Když to jde tak to jde a když to nejde tak .....

Určitě to znáte. Stojíte ráno před autem, které ne a ne nastartovat a říkáte si: "Vždyť to včera večer šlapalo jako hodinky!" a nebo stojíte před manželskou postelí a říkáte si: ... ehm, vlastně to samé. Prostě někdy to nejede a člověk neví proč. Jsem ve stejné situaci jen s tím rozdílem, že stojím sám před sebou a marně hledám svoji výkonnost z konce jara a divím se, proč to nejede. Ale popořadě.
Se začátkem prázdnin jsem vyrazil na dvě etapy 5E MTBO do Žihle. Páteční zkrácená mi sedla a já po dlouhé době skalpoval Vrabčáka a Fujdu a třikrát škoda pokažené volby na 6 kontrolu, protože to po dlouhé době mohlo cinknout.

Celá mapa i s postupy zde

Za to sobotní long se už od začátku nevyvíjel vůbec dobře. Nohy nešlapaly a kontroly nenaskakovaly, ale bojoval jsem a stále jsem věřil, že trať bude dlouhá a technicky náročná a že soupeřům dojde. NEBYLA a došlo MĚ! Navíc se stavitel "vytáhl" a dal nám tři postupy úplně stejné a čtyři kontroly téměř stejné jako v pátek. Hanba Plzeňáci!

Celá mapa i s postupy zde.

Opravit pošramocenou bikerskou duši jsem se vypravil s rodinou na Vysočinu ...

.... do Vlachovic, kde jsme se Silvou pilně objížděli okolní kopce a protože No pain, No gain, tak i se zátěží a to někdy i dvojnásobnou :-)

Na závěr jsem si lupnul hned 4 etapy Botasu. 

Noční - aneb oběhni co se dá...

Middle - paráda......

Long - už mi nějak začíná docházet .....

Zkrácený long - .... dobro došli v cíli pošli

Zdálo se, že před další akcí jsem pro fyzičku udělal vše. Jenže ouha! Letošní Bike Adventure v Jeseníkách mě tzv. nachytala na švestkách. Už jsem si na kole prožil úplně všechno, krize, křeče, pocit zmaru nestihnutý limit, ale letos to bylo vše najednou a tak nějak koncentrovaně a hned dvakrát. V sobotu i v neděli nestihnutý limit (24! a 15! minut). V sobotu i v neděli strašná krize! V sobotu i v neděli strašná bolest. A výsledek?! Nejhorší od dob, co BA jezdím. Tak jsem tak v neděli večer stál nad svým RBčkem......  

..... a dumal jsem, kde je chyba?! A rozhodnutí padlo na kolo. Změna posezu, změna vidlice, změna řídítek, změna představce. Tak uvidíme. No a v mezidobí jsem zase oprášil zelené RM  

a začal trénovat, protože závod pravdy se blíží a čím blíž je datum startu tím častěji a nervózněji hledím na stav svého tachometru a naježděné kilometry!

Test aktuální formy před odsunem do Sudet jsem prověřil na Šumavském MTB maratonu. No a žádná sláva. Jelikož jsem se přihlašoval na místě, tak jsem nedostal ani 4 lajnu a jel  málem až od TOI TOIek, ale první 2km to bylo do kopce a nahoře už jsem byl tak nějak "mezi svými". Pak jsem začal závodit což mi vydrželo až do 30km, kde jsem najednou zjistil, že jsem ztratil flašku s pitím a vzhledem k tomu, že bylo vedro až se roztejkalo hlavový složení, tak jsem začal trpět a trpěl jsem od občerstvovačky k občerstvovačce až do cíle. V cíli jsem tak chvíli stál nad kolem, kroutil hlavou a říkal si: "Proč to nejde?! A pak jsem si řek: "... tak se musí jet a všechno časem přejde!"