Recept na vyrovnanou štafetu od Přemka Podlahy

Mnozí z vás vědí že my ve spartě jsme specialisti na vyrovnaný štafety. Ale složit dvě vyrovnaný štafety na Jukolu, kde spolu běží sedm chlapů a půlka závodu se jde v noci to není žádná sranda a tak jsem se rozhodl že nic nepodcením a sám najdu recept jak připravit dva vyrovnané Jukola teamy na letošní největší orienťácké štafety na světě. Dlouho jsem pátral na webu, jak takový správný recept vypadá, ale kde nic tu nic až mě napadlo obrátit se toho nejpovolanějšího přes recepty vůbec, obrátit se na Přemka Podlahu. Byl jsem si trochu nejistý, když jsem klepal na dveře jeho skrovné zahrádky,

ale pocit jistoty mi dodalo, že jsem mezi dvěřmi potkal Antti Harju - trenéra Kalevan Rasti - finského oddílu který loni Jukolu vyhrál a letos se ucházel o double (vyhrát 10milu a Jukolu v jednom roce zároveň). Antti si neustále něco mumlal a až když jsem se bedlivě zaposlouchal, tak jsem uslyšel ".....must have Prohazska, must have Prohaszka".

Přemek byl v pohodě a šel na to od podlahy. Řekl mi všechny zásadní body podle kterých určitě složím dvě vyrovnané štafety.
Tak za prvé. V každém správném teamu prý musí být aspoň jeden výrazně nejlepší -  v každém správném teamu musí být také někdo výrazně nejstarší - správný team se neobejde bez kamaráda- v každém správném teamu musí být někdo mladý - v každém úspěšném teamu musí být někdo, kdo se nebojí pasek a taky někdo kdo se ve sprše nebojí ohnout pro mýdlo - v každém pořádném teamu musí být někdo, kdo umí m(r)lčet - každý team potřebuje někoho kdo (si) to umí narvat - ten kdo (si) to umí narvat bokem a přitom i m(r)lčet je v teamu ten nejcenější  - dále v každém pořádném teamu musí být někdo pěkný a taky někdo zamilovaný a taky někdo teplý . Všichni v teamu musí mít aspoň jednou za život vrabce v hrsti. Jo a hlavně každý úspěšný team musí mít Prohaszku! Všechno to prý mám hodit na jednu hromadu, trošku povařit, trochu podusit, podlejt, před závodem trochu rozsekat, znovu přihřát a rozdělit  na dva díly a vyrovnaně podávat. Pak prý vzniknou dva úplně vyrovnané teamy.
Nejprve jsem byl z Přemkových rad trošku mimo. Říkal jsem si: "Kde já seženu vrabce v hrsti a Prohaszku?! Ale pak mi to začalo naskakovat a během pár dnů byl team (Pápn, já, Fujda, Junior, Fanda, Bouda, Myro, Zhaly, Bokovka, Jedla, Dany, Pavlík, Vrabčák  a Tomm) sestaven a mohlo se začít vařit. Nejdříve jsem trošku zatopil přihláškou a pak začal postupně přikládat jeden hromadný mail za druhým, což dokázalo některé kamarády a zvlášť mrčochy pěkně nažhavit. Těsně před odletem ještě všechny trošku podusit mailama a hlavně brzkým raním vstáváním (sraz 5.20 na letišti kupodivu nestihly jen tři lidi) a po prvním podlití v Amstrdamu na letišti ....

pak všechny pokusně vyndat až v Helsinkách. Jenže tam se ukázalo, že team byl ještě nedovařený, protože hned po výstup z letadla se rozpadl na čtyři části. Mirek omylem přestoupil na let do Petrohradu, Pápn s Fujdou a Jedla vystoupili na jiném terminálu než naše zavazadla a Fanda ztratil klíče. Než jsem to všechno naházel zpátky do hrnce/aut trvalo to skoro hodinu. Přestože team nebyl připravený řekl jsem si, že je zkušebně rozsekám a připravil "krátký" trénink nedaleko letiště. Rozsekání se podařilo dokonale. 7km trať  nejrychleji běžel Žhaly za 73´ a liga 100´nebyla žádnou výjimkou. Terén to, ale byl fantastickej

Pak zpátky do hrnce a stálého podlévání vzhůru na sever do Jamsa. Tam jsme střídavě podlévali, tmelili a rozsekávali až do samotného závodu. Ukázalo se že podlévání bylo to nejdůležitější i když rozsekání v terénu relevantním Jukole nebylo taky vůbec k zahození. Jednak jsme se pochopili, že letos to nebude žádná finská hitparáda ale poctivej středoevropskej humáč

a druhak jsme se ujistili, kdo je tady výrazně nejlepší.

Noc před závodem jsme se místo na tréninku přihřáli v sauně a šlo se na to. První úsek! 

Do 9 kontroly tak trochu spíš ultimátní zápas než orienťák, ale pak se pole roztrhalo a už se dalo i běžet po svých a né jen šlapat po cizích. Terén opravdu nic moc, ale hezké partie se tam našly a sem tam i nějaká ta volba byla. Ostatně tady je mapa. Drželi jsme se s Pápnem na doslech a v cíli z toho bylo vyrovnaných 85 a 87 minut. 

Přemkův recept začínal fungovat. Na dalších úsecích se sice místama naše dva teamy od sebe vzdalovali, ale to jenom proto aby se za chvíli o to více přiblížily. Vše běželo přesně podle plánu. 

A jak trefně napsal Dany: "Po 8 hodinách závodu jdou naše teamy bok po boku na poslední předávku!" 

Jenže tady se Přemek s tím svým: "must have Prohazska" hodně sekl. Když jsem totiž uděloval finišmanovi první štafety poslední rady před startem říkám mu: "Je to dobrý Pavlíku, máš tam Procházku"! Jenže Pavlik místo toho uslyšel DÁŠ tam procházku. A jelikož trenérova rada je nade vše, tak poslušně celou trať obešel volnou procházkou. A díky tomu naše teamy v cíli nakonec dělilo 100 míst. Tak snad za dva roky a ve stejné sestavě. 

DÍKY KLUCI

P.S. Ještě to pošlu mailem (hromadným)