Probouzím se, Něco mě šimrá na ruce. Pomalu otvírám oči a koukám, kde to sem. Ležím na trávě ve stínu lípy a po ruce mi leze mravenec. Co tu dělám? Je horko, ale ve stínu, kde ležím, je parádně. Tráva heboučká, mokrý dres příjemně chladí tělo. Protahuju se a říkám si sám pro sebe: "Že bych byl konečně v ráji? Kdepak asi je těch slibovaných 1000 panen?" Rozhlížím se, ale počkat, proč mám na sobě cyklodres?! A proč kousek dál leží pohozená helma a ještě dál kolo! A na kole startovní číslo a mapník! A vedle kola je...... (slabší povahy prominou) nablito! Na hodinkách vidím, že mám ujeto 65km a stopky pořád běží, ale já neběžím, já ležím a přemýšlím, co se muselo stát, že jsem při závodě zůstal sám ležet ve stínu lípy kousek pod kopcem, a spal a spal. Zjevně tenhle závod už nevyhraju a tak si dovolím ještě na chvíli zavřít oči a vrátit se zpátky do minulosti. Stačí tak tejden zpátky, víc nebude potřeba.
střih - stojím v našem bytě. Všude je plno krabic do kterých pořád dávám další a další věci a neustále z nich vyndávám svoje děti.
střih - je 2:00 ráno a zvoní budík, Krabice jsou fuč a já ležím ve stanu. Soukám se ze spacáku a snažím se naprogramovat svoje tělo do módu: Funguj! Za hodinu startuješ EPO Survival a nemáš skoro vůbec nic připraveného. Kombinace RedBullu a kofoly mě nakopává a tak s Berglíkem přesně ve 3:00 vyrážíme na trať.
střih - je 3:40. Po návratu z běhu vybírám nejvhodnější pádlo (ententýky, dva špalíky.....)
a temnou Berounkou probleskují vedoucí teamy. Držíme na dohled čelo závodu. Jelikož se hodně vylézá z lodi kůli kontrolám, tak na vodě zas tolik neztrácíme a hupky šupky na in-liny.
střih - je 4:30. Nad Berounkou svítá a já na in-linech přejel svoji první žábu!
střih - je 5:00 a já vylezl svoji první UIAA 4
střih - je 6:00 a běžíme orienťák. Neuvěřitelnej kapr v napalmovým háji. Ještě, že jsem se ve stejným lese v roce 1996 zakopával s vojákama jinak bych některý kontroly snad vůbec nenašel. Díky precizní práci s busolou a mapou a velké porci náhody se vracíme na dohled čela závodu.
střih - je 7:00. Sedáme na bike a jedem vstříc MTBO.
střih - je 8:00 ale na mě přichází první temnota při stoupání na hřeben Točníku.
střih - nevím kolik je, ale druhé temno při stoupání na Velíz přetrvává a nemizí ani do začátku treku. Zjišťuju, že žvýkám musli tyčinku i s obalem a je mi to jedno! Prší a je cekem kláda.
střih - je 10:00 a začínáme trekovat - podle zběžného pohledu do mapy to vypadá, jako pohodový orienťák na dvě hodiny. Přemýšlím o tom, které další disciplíny budeme po treku absolvovat.
střih - je 12:00 a jsme v půlce treku! Pohodový orienťák se mění na dohledávkové peklo (dohledávat kontrolu 10 minut je skoro normální). Přemýšlím, které další disciplíny po treku vynecháme!
střih - je 13:30. Jsme na konci! Ale ne treku, ale se silama. Nepřemýšlím! Děláme chybu za chybou. Tomáš přebírá aktivitu a dotáhne mě aspoň do cíle treku. Tam se do něj dává zimnice. Tak sedíme, jíme a bojujeme o poslední zbytky morálu, jestli ještě závodit a nebo se na to vysrat jet rovnou do cíle.
střih - jedeme rovnou do cíle. Cestou sbíráme pár kontrol a slaňujeme z mostu, kde potkáváme kluky, kteří už taky jedou na morál.
střih - 15:30 je konec! Data ze satelitu tady. 14 místo!
