pondělí 28. dubna 2014

Blbec k večeři

Úvodem musím napsat, že tento článek se rodil ve velkých bolestech..

To že nepoběžím letos 1/2 maratón jsem se rozhodl už loni, kdy jsem se dovalil do cíle za rovných 90´a proklel sebe i ježíška. V obavě před dalším utrpením jsem se letošnímu ročníku vyhnul tak, že jsem si domluvil firemní štafetu. Naše firma totiž nečekaně skrývala osm závodu chtivých nadšenců a tak jsem s nimi vyrazil na 1/4 1/2 maratonu. Konkrétně na druhý úsek.


Říkal jsem si, že štafeta bude taková pohodička. Dám si pět kiláčků za 20´a půjdu s ostatními na pivo. Jenže ouha. Ono třináct tisíc lidí je třináct tisíc lidí a pražské ulice nejsou nafukovací. Někam se ta masa musí vejít. A tak přebírám štafetový kolík a zjišťuju, že jestli to nezačnu okamžitě "řezat" tak poběžím stěží za 30´a nikam naši štafetu neposunu. A tak jsem to začal řezat jako prase! Chvílema vlevo, hned zase vpravo. Chvílema po obrubníku, chvílema mezi divákama nebo za vymezovacíma kuželama a všude byla pořád miliarda lidí, kteří běželi o cca 2´/km pomaleji než já, což byl ten největší problém. Připadal jsem si jak blbec v černém BMW (no dobře, dobře .... tak ve Škodě Octavii Combi :-) na D1! Musí říct, že když jsem předal na 10km byl jsem rád, že to mám za sebou. Zbytek dne se ale povedl podle plánu. Doběhli jsme, všichni byli spokojení, pivo chutnalo tak jak má a výsledky se taky dostavily. Díky kolegové a kolegyně.

Týden po závodě mě lehce pobolívala pravá achylovka. Přišlo mi to jako celkem logická obraná rekce mého organizmu před blížící se plánovanou destrukcí - Brdskou stezkou. 50km ultratrail, který ti nejlepší běhají za 3:20 - kamarádi za 4:00  a já (blbec) jsem to chtěl uběhnout za 4:15. Díky achylovce jsem si dal týden klidu a to mi rozhodně pomohlo. O závodě už moch hezky psali klacky.cz a tak přidám jen několik svých nechápavých dojmů a výsledků.
Nechápu proč se to jmenuje stezka když 48 kilometrů z 50 se běží po široké asfaltové silnici. Nechápu, jak to mohl někdo běžet za 3:07:00! Nechápu, když v pohodě doběhnu na 40km, proč se na posledních 10km tak neuvěřitelně vytrápím, že mám chuť si lehnout na silnici a nechat se přejet sběrným vozem (kterej tam stejně žádnej nebyl). Nechápu proč mě ta achylovka po závodě nepřestala bolet?!  Nechápu jak můžou člověka po závodě tak strašně bolet nohy? Nechápu, proč chci běžet příští rok zase!
No, nic méně do příštího roku mám času dost, jak mě ujistil pan doktor Funda, když mi prohmatával bolavou achylovku a předepisoval bezva prášky po kterejch mě nic nebolí a napadaj mě prazvláštní věci, třeba tyhle pohádky pro děti


Silva mi říká, že jsem blbec, ale dětem se to líbí! Tak doufám, že ty prášky ještě chvíli vydrží.


Žádné komentáře: