Cesty páně jsou nevyzpytatelné a to už vůbec nemluvím o svých služebních cestách.
Je to pár měsíců, co jsem si stěžoval, že mě moji muslimští klienti neustále vyzívají k modlení a hle, jen co jsem se trošku rozkoukal v novém roce, už moje první služební cesta mířila k nim. V letadle do Dháky jsem chtě nechtě rezignoval na svoji vrozenou podezřívavost ohledně teroristů, protože ručník či utěrku měli kolem hlavy téměř všichi, včetně letušek. Po vystoupení z letadla začal ten pravý asijský kolotoč, který mě na 4 dny semlel a vyplivl zpátky o mnoho zážitků bohatšího. A tak jsem se tlačil, odstrkoval, kličkoval, odmítal, hledal, platil, hádal se, čekal a spěchal abych to všechno zvládl. Úkol byl jednoduchý - prostě dvě dávky. Proškolit našeho partnera jak se instalují a spouštějí naše chladící jednotky a mít prezentaci na semináře ohledně cloudových řešení pro bankéře v Dháce.
Vše se podařilo více méně dobře zvládnout a i malé bonusy v podobě drobných mimopracovních aktivit (nákupu ošacení pro celou rodinu na rok dopředu, návštěva lokálního holiče, poslání pohledů a ochutnání všeho možného, co doma prostě nemáme). Musím se pochlubit, že se mi podařilo udržet nejen čisté konto to zn. nikdo mě neokradl a nakupoval jsem neuvěřitelně levně, ale hlavně jsem udržel čisté trenky to zn, neposral jsem se. I když vlastně nebyl ani důvod. Hotel
De Castle byl na asijské podmínky až neuvěřitelně luxusní, ale vodu na čištění zubů jsem radši používal balenou. Jídlo jsem jedl vždycky jen s místními, takže v prověřených restauracích a jídelnách a musím ještě jednou napsat, že bylo vynikající, no a pití balené vody byla samozřejmost! Dháka jako město mě nepřekvapila.
Je to obrovské město, které už dávno nedokáže pobrat tu záplavu, chodců, rikšů, tuk-tuků, aut a autobusů všech možných velikostí. Nejlepší pohled na město je z vrchu. To si fakt připadáte jak při sledování mraveniště.
No a když se do toho mraveniště ponoříte, tak to je teprve zážitek. Už jen přejít silnici je takový malý pokus o sebevraždu :-).
Koukněte se na fotky. Cestou zpátky jsem si střihnul stopover v Dubaji, který jsem ovšem prospal na hotelu takže snad příště.
Je to pár měsíců, co jsem si stěžoval, že mě moji muslimští klienti neustále vyzívají k modlení a hle, jen co jsem se trošku rozkoukal v novém roce, už moje první služební cesta mířila k nim. V letadle do Dháky jsem chtě nechtě rezignoval na svoji vrozenou podezřívavost ohledně teroristů, protože ručník či utěrku měli kolem hlavy téměř všichi, včetně letušek. Po vystoupení z letadla začal ten pravý asijský kolotoč, který mě na 4 dny semlel a vyplivl zpátky o mnoho zážitků bohatšího. A tak jsem se tlačil, odstrkoval, kličkoval, odmítal, hledal, platil, hádal se, čekal a spěchal abych to všechno zvládl. Úkol byl jednoduchý - prostě dvě dávky. Proškolit našeho partnera jak se instalují a spouštějí naše chladící jednotky a mít prezentaci na semináře ohledně cloudových řešení pro bankéře v Dháce. 
Vše se podařilo více méně dobře zvládnout a i malé bonusy v podobě drobných mimopracovních aktivit (nákupu ošacení pro celou rodinu na rok dopředu, návštěva lokálního holiče, poslání pohledů a ochutnání všeho možného, co doma prostě nemáme). Musím se pochlubit, že se mi podařilo udržet nejen čisté konto to zn. nikdo mě neokradl a nakupoval jsem neuvěřitelně levně, ale hlavně jsem udržel čisté trenky to zn, neposral jsem se. I když vlastně nebyl ani důvod. Hotel De Castle byl na asijské podmínky až neuvěřitelně luxusní, ale vodu na čištění zubů jsem radši používal balenou. Jídlo jsem jedl vždycky jen s místními, takže v prověřených restauracích a jídelnách a musím ještě jednou napsat, že bylo vynikající, no a pití balené vody byla samozřejmost! Dháka jako město mě nepřekvapila.
Je to obrovské město, které už dávno nedokáže pobrat tu záplavu, chodců, rikšů, tuk-tuků, aut a autobusů všech možných velikostí. Nejlepší pohled na město je z vrchu. To si fakt připadáte jak při sledování mraveniště.
No a když se do toho mraveniště ponoříte, tak to je teprve zážitek. Už jen přejít silnici je takový malý pokus o sebevraždu :-). Koukněte se na fotky. Cestou zpátky jsem si střihnul stopover v Dubaji, který jsem ovšem prospal na hotelu takže snad příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat