nebylo tak strašný. Mapa s postupy tady

Jinak centrum závodu bylo v Kellnerově Open Gate a když to srovnám se svojí základkou z dob výše zmíněného pionýrského slibu, tak bych neměmil :-).

No konec sezóny se blížil a moje chuť závodit rostla a rostla. Na klasiku jsem si nevěřil a tak z KAMenického dvojzávodu dostala přednost zase krátká. Sobotní dopoledne mě jako vždy zastihlo nepřipraveného a to jednak, že napadlo 5cm sněhu a my jsme vyjeli na letních gumách a druhak, že se neběželo na Požárech (další z mých oblíbených map), ale na nové mapě Valnovka. Trochu jsem nevěřil svým očím, kde všude se dá závod uspořádat, mapa sama o sobě vypadala jako dlouhej nataženej špagát a vzhledem k terénu stavba tratí vytěžila maximum. No, a jak jsem psal, tak nasněžilo a tím pádem to chvílema byl spíš slalom speciál než běh:-).

No a sezóna byla na úpném konci. A kde jinde takovouhle sezónu zakončit než v Bohnicích. A tady konečně "padla kosa na kámen". Byl to běžák jako prase, mapa zbytečně překážela v ruce, takže se naplno ukázalo, jak jsem tlustej a pomalej. Dostal jsem takovou nakládačku, že se z toho budu vzpamatovávat až do jara! Ale  aspoň k něčemu to snad bylo dobrý. Beru jumary a začínám se připravovat na výstup.

P.S. Jo a ještě jsem běžel HULK, ale ten se nepočítá, protože SMRK lampiónům!