středa 5. září 2007

Když se daří, tak se (ne)daří

Uplynulý víkend začal fantasticky. Přestěhovali jsme se do našeho nového bytečku na Cambria Mews, Silviny myšky vesele dováděly v klecích a Báša dostal práci! Ano firma EBT touží mít ve svých řadách českého technika :-). Všechno nasvědčovalo tomu, že se na úspěšné vlně povezeme po zbytek celého víkendu až do pondělí, ale ouha! První signál přišel při sobotním nákupu. Báša rozbil v obchodě sklenici okurek (kyselých). To ještě není taková katastrofa pokud ovšem nevíte, že Britové okurky zrovna nemusí a na podlaze už vůbec ne! No co, nějak jsme to ustáli. A těšili se na neděli, kdy jsme vyráželi do Lincolnu na City race neboli městský OB. Báša se ještě v sobotu šel, jen tak, proklusnout a když už tak klusal, tak si řekl, co si nedat nějaké rovinky?! Zastavil, rozvičil, protáhl, vystartoval a nedoběhl. To je tak vždycky. Chcete něco vylepšit a pokazíte všechno! S bolestí v levé achylovce očekával, co bude ráno. Ráno to šlo = Ibuprofen + Ibuprofen gel :-) a tak jsme vyrazili do Lincolnu. Trať vzbuzovala trochu respekt. Chlapi 8,3 km a ženský 6,1 km vzdušnou čarou. Před závodem trochu sprchlo, takže dlažba lehce kluzká! Což se opět ukázalo osudným a hádejte komu?! No jasně! Báša. Na dvojku z kopce po dlažbě = levá vostrá = za rohem lidi = prudká změna směru = dlažba = koleno na maděru! Nic méně závod je závod a jedeme dál a tak Báša už achylovku neřešil, protože větší bolest přehluší menší. Do cíle zbývalo ještě hodně uliček a ruských rulet na křižovatkách. Ke konci už tradiční anglická fatální chyba tentokrát z ranku popletených postupů (místo 23-24, běžel 26 - 25) znamenala pád ze čtvrté pozice na konečnou sedmou. To Silva běžela celkem vyrovnaně a "nudně" a podruhé v krátké době si odváží ze závodů nepopulární, ale vynikající bramboru! Na tratě se můžete podívat tady chlapi a ženský a výsledky najdete na téhle stránce. Co ještě k samotnému závodu? Pořadateli slibovaná lahůdka v podobě křivolakých uliček nás teda vůbec nedostala (a nenadchla), ale většině angličanů se to líbilo. Nejvíc náš šokovala 70 letá vitální závodnice, která se s námi pustila do živé konverzace a řekla, že městské závody a parky prostě miluje!. Tratě byly nesmyslně dlouhé a dost často o ničem! Pár voleb se tam našlo, zajména závěr v universitním campusu byl zajímavej. Příští závod se běží ve Warwick castle a tam by to mohlo bejt lepší. Tak a vzhůru do roboty :-).

Žádné komentáře: