Po týdenní dovolené v České republice jsme znovu zapadli do kolotoče našeho anglického dobrodružství. Zkrácený pracovní týden jsme překlepali bez větších adaptačních problémů a pak přišel VÍKEND! Píšu víkend velkými písmeny, protože tenhle byl opravdu zběsilý. V pátek v noci jsme navštívili Goose Fair. Podle propagačních letáčků to má být největší pouť v Evropě, ale naše Matějská srovnání s Goose Fair směle snese. Jen ta Nottinghamská pouť je taková zhuštěnější, barevnější, hlasitější a bohužel taky dražšší. Po důkladném prozkoumání jsme si vybrali atrakci, která na první pohled vzbuzovala trochu hrůzu, ale zároveň nás děsně lákala a to hlavně z důvodu, že všichni lidé, kteří na ní byli hrozně ječeli. Dvě 35m dlouhá ramena se čtyřmi sedačkami na každé straně se vertikálně otáčí kolem středové osy. Sedačky se taky samozřejmě otáčí, takže ve finále může nastat stav že letíte v 70m hlavou dolů a jen řvete hrůzou. Řvali jsme oba! S představou, že by se sedačka utrhla, tak nás hledají ve Francii! No, zbytek noci jsme chodili po pouti s pocitem, že jsme zažili to nej a na ostatní atrakce se dívali s pohrdavým: "pche"! Aspoň jsme ušetřili za dobroty, kterých kolem bylo plno, ale naše žaludky nějak nebyly ve formě :-). V sobotu ráno jsme vyrazili na Peak District do Burbagge Valley si zaboulderovat. Ze začátku jsme měli docela problémy, jelikož už to bylo nějaký ten pátek, co jsme nelezli, ale ke konci se nám dařilo. Báša dal dokonce jednu pětku a Silva překonala sama sebe. Pak rychle zpátky do Nottáče, převlíknout do slušného a pěšky přes čtvrt města na návštěvu ke Zdeňce a Tomášovi Pausovým (Silvina šéfová a šéf). Pausovi bydlí ve vlastním bytě v luxusní čtvrti The Park a mají to tam sakra hezký. Starý viktoriánský byt moderně zrekonstruovaný, to se nedá popisovat, to se musí vidět. Na večeři ještě dorazili další dva páry a to Shardat a Fyona (oba z USA) a Chavi a Marija (on bulharský pětapadesátiletý žid žijící .... prostě kdekoliv v Evropě a ona španělka kolem pětadvaceti). Asi tušíte, kdo byl nejvýraznější osoba večera .-). Příjemný večer, zajímavý lidi, vynikající večeře a spousta, ale opravdu spousta vína! V notně podnapilém stavu jsme se vydali zpátky do našeho bytečku, a tak nás ani nepřekvapilo, že jsme uprostřed města o půlnoci potkali lišku, jak vybírá odpadkáč!
Ráno bylo sakra krušný!! Ale lampióny ve Warwicku volaly a tak jsme sedli do auta a vzhůru na Warwick Citty Race. V hlavách kovadlinu, v břichu bouři a v sedacích partiích svěrák no a hledej 43 kontrol v parku, ve mestě a na hradbách?! I přes to všechno byl Warwick rozhodně nejhezčí "parkáč" jakej jsme kdy běželi. Pasáže v uličkách města se střídaly s pasážemi v lese a parku a nejtěžší to bylo v samotném Warwick castlu. Bohužel tady se vyskytla taky jedna hodně sporná kotrola, za kterou by v čechách stavitele asi ukamenovali. 20m vysoké hradby s cimbuřím (pro ty, co nevědí, tak cimbuří je to, po čem se na hradbách chodí) v rohu věž a kontrola má popis vnitřní roh! Ha! A kde by jste ji hledali vy?! Ti, kteří by se vydali dvacet merů vzhůru po schodech na cimbuří a kontrolu hledali tam kde cimbuří navazuje na věž by ztratili 3 - 4 minuty (ale byl to vnitřní roh!). Ti kteří by vyběhli ven z hradu a kontolu hledali zvenčí v rohu pod hradbami by byli správně (bohužel to byl taky vnitřní roh). Rozdíl byl v tom odkud se kdo na kontrolu koukal. Naše výprava to měla 50/50. Silva se proběhla po hradbách a propadla se z druhé na 5 pozici, Báša to oběhl a dostal se tím na bednu! A jelikož tahle kontrola byla ke konci už asi tušíte, jak jsme dopadli ve výsledkách. Po závodě rychle do auta, na nákup do Sainsbury, domů, vysprchovat, uvařit halušky se zelím a s hrncem plným halušek pěšky přes již známou čtvrtku města znovu na návštěvu k Pausovým, protože tentokrát se tam konal sraz lidí z laborky a každý přinesl nějaké národní jídlo. Zhruba 300m před The Park dostává Báša žaket a Silva má co dělat aby mu zabránila v totální likvidaci halušek. Večeře byla fantastická! Už si ani nepamatuju, co všechno tam bylo, ale aspoň vyjmenuju jakou všechnu kuchyni jsme ochutnali: Francouzskou (naložené sladké brambory), Honk-Kongskou (kořeněná kuřecí směs), Marockou (zeleninové, masové taštičky a rýže), Kanadskou, Holandskou, Anglickou, Americkou, Španělskou a samozřejmě českou! K tomu všemu vynikající staropramíneček. No prostě paráda. Když jsme v neděli o půlnoci uléhali do postele byli jsme docela rádi, že zítra je pracovní den a nemusíme se "nikam honit":-).
Žádné komentáře:
Okomentovat