středa 18. listopadu 2015

Běženci v Mnichově

Některé články vznikají rychle a jiné se derou na svět velmi dlouho. No a tenhle článek vznikal sakra dlouho. Já jsem se pořád snažil napsat inteligentní a vtipnej článek o tom, jak jsme vyjeli do Mnichova na maraton a ono ne a ne a ne se to povést. A přitom se nabízelo tolik zajímavých asociací. Tak například ve stejné době, kdy jsme my tři nabírali směr Mnichov, se zrovna Bavorsko plnilo desítkami tisíc běženců žádajících v Německu o azyl. No, to si přece úplně říká o vtipně laděný článek na téma tři zbloudilí čeští běženci si omylem místo do cíle maratonu doběhnou pro azyl a štědré západoněmecké sociální dávky. Zvlášť, když Robert .....


svým zjevem zas tak syrskému běženci vzdálený nebyl.


Ale když jsem to tak po sobě četl, přišlo mi blbý si dělat legraci na úkor všech těch lidí na útěku a tak jsem celý článek smazal a začal od začátku.

Jako další dobrý nápad mi přišlo, využít marketingovou kampaň nového filmu Petra Zelenky


a uvést své čtenáře do tajuplného příběhu o třech nerozlučných kamarádech jedoucích do Mnichova odhalit a prolomit kletbu Mnichovského neúspěchu všech těch českých politiků, sportovců a umělců, která se od roku 1938 vine českou historií jako temný had. Místo odhalení velké záhady však každý z nich najde svůj smysl života.
Pod záminkou přihlášení se na maraton odjedou autem do Mnichova, kde se ubytují  a večer se vydají na průzkum. Pak se začnou dít nevídané věci.
Zatím co jeden z kamarádů propadne kouzlu Bavorského piva......



druhý neodolá kráse bavorských žen.......



a třetí?! Ten se taky vožere!

Pak jsem si ale uvědomil, že to, co píšu, je vlastně úplně normální průběh všech našich zájezdů za sportem a navíc se mi do příběhu nepodařilo dostat toho papouška a tak sem to taky smazal a začal z jedný vody na čisto!

Prostě jsme jeli autem do Mnichova na maraton. Rob, Berglík a já. Michal nejel, protože doma zakládá psí chovnou stanici. Skóre před závodem:
Robert = 7 piv
Berglík =7 piv
Báša = 6 piv (řídil :-(
Robert měl zlomenou ruku, já měl bolavou patičku a Berglík z toho byl celej nakřivo.


Mnichovskej Olympijskej stadión měl úžasnou atmosféru. Od startu jsme běželi s Berglíkem a chvílema i vtipkovali. Pak humor došel, po nějakým čase začal docházet dech a o chvíli později i síly. Trať byla moc pěkná. První třetina v parku, pak nějakým industriálem, následovalo historický centrum = scheise catse a olympijský park. Cíl přímo na stadiónu. Paráda!!!


Robert na 1/2 maratonu v osobáku za 1:28, Berglík v motoráku za 1:29 a já v dobytčáku za 1:30
Od 30km "ohne sranda". Ale pořád se dalo běžet. Závod městem pěkně odsejpal a kolem nás to byl samej kaput, takže bylo koho předbíhat. Poslední kiláček pěkně v křečích....


.... ale osobáček 3:04:30 byl doma! Robert se zlepšil o 36 minut na 3:01:39 a jestli to takhle půjde dál tak za rok asi poběží s černochama pokud je všechny nedistancujou za doping.
Berglík taky posunul laťku na 3:06. Takže spokojenost.

Na cestu zpátky jsme do auta vzali kočičku která má doma velkou televizi ....


A kromě toho má taky svaly jak my tři dohromady - za mlada - nikdy neměli!

Aspoň bylo v autě veselo, protože se všichni předháněli jak jsou vtipný a tak jsme v Praze byly co by dup!

Tak a někdy příště zase něco ze života.

2 komentáře:

Unknown řekl(a)...

:-D a co ty kocicce? Taky ji cesta do Prahy utekla???

Unknown řekl(a)...

Nestěžovala si, ale já se musel věnovat řízení, takže je možný že mi něco uniklo :-)