Pořádal jsem Mistorvství ČR na krátké trati

Když jsem před dvěma lety podával přihlášku na pořádání tohohle závodu zdálo se mi, že to bude nesmírná pohoda. Terén pro OB naprosto luxusní, všechna předběžná povolení v kapse, dobré zázemí v hotelu Legner a hlavně silnej pořadatelskej team v zádech, tak čeho se sakra bát. Kdo mohl vědět, že se toho tolik změní! Kolem vánoc byla situace absolutně jiná. Já v Anglii, smlouva s majitelem pozemku pro shromaždiště v nedohlednu a moje úpěnlivé maily do ČR o pomoc při organizaci v pr... (ve spamu). Ale jak už jsem se zmínil, Sparta je silnej pořadatelskej team a tak jsme to zvládli. Ukažte mi nějakej jinej oddíl, jehož hlavní organizátor žije v Anglii, rozhodčí pracuje v Bulharsku a do ČR jezdí "jen tak na skok", ředitel nebyl už tři roky na žádném závodě, stavitel tratí v týdnu před závodem udělá státnice s červeným diplomem .... Nakonec jsme to však vyřešili a dá se říct ke spokojenosti všech. Oddílu i závodníků. Tenhle článek píšu abych to tak nějak zhodnotil a hlavně poděkoval těm všem sparťanům co se snažili udělat ten závod poctivě. Člověk né často dělá zásadní rozhodnutí a já jako jedno z mála považuju to, že jsme se rozhodli tisknout mapy u Lukáše Brabače a né kdesi v daleké bulgárii. Lukyn se zjevil z čista jasna po několika letech lampiónové odmlky a plný chuti do pořádání se do něj zapojil. Ve spolupráci s Járou a mapaři pak vznikla mapa jež byla tiskem ve špičkové kvalitě. Kluci to něměli jednoduché. Samozřejmě se vše dělalo na poslední chvíli a těch změn nebylo málo, ale výsledek byl vynikající. I mapaři odvedli výbornou práci. Aleš Hejna skvěle generalizuje a mapa je pak pro závodníka velmi dobře čitelná a sparťanští mapaři (Jaromír s PeRejem) se od něj čím dál víc učí, což prospívá nejen jim, ale i sparťanským mapám. Ale sedící dobře vytištěná mapa je nic bez dobře postavené tratě a tady jsme u dalšího rozhodnutí za které jsem rád, že jsme ho udělali. Vybrat a prosadit Myra a Ondru bylo dobré rozhodnutí. Ondra postavil semifinálové tratě, tak aby se líbily většině, což není zrovna jednoduhé, ale jemu se to povedlo. Myro pak pro finále připravil fyzicky a technicky náročné tratě, které seděly těm, kteří na to mají a to jsou většinou ti nejlepší. Jen škoda, že Myro nevěnoval více pozornosti některým nemistrovským tratím, umístěním čísel a především popisům. Ty se staly noční můrou hned několika pořadatelů poslední týden před závodem. Co mě osobně mrzí, bylo to, že stavitelé tratí a tím pádem i vedoucí zavádění, nevyžadovali od zavaděčů důsledný sběr a kontrolu štítků. To jsem myslel, že je samozřejmost a jak se ukázalo nebyla. Můžeme být velmi rádi, že v neděli nikdo z veteránů nepodal protest na kontrolu u kamene v hustníku, která měla svůj štítek na jinném kameni o pár metrů vedle! Ale naštěstí se ukázalo, že i veteráni dokážou brát tyhle věci s nadhledem.
Ale co by byl závod bez zázemí. A za to, že to bylo takové jaké to bylo patří velké díky Michalovi, který rezolutně smetl ze stolu nikam nevedoucí jednání s panem podnikatelem Legnerem a přesunul celé centrum do Voděrad, kde vytvořil cílovou arénu jak se patří. Nakonec to vše dobře dopadlo i když 14 dní před závodem ještě nebylo kde parkovat (velký dík patří Jirkovi Kavkovi) a 4 dny před závodem jsme stále mysleli, že občerstvení budou dělat místní. Naštěstí Klára s Danym chytli příležitost "za pačesy" a občerstvení zafungovalo perfektně. Škoda, že těch TOIek na shromaždišti nebylo víc, to jsme mohli ošéfovat lépe. Naprosto čisté svědomí mám, ale s vodou na mytí. Pokud mají závodníci k dispozici v horkém počasí rybník se sice ne úplně čistou, ale vodou, tak nerozumím jak se někdo může rozčilovat nad tím, že je to nedůstojné mytí. Jsme přece outdoorový sport. Sprchy jsou v tělocvičnách! Tak pokud se to někomu nelíbí může dělat nějaký sport, který se provozuje v tělocvičně! Ze shromaždiště je to jen krůček k výpočetnímu centru. A tady to asi malinko zaskřípe. Je nutné uznat, že už léta je výpočetní centrum doménou Zdeňka Přečka, který mu kraluje rukou pevnou a dá se říct, že téměř neomylně. Jak se však ukázalo, tak pořádání tak náročného závodu jakým je MČR se svými semifinálovými skupinami, karanténami, utajenými rozběhy, finalovou startovkou a dalšími "drobnostmi" je trošku moc na jednoho člověka jen s dvěma pomocníky. Zdeněk se v některých problémech hodně utápěl a než jsme zjistili, že je potřeba pomoc bylo už dost pozdě, ale vyřešili jsme to. Mě osobně mrzí zmatek ohledně oživování kontrol. Kdyby se to řeklo předem mohl každý zavaděč jít do lesa s čipem a nemuseli jsme křečovat pár minut před zahájením závodu a já jsem nemusel bejt na některý lidi hrubej. A startovka?! Byla správně! Byla podle pravidel a byla, bohužel, pozdě. Speciální díky musím taky směřovat na start, kde už poslední dobou "táhne" skvěle sehraný team pod vedením Rýši a kde to o víkendu neměli vůbec jednoduchý. Jen to peklo s balením map a dáváním čísel do pytlíků zaměstnalo spoustu lidí skoro na celý den. Ale zvládli to skvěle jen s jednou malou chybičkou o které vědí jen oni a hlavní rozhodčí. A na koho jsem ještě zapomněl? Třeba ubytování, které zajišťovala Ivule. To klapalo tak dobře, že jsme ani nevěděli kde je. Určitě jsem na někoho ještě zapomněl, ale to bych musel jmenovitě vyjmenovávat všech 45 lidí, kteří se dva dny snažili ze všech sil upsokojit něco kolem tisícovky lidí v jejich touze po hledání lampiónů. Všem díky a díky i závodníkům, že většina z nich byla se závodem spokojená. A co dál? Hned týden po závodě se mi sešli dva nápady, kde se dá něco uspořádat. Jsem za to rád, ale bohužel musím říct, že bych si rád vzal "pořadatelské volno" aspoň po dobu, kterou budu za hranicema naší země. Ač se to nezdá, tak pořádání téhle akce mě stálo spoustu především psychických sil a nerad bych to opakoval. Takže rád pomohu, ale nechci být hlavním garantem, aspoň ne po dobu, kdy budu za hranicema.