1) Gore Brdman cross
2) Malevil cup
3) Salzkammergut trophy
Úkol č.1 zněl jasně! Snížit váhu! A to jak svoji vlastní, tak váhu mého RBčka. Obojí se podařilo více méně na výbornou. Váhu kola jsem snížil o celých 1,8kg pouhou výměnou zapletených kol ZTR a bezdušových plášťů Schwalbe a váhu sebe sama o 3 kila za mě snížila faraonova pomsta zmíněná v předchozím článku.
Úkol č.2 zněl také jasně! Natrénovat! To už byl výrazně tvrdší oříšek. Jednak proto, že času nebylo nazbyt a hlavně proto, že při plnění úkolu č. 1 jsem se nemohl vzdálit od WC dále než tři metry.
Úkol č.3 byl nejobtížnější. Skloubit to vše s rodinou.
Jenže každé velké chvíli předchází i nějaká ta malá chvíle a tu jsem si bezpochyby vybral hned na Brdman crossu. Ano, to je ten závod, co jsme s Čížou loni vyhráli! Takže jsem cítil poměrně velký tlak a to nejen ve střevech. Nutně jsem před závodem potřeboval najezdit pár kilometrů, ale nemohl jsem se příliš vzdálit od WC a nebo za sebou na štangli tahat ToiToiku. Po shlédnutí několik odstrašujících videí jsem zavrhl i variantu jezdit doma na válcích i když ta byla vzhledem k vzdálenosti od záchodu naprosto nejoptimálnější. Nevzdálil bych se totiž od bezpečí WC ani na 3m. Nakonec to dopadlo tak, jako vždycky a to znamená že jsem před závodem nedělal nic a čekal, že to nějak půjde. No, nešlo to! Závod jsme s Čížou začali svižně, kontroly naskakovaly a i vložený OB jsem zmákli velmi rychle. Průjezd kolem Královi stolice jsem ještě ustál bez zdržení
Horší to pak bylo při průjezdu Řitkou
Tam jsem začal nabírat ztrátu a zhruba po 1 a 3/4 hodiny závodu jsem začínal mít pocit, že je to ... prostě někde v okolí té Řitky! Po dalších 15 minutách už jsem ležel vedle cesty a dieta ne dieta, průjem ne průjem jsem do sebe cpal všechno, co jsem měl po kapsách. Ukázalo se, že všechny ty gely, sladké tyčinky a energetické bonbóny mají vedle funkce dodání energie další vynikající vlastnost a tou je totální zalepení celého trávicího systému, takže se díky nim vyřešil nejen můj dojezd do cíle, ale celkově i moje problémy se stolicí. No, na vítězství to tentokrát nebylo, ale jako základ k dalšímu závodu to bylo perfektní
Další akcí na programu byl dlouho očekávaný Malevil Cup. Proč dlouho očekávaný? No, protože když jsem před rokem dojel Sudety a řekl si: "Pravděpodobně už nikdy více", tak mi kdosi řekl: "Tak zkus Malevil. Je stejně pěknej a není tak brutálně náročnej na techniku"! Tak jsem ho zkusil a musím říct, že dotyčný nelhal. Malevil se rozhodně se svými 95km a 2400m převýšení zařadil mezi ty nejhezčí cyklo maratony, co jsem kdy jel. Počasí přálo, trať byla suchá, okolí fantastické. Od startu za to strašně tahal nějakej blázen, kterej se jmenoval Kulhavý, tak jsem ho nechal jet ať se vyblázní a pak si ho v klidu dám.Celá trať až do Oybinu byla po krásnejch lesních cestách a pěšinkách. Nahoru a dolu. Prostě paráda. Pak přišlo stoupání na Hvozd. Kopec jako prase, rozmlácená cesta, všichni kolem mě slejzali z kol a tlačili, jen já jel a jel až jsem vyjel nahoru. Popravdě řečeno, kdybych věděl, že po Hvozdu následuje další podobný výjezd tentokrát na Luž, možná bych taky trochu pošetřil síly tlačením, ale takhle to za ten potlesk stálo. Při sjezdu z Hvozdu jsem byl malinko "za sklem" a tak v nestřeženou chvíli jsem se poroučel k zemi, ale vše dobře dopadlo aneb co bolí to sílí a já pokračoval dál
Kulhavý se nevybláznil (o týden později vyhrál MS v MTB maratonu) a nadělil mi dvě hodiny. I přesto jsem ale byl v cíli náramně spokojený (z fotky to ovšem vypadá jinak :-) ). Celý závod prakticky bez krize a pořád jsem se snažil jet, což s mi už dlouho nepovedlo. Na Malevil se určitě někdy vrátím!
Vrcholem jarního cyklistického bloku byl pro mě Salzkammergut trophy. Dlouho před závodem jsem se v noci budil s hrůzou a vykřikoval "Ich bin total frertig! Nicht mehr bergauf!" Při pohledu na profil trati jsem dostával záchvaty panické hrůzy
Proč takový děs?! protože takovéhle kopce v ČR prostě nemáme a tudíž natrénovat třeba hodinu jízdy jenom do kopce prostě není kde!
Při výšlapu na Salzberg jsem pochopil, že může být i takový kopec, který je problém s kolem i vyjít natož vyjet. Ale s postupně s lepšícím se počasím se závod stával snesitelnější a já se cítil lépe a lépe. Ve sjezdech jsem se dost hlídal, jednak jsem se bál pádu, který by určitých místech mohl být lehce fatální
a druhak jsem se kochal panaromaty :-)
Ke konci se udělal docela pařák, což mi zas tak nesvědčí, ale na předposlední občerstvovačce jsem se svlažil kombinací - red bull - cola - radler, což mě tak nakopl, že jsem to nakonec dal za 7:49:28. Což bylo o -11minut pod stanovený cíl. I ostatní se snažili a tak kromě Berglíka, kterej probrzdil - píchnul - nespravil - zabalil jsme všichni spokojeně dorazili do cíle.
Teď už jenom zbývá odpovědět na otázku, jak jsem vyřešil úkol č. 3?
Já si myslím, že dobrý,ne?! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat