Skotsko

Skoro rok trvalo než jsme se s Silvou dostali na pořádnou dovolenou. Po letech "u Bořana", kdy jsem si zvykl na komfortních 6 týdnů dovolené si teď vážím každého dne a tak 10 dní ve Skotsku mi připadalo skoro stejně jako 4 týdny v Africe. Na sever britských ostrovů jsme původně měli vyrazit ve čtyřech, ale Anče do toho něco vlezlo a tak s námi jel jen Bouda (aspoň bylo kde přespávat :-). Lacinej vtip, že?! Vím to, ale i takové ftipy potěší, když je můžete pronést v mateřském jazyce a nemusíte pracně vymejšlet slovíčka. Boudovi to možná chvíli vadilo, že si ho pořád se Silvou dobíráme, ale jelikož je "modulární", tak brzy pochopil, že to pravé, co nám tady v Anglii chybí, není pivo, či jídlo, ale nezávazné vtipkování a kecání s kamarády. Ale zpět k naší cestě. Program byl nabitý: přespání v nejtajemnějším Youth hostelu ve Skotsku (Loch Lommond YHA), výstup na jeden z vrcholů nad údolím Glen Coe, Ben Nevis = nejvyšší hora Velké Británie, ostov Skye a pohoří Cuillins, magická hora Suilven, Old Man of Stoer, Snadwood Bay, divoký Highlands, kraj bez lidí, kde silnice jsou sakra úzké a ovce pěkně drzé, Smoo Cave, Inverness, Catedrála v Elginu, pohoří Cairgorm a destilérky ve Spey - jedna ochutnávka, druhá ochutnávka, třetí .... a už tu whiskey do nás lejte!! Ve Skotsku prý prší 300 dní v roce a když neprší tak žerou, takové ty malé mrchy tuším, že jim říkají miggies a když neprší a nežerou, tak to většinou fučí tak, že je lepší zalézt do nějaké hospody, protlačit se k baru, popíjet místní pivo a poslechnout si poctivou skotskou kapelu. Nám pršelo jen jedno dopoledne, miggies žraly jen Bášu a vítr byl tak slabý, že Silva ani nemusela nosit v kapsách závaží. Přesto jsme do hospod zalézali a nasávali nejen atmosféru. Ono po zdolávání skotských vrcholků docela vyschne. Každej vejlet totiž začíná pěkně "od vody" teda správně od moře a výšlap do 1300 mnm je pak docela záživnej. No a představte si, že třeba na Ben Nevisu ještě bylo tak kolem 1m sněhu. No prostě paráda! Na Skye jsme přespávali u překrásného Loch (jezera) Coruisk obklopeného pohořím Cuillins do kterého prý britové jezdí trénovat na Himaláje a hned o pár metrů od ná se v zálivu povalovali tuleni. K tomu skvělý Cous-cous od Silvy a vychlazený Carling z Asdy, kterého jsme si s Boudou dotáhli na zádech a otevřeli. Vrcholem ovšem byla švédská trojka ve stanu pro dva v mírném svahu. Nevím jak to viděl Bouda, ale já byl naštěstí uprostřed. Co ještě napsat? Tak třeba něco o řízení. Znechucen z anglických šesti až osmi proudých dálnic jsem ve Skotsku pochopil pravý význam slova single track a zažíval malé řidičské orgasmy. Úplně jsem se v našem VW Polo cítil jako Colin MacRay ve svém Subaru (budiž mu zemně lehká, když ten vrtulník byl ve vzduchu moc těžkej :-(). Nebo něco o Skotském národním nápoji. Single Malt Whiskey chutná v každé části Skotska jinak. Zapomeňte na Johnyho, Balantýnku a jiné míchaniny. Na Highlands a Isles chutná po kouři z rašeliny a v okolí řeky Spey z ní ucítíte nejrúznější ovoce. Prohlídky destilérek rozhodně stojí za to a nás asi nejvíc zaujala destilérka Glenfiddich (údolí jelenů) a to nejen svojí ochutnávkou. Nebo něco o lidech, kteří jsou neuvěřitelně pohodový jen ta jejich angličtina, no to je peklo :-). Nebo o přírodě, která je naprosto úchvatná. Nebo o Haggis, skotském národním pokrmu, kterým buďto bezpečně zaženet hlad nebo vyspravíte díru ve zdi. Nebo o pravých skotech, kteří chodí v sukni, Nebo o tom, co pod tou sukní mají nebo nemají, Nebo... . Určitě se do Skotka ještě vrátíme, stálo to za to. Moc díky Danovi a Lence Strakovic za skvělé tipy na výlety a mapy a speciální díky Boudovi za to, že nám dělal parťáka a vydržel naše modulární ftipy.