střih - Doma. Všude krabice, přenáším krabice z jednoho místa na druhé. Jíme na krabicích, spíme na krabicích, krabice jsou všude kolem.
střih - běžím podle zálivu, moře šumí, vítr fouká, rackové hulákaj, ale žádný teplo, takže to karibik asi nebude! Tak 10-12°C. Škoda, že jsem jen v trenkách a dresu, jinak bych si svěží ráno nedaleko Dánského Koldingu celkem vychutnal.
střih - doma, tentokrát už v Křeslicích, vybaluju věci z krabic. Jak může mít člověk tolik harampádí?!
střih - 11:00 startujeme Brdman cross. Po loňském debaklu chceme medaili a uděláme pro ni vše :-)
střih - 11:01 pssssssss!!! Ne, nepřejel jsem svoji první užovku, ale Číža prorazil plášť.
střih - 11:20 opraveno!
střih - jedeme podlahu, kontroly naskakujou, body přibývají, chlápek na silničce se nás sotva drží v háku, je horko. Voda v camelbacku se pomalu nedá pít a z ionťáku ve flašce se mi dělá blbě, ale nestavíme, jedeme dál.
střih - 14:30 po sěbehu kopřivovým svahem s kolem na ramenou se mi nějak točí hlava a chce se mi zvracet. Vedro je šílený. Jedeme dál na náměstí v Novém Kníně se přidávájí věrné kamarádky krize a křeče. Začínáme řešit únikovou variantu do cíle.
střih - 15:15 úniková varianta je málo úniková. V kopci na Kozí hory, padám z kola je mi šíleně zle. Číža mě polévá vodou z nedaleké pumpy. Problém je, že z ní nejprve vytéká úplně horká voda. To mi moc nepřidá, takže zvracím. Pak chladivá studená voda. Musím si lehnout do stínu, potřebuju si na chvíli zavřít oči. Poslední, co slyším, je Čížovo: "Počkej tady, já pojedu do cíle a přivezu auto!"
Aha! Tak, tak to tedy bylo. Konečně už vím na čem jsem. V klidu si tu poležím a on si pro mě Číža dojede.
Kouknu na hodinky. Je 17:00! To je sakra už hodin. To už by tady měl být?! Zavolám mu.
"Túúúút - túúút. Čau, kde jsi? Cože, čtyři kilometry?! Pěšky?! Zase jsi píchnul!. Hmmm, nemáš pumpičku ani lepení?! Hmm, tak já pro tebe jedu. Čau."
Sedám na kolo, roztáčím nohy. Slunce už tolik nepraží. Vše funguje tak, jak má. Jedu pro kamaráda. Tenhle závod už spolu nevyhrajem, ale hlavně že nás to pořád baví :-)
střih - stojím v našem bytě. Všude je plno krabic do kterých pořád dávám další a další věci a neustále z nich vyndávám svoje děti.
střih - je 2:00 ráno a zvoní budík, Krabice jsou fuč a já ležím ve stanu. Soukám se ze spacáku a snažím se naprogramovat svoje tělo do módu: Funguj! Za hodinu startuješ EPO Survival a nemáš skoro vůbec nic připraveného. Kombinace RedBullu a kofoly mě nakopává a tak s Berglíkem přesně ve 3:00 vyrážíme na trať.
střih - je 3:40. Po návratu z běhu vybírám nejvhodnější pádlo (ententýky, dva špalíky.....)
a temnou Berounkou probleskují vedoucí teamy. Držíme na dohled čelo závodu. Jelikož se hodně vylézá z lodi kůli kontrolám, tak na vodě zas tolik neztrácíme a hupky šupky na in-liny.
střih - je 4:30. Nad Berounkou svítá a já na in-linech přejel svoji první žábu!
střih - je 5:00 a já vylezl svoji první UIAA 4
střih - je 6:00 a běžíme orienťák. Neuvěřitelnej kapr v napalmovým háji. Ještě, že jsem se ve stejným lese v roce 1996 zakopával s vojákama jinak bych některý kontroly snad vůbec nenašel. Díky precizní práci s busolou a mapou a velké porci náhody se vracíme na dohled čela závodu.
střih - je 7:00. Sedáme na bike a jedem vstříc MTBO.
