Z 0 na 100 za 6 hodin

Letos stejně jako loni jsem si říkal, že začnu víc jezdit na kole, abych při bikových závodech netrpěl jako zvíře a nebyl tak neuvěřitelně marnej. A letos, stejně jako loni, mi to zase nevyšlo. Takže když mě Fujda

ilustrační foto: Normálně se nesměje :-)

oslovil, jestli bych s ním nejel letošní Ruskou ruletu, nedokázal jsem říct ne, přestože na mém bikovém tachometru byla jedna velká nula! Fujdově tvrzení, že pojedem na pohodu jsem nevěřil ani za mák, zvlášť po přečtení tohohle blogu. Moc mě neděsilo, že budu trpět, na to jsem s Fujdou už zvyklý z dob, kdy jsme spolu jezdili závody jako je tenhle. Co mě ovšem děsilo bylo to, že moje utrpení mělo trvat šest hodin! Fujda, na rozdíl ode mně od doby kdy jsme spolu jezdili, něco potrénoval, kdežto já..... no škoda slov. 

lehce v křeči už před startem

A tak jsme vyrazili. Žádné velké vymýšlení, po směru hodinových ručiček, ze začátku bomby po rovině a pak do kopců Kokořínska a pokud nepřestanou působit gely tak přes Doksy zpátky do cíle.

První dvě hodiny jsem se držel těsně za Fujdou. Další hodinu jsem byl tak 5 metrů za ním, pak 10 metrů, 20 metrů, na dohled, na doslech. Gely došly, tyčinky přestaly chutnat, pilulky přestaly fungovat, nohy přestávaly šlapat. Poslední dvě hodiny na morál jsem zvládl jen díky vidině piva v cíli. Fujda se slitoval a v Ralsku jsme dali jednoho exáče. To mě tak nabudilo, že jsem hned převzal aktivitu a zavedl nás do pěkného kufru. Pak už pokorně přilepený v háku na Fujdovo zadní kolo až do cíle. Posledních 15 minut to bylo jak časovka na Tour, ale dali jsme to.

sport je pro mě potěšení :-)

relax po závodě

 V cíli jsem složil jak pytel brambor a u brambor jsme zůstali i výsledkově, na tachometru 105km s převýšením 1013m. Dobrej začátek sezóny, ne? :-)