Temer vsedni vsedni den

Tak trochu jsem cekala, ze pondeli nebude uplne oddychovy den, zvlast kdyz mi pri vikendove sichte dosla plynova bomba na kalibraci strasne sloziteho pristroje a ja vedela, ze nejpozdeji v pondeli odpoledne musim s jeho pomoci zacit merit dalsi zvirata. Ono se rekne vymenit bombu, ale kdyz je stejnych rozmeru jako vy, navic nejaka specialni, co je potreba objednavat tydny dopredu a vy si nejste jisti, jestli jste v patek na chodbe kolegyni spravne rozumneli, ze bomba uz je a nebo se teprve musi objednat, malinko to celou zalezitost komplikuje.
Jeste v nedeli vecer jsem si v hlave udelala plan. Prvni, co po prichodu do prace udelam, bude, ze napisu email vsem, co s tim pristrojem taky pracuji, o tom, ze je potreba vymenit bombu a nabidnu se, ze se toho ujmu. Tak se taky stalo. V 8.30 rozesilam email a myslite, ze se nekdo do 11.00 ozval? Nikoli. Jdu shanet tehotnou kolegyni (Preeti), co jsem potkala v patek na chodbe a narazim pouze na jejiho sefa, vazeneho profesora. Celou storku mu lamanou anglictinou vyklopim a pri tom se zatvarim, ze je to opravdu urgentni. On zvedne mobil a vola Preeti. Ta se jak na zavolanou objevuje razem ve dverich a kyve, ze bomba je uz nekolik mesicu objednana a je pripravena k vyzvednuti ve skladu. Trochu se mi ulevi a pri tom si jeste pomyslim, ze prece jenom te anglictine rozumim uz malinko lip nez pred rokem. Vyrazime s panem profesorem a specialnim vozikem do skladu, kde po chvili hledani nachazime tu pravou.Ted uz jsem uplne klidna. Mirime s ni k nakladnimu vytahu a jim az do zverince. Pan professor se ujme cele vymeny a ja jen prihlizim. Nejprve odmontuje budiky z te stare, odvali ji stranou a na jeji misto dosoupe zbrusu novou. Prvni problem vyvstava ve chvili, kdy chce zpatky namontovat budiky. Zavit k tomu urceny chrani jakasi plastova plomba, ktera ma uprostred diru na velky imbus. Ten samozrejme nemame a moje predstava o bezicim experimentu se nahle pomalu rozplyva. Zase budu muset o vikendu do prace, protoze cely pokus bude posunuty! Celkem jasne rozumim hovoru mezi Preeti a profesorem, ze pred rokem tam takova zatka urcite nebyla, ze musi jit o nejakou inovaci na zlepseni bezpecnosti pri manimupulaci. Na to jsou Britove experti. Pote se Preeti vytrati hledat nejaky imbus a nebo kleste.Vraci se s neporizenou a na pruzkum vyrazi pan profesor.
Ten byl o neco uspesnejsi a nese s sebou sadu imbusu a velky sroubovak. Ani jeden imbus neni kupodivu dostatecne velky. Pomoci sroubovaku ale dokazeme ochrannou plombu vytocit a tak konecne muzeme nasroubovat budiky zpatky na bombu. Oteviram ventil a rucicky na budicich se prudce pohnou. Supr, rikam si, mame vyhrano! Mezi budiky je jeste jeden ventil, ted uz vim ze tlakovy, a podle profesora je zbytecne ho nechavat stale otevreny. Oba ventily tedy zavira. Zatim co ja uz asi potreti rikam “Thank you very much”, mi pomocnici odchazi. Zapinam cely pristroj aby se za dve hodinky dostal na provozni teplotu a jdu si dat obed. Na dotaz sefove, zda jsem zaridila vymenu bomby, souhlasne kyvam hlavou. A ona nahle dodava: “Ja praci s natlakovanymi bombami nemam zrovna v lasce.