střih - je 8:00 ale na mě přichází první temnota při stoupání na hřeben Točníku.
střih - nevím kolik je, ale druhé temno při stoupání na Velíz přetrvává a nemizí ani do začátku treku. Zjišťuju, že žvýkám musli tyčinku i s obalem a je mi to jedno! Prší a je cekem kláda.
střih - je 10:00 a začínáme trekovat - podle zběžného pohledu do mapy to vypadá, jako pohodový orienťák na dvě hodiny. Přemýšlím o tom, které další disciplíny budeme po treku absolvovat.
střih - je 12:00 a jsme v půlce treku! Pohodový orienťák se mění na dohledávkové peklo (dohledávat kontrolu 10 minut je skoro normální). Přemýšlím, které další disciplíny po treku vynecháme!
střih - je 13:30. Jsme na konci! Ale ne treku, ale se silama. Nepřemýšlím! Děláme chybu za chybou. Tomáš přebírá aktivitu a dotáhne mě aspoň do cíle treku. Tam se do něj dává zimnice. Tak sedíme, jíme a bojujeme o poslední zbytky morálu, jestli ještě závodit a nebo se na to vysrat jet rovnou do cíle.
střih - jedeme rovnou do cíle. Cestou sbíráme pár kontrol a slaňujeme z mostu, kde potkáváme kluky, kteří už taky jedou na morál.
střih - 15:30 je konec! Data ze satelitu tady. 14 místo!
střih - Doma. Všude krabice, přenáším krabice z jednoho místa na druhé. Jíme na krabicích, spíme na krabicích, krabice jsou všude kolem.
střih - běžím podle zálivu, moře šumí, vítr fouká, rackové hulákaj, ale žádný teplo, takže to karibik asi nebude! Tak 10-12°C. Škoda, že jsem jen v trenkách a dresu, jinak bych si svěží ráno nedaleko Dánského Koldingu celkem vychutnal.
střih - doma, tentokrát už v Křeslicích, vybaluju věci z krabic. Jak může mít člověk tolik harampádí?!
střih - 11:00 startujeme Brdman cross. Po loňském debaklu chceme medaili a uděláme pro ni vše :-)
střih - 11:01 pssssssss!!! Ne, nepřejel jsem svoji první užovku, ale Číža prorazil plášť.
střih - 11:20 opraveno!
střih - jedeme podlahu, kontroly naskakujou, body přibývají, chlápek na silničce se nás sotva drží v háku, je horko. Voda v camelbacku se pomalu nedá pít a z ionťáku ve flašce se mi dělá blbě, ale nestavíme, jedeme dál.
střih - 14:30 po sěbehu kopřivovým svahem s kolem na ramenou se mi nějak točí hlava a chce se mi zvracet. Vedro je šílený. Jedeme dál na náměstí v Novém Kníně se přidávájí věrné kamarádky krize a křeče. Začínáme řešit únikovou variantu do cíle.
střih - 15:15 úniková varianta je málo úniková. V kopci na Kozí hory, padám z kola je mi šíleně zle. Číža mě polévá vodou z nedaleké pumpy. Problém je, že z ní nejprve vytéká úplně horká voda. To mi moc nepřidá, takže zvracím. Pak chladivá studená voda. Musím si lehnout do stínu, potřebuju si na chvíli zavřít oči. Poslední, co slyším, je Čížovo: "Počkej tady, já pojedu do cíle a přivezu auto!"
Aha! Tak, tak to tedy bylo. Konečně už vím na čem jsem. V klidu si tu poležím a on si pro mě Číža dojede.
Kouknu na hodinky. Je 17:00! To je sakra už hodin. To už by tady měl být?! Zavolám mu.
"Túúúút - túúút. Čau, kde jsi? Cože, čtyři kilometry?! Pěšky?! Zase jsi píchnul!. Hmmm, nemáš pumpičku ani lepení?! Hmm, tak já pro tebe jedu. Čau."
Sedám na kolo, roztáčím nohy. Slunce už tolik nepraží. Vše funguje tak, jak má. Jedu pro kamaráda. Tenhle závod už spolu nevyhrajem, ale hlavně že nás to pořád baví :-)
1 komentář:
Parádně napsané! -Fanda-
Okomentovat