Priessnitzovi zábaly nejen na krk

Aby tenhle blog nebyl jen od hledání lampiónů a malejch dětech, tak tady naservíruju trošku té KPČ.Kapela Priessnitz odehrála svůj závěrečný koncert Alois Nebel tour v Akropoli ve velkém stylu. Bylo tam všechno a byl tam i Lukyn, Káča a já. Hned od začátku deprese střídala melancholii, radostnou melodičnost proťal sem tam pankový nářez a kvílející kytaru výborně doplňoval Švejdíkův originální hlas. Celý koncert jakoby vyzněl, že je to prima žít v Praze kam jednou za čas přijede kapela odkudsi z hor, kde furt prší nebo v lepším případě sněží a kde je to samá léčebna a potencionální sebevrah. Po první půlhodině to na nás tak valili, že jsem měl co dělat abych nepropadl trudomyslnosti. To tempo a výběr songů byl fakt (sebe)vražednej. Celkovou ponurost dokreslovala i černobílá projekce na plátno za kapelou. Pak jakoby mávnutím proutku kapela dala Malýho chlapce, sál se rozespíval a nad Pradědem vyšlo slunce. Pak už pohoda s občasnými přeháňkami až do konce. Fakt zážitek. Palec nahoru a těším se na novou desku. A F***off všem kuřákům!