“ a ja si rikam proc? Co na tom je? Pak se vracim zpatky s predstavou, ze vse bude hotove do pul hodiny a ja konecne stihnu odejit domu uz pred sestou vecerni. Plne automaticky pripravuju vsechno potrebne pro dalsi pokus. Vazim zvirata a jejich zradlo, zakladam novy experiment v pocitaci a vrham se na kalibraci uz zahrateho systemu. V okamziku, kdy ale povolim horni ventil na bombe, hadicka vedouci vzduch vystreli, prasti me pres oblicej a obklopi me hluk prudce uchazejiciho plynu. Prvni me v tom zmatku a hluku napada, jestli se jeho unikem nemuzu priotravit. Po par vterinach uz ale skacu po kohoutu a utahuju ho. Hluk utichne a ja se jeste chvili vzpamatovavam. Prohlizim si tenkou hadicku, ktera ma privadet vzduch do pristroje a rikam si, ze takovy obrovsky tlak preci nemuze vydrzet. Zkousim ji nasunout zpatky na ventilek a pri tom si znicim nekolik nehtu. Druhy pokus nedopada o nic lepe, i kdyz se vsemozne snazim vlastni silou hadicku udrzet pripojenou k bombe pres ventilek. Tentokrat reaguju rychleji a zaviram privod vzduchu temer okamzite. I tak jsem ale uz vyplytvala plyn za temer 100£. Snazim se vzpomenout na dopoledni rozhovor s Preeti a profesorem a pomalu mi dochazi, ze ventil uprostred mezi budiky tam neni jen na okrasu. Vezmu za nej a nekolikrat dokola s nim zatocim. Po otevreni bomby hadicka konecne nevystrelila a zjistuju, ze tenhle ventil je pro me dost klicovy a ze se jim reguluje tlak vzduchu proudici hadickou. Temer zajasam, ze mam vyhrano a zacinam pristroj kalibrovat. Nejprve kyslik. Malinko znejistim, kdyz behem kalibrace se dana hodnota vubec nemeni a na jejim konci zustava uplne stejna jako u predchoziho pokusu. Zkousim otacet vyladovaci knoflik, ktery bezne byva velmi citlivy na jakykoli dotek a slouzi k presnemu nastaveni systemu, ale tentokrat at otacim doleva ci doprava, nic se nedeje. Kalibracni hodnota na monitoru zamrzla. Zkousim tedy nakalibrovat oxid uhlicity, ale tam me software nepusti dal nez do druheho kroku. Opet zacinam lehce panikarit. Vyslikam se ze “skafandru” a vyrazim hledat Preeti a nebo nekoho dalsiho, kdo s timhle systemem pracuje dele nez ja. Jsou ctyri hodiny odpoledne a v laborce pana profesora nenachazim nikoho me povedomeho. Ptam se jedne holciny, kde bych mohla Preeti najit a ona me posila na druhy konec chodby, kde sedi postdoci. Samozrejme tam neni a ja se psychicky hroutim. Asi je to na me hodne videt, protoze kdyz se vracim k vytahu, potkavam tu stejnou holcinu a okamzite se pta, jestli mi nemuze pomoci nekdo jiny. Odpovidam, ze jeste Michelle a nebo Amy a uz spolecne kracime na opacnou stranu chodby do dalsi kancelare. Michelle je kdesi jinde, ale Amy je tam a ja se k ni vrham. Zacinam ze sebe soukat zadost o pomoc a ona na to, ze ma obrovskou migrenu a prave se chysta odjet domu. Nakonec ji muj zoufaly pohled obmekci a spolu se vydavame zpatky do zverince. Po ceste se ji snazim popsat muj problem. S omezenou slovni zasobou to nejde uplne hladce, ale to nejdulezitejsi ji rukama ukazuju na miste. Predvadim ji, jak spoustim kalibraci a ji je to okamzite jasne. System po vycerpani predchozi bomby vyplul privod vzduchu a vymena bomby za novou nestacila k jeho spusteni. Nastesti stejna predchozi Amy zkusenost me zachranila, protoze hnedle vedela, ze bude stacit potrebny program vypnout a znovu spustit a veskere pripojene soucasti systemu se automaticky znovu aktivuji, vcetne proudeni vzduchu. Tak se taky stalo a ja jsem vesele mohla spustit novy pokus jeste v regulerni pracovni dobe.
Vecer se pohodlne rozvalim do sedacky pred televizi a spolu s Petrem koukame na Andyho Murraye, posledniho Britskeho hrace na Wimbledonu, jak je v semifinale drcen Richardem Gasquetem. Po dvou prohranych setech vsak nahle zacina utocit. Situace na kurtu se dramatizuje a jsou to priserne nervy. V te chvili me napada, jakou ja mam vlastne ohromnou vyhodu. Kdyz mi zacnou tect nervy na pracovnim poli, tak me u toho nesleduji miliony lidi a pekne od srdce si pri tom muzu hlasite zanadavat.