úterý 26. června 2012

Súdán

Když se řekne Súdán, tak si Američan představí samé teroristy ve výcvikových táborech Al Kaidy, Evropan si vzpomene na hladovějící děti v Dárfůru a Číňan si nevzpomene na nic ani když tankuje súdánskou naftu do svého okopírovaného BMW. Když se řekne Súdán u nás ve firmě, hned se všem vybaví obchodní příležitost prosadit naše datacentrová řešení. Co na tom, že ta země patří na seznam těch, která z důvodu terorismu embargují spojené státy, co na tom, že v současné době tam probíhají dva civilní konflikty. Žijeme přece v 21 století a všichni chtějí mít mobil, a ti co ho mají, chtějí mít chytrý mobil, a ti co mají chytrý mobil, chtějí mít ještě tablet. A všichni chtějí telefonovat, prohlížet internet, chatovat, stahovat data a tp. ať je to v Praze nebo v Chartúmu. Ta data nevisí jen tak ve vzduchu, oni musí být v datovém centru a proto je po datových centrech takový hlad i v zemi, která čelí velkým výpadkům el. energie, průměrná roční teplota je tam 38°C a prach s pískem je prostě všude. V takových podmínkách stavět datová centra přece nejde, řeknete si. No tak čtěte dál  a uvidíte.
V poslední době málo spím a z toho důvodu se mi dělají pod očima takové ty černé kruhy. Na otázku, proč mám kruhy pod očima, rád odpovídám vtipem, že s blížící se olympiádou podporuju africké sportovce. To byl zjevně signál pro Vojtu Voláčka, proč právě mě vyslal do Súdánu pomoci našemu lokálnímu partnerovi s větší implementací našeho komplexního řešení pro datová centra.
Můj trip začal v úterý v 6 ráno na Ruzyňském letišti a s přestupem ve Frankfurtu jsem pokračoval až do Chartůmu. Za sebou 12 hodin na cestě a vzhledem k neschopnosti spát v letadle jsem byl zralý "vracet kruhy" hned jak jsem vystoupil z letadla, ale teď teprve přišla ta pravá TIA (This Is Africa). Můj kufr plný dárkových předmětů pro naše partnery se stal terčem všetečných celníků a tak po hodině dohadování, že ty Conteg metry, vizitkovníky a katalogy opravdu nejedu do Súdánu prodávat, a že ode mně žádný úplatek nepadne, mě nakonec z celnice propustili. Slunce venku dávno zapadlo a teplota spadla na příjemných 32°C! V hotelu bylo čisto, klimatizace fungovala i balená voda byla takže 100% spokojenost. Nakonec dorazil i náš Dubajský obchodník Vikas Chopra a společně jsme vyrazili do města na večeři. Při výborném Chicken Tikka Masala jsme naplánovali příští dva dny. Na programu byla prezentace na semináři o datových centrech, návštěvy u potencionálních klientů a školení techniků lokálního partnera Nile Technical Agencies (NTA). Celkem nabitý program a to vše při stálé venkovní teplotě přes 40°C :-). Seminář se uskutečnil hned druhý den v luxusním hotelu vedle letiště a účast byla více než slušná. Přes 40 posluchačů z různých bank, univerzit, nemocnic a telekomunikačních společností poslouchalo skoro tři hodiny můj monolog na téma výstavba datových center. Pozitivní bylo, že to chvílema byl i dialog, protože otázek bylo hodně a zájem byl veliký. Pak přišel raut se spoustou dobrot z celého světa, no a pak Vikas nakopl svého chopra (vzal si taxíka :-), odjel na letiště a já zůstal sám. Tak jsem jel do centrály NTA trošku je proškolit na Conteg produkty. Malinko mě vyděsil jejich výtah, jelikož v něm místo hudby z reproduktoru odkříkávali korán a když jsem se ptal proč, vysvětlili mi místní "Aby prý výtah v pořádku dojel!" No, moc jistoty mi to nedodalo. Večer bylo volno a tak, když už slunce bylo nad obzorem (a venku tudíž snesitelných 36°C) jsem vyrazil na procházku podívat se na soutok druhé nejdelší řeky světa - Bílého a modrého Nilu.
Místní si trošku stěžovali, že je vody málo a musím uznat, že měli pravdu, asi tak -5m. Cestou jsem se stavil na jedno = čaj v typickém pouličním občerstvení = plastové židličky rozložené v prachu podél hlavní silnice. Slunce zapadlo a ulice se zaplnily lidmi, muezini svolávali k večerní modlitbě, auta troubily, ve vzduchu se mísily vůně pečených ryb, kuřiva, smogu a prostě TIA.

Třetí den patřil celodennímu ježdění po Chartúmu a návštěvám u klientů. Banka do které bych si peníze nedal, telekomunikační operátor rozjíždějící kolokační business a soukromá nemocnice, která mě svojí moderností naprosto vyrazila dech. Všude jsem se setkal s obrovským zájmem a hodně mě překvapil počet žen pracujících v Súdánském IT. Poznal jsem velkou část Chartúmu a střídavě se griloval (při nasedání do auta, které cca 2 hodiny stálo zaparkované na slunci) a podchlazoval (průměrný set point na klimatizacích v autech a kancelářích je 18°C). Obrovským úspěchem pro mě bylo sehnat pohledy, které se mi sice nepodařilo odeslat (nebyly známky) ale každý problém má své řešení a v Německu mají poštu i na letišti. Před odletem zpět jsem malinko zariskoval a ochutnal jsem něco dobrot přímo z ulice, což se mi nemuselo 2 x vyplatit, ale můj žaludek je už na ledacos zvyklý takže jsem to risknul......


..... a co myslíte? Vyšlo to nebo ne?! Rozhodně to byla dobrota a ještě že mají v Lufthanse na záchodě vlhčené kapesníčky :-)

Tak kam příště?

Fotky jsou tady

Žádné komentáře: