Láska až za HROB

Zatímco s koncem roku někteří blogeři již bilancují uplynulou sezónu či celou kariéru, tak já jsem se rozhodl nic nehodnotit a jít rovnou do HROBu. Přišlo mi to naprosto logické jelikož veterán už jsem, děti jsou úplně samostatné, 

Silva je dostatečně zajištěná 

a krom toho, jít do hrobu mi doporučovaly čtyři z pěti oslovených dorostenek během diskotéky na letošním Botasu.
Takže už od léta jsem vyhlížel vhodnou lokalitu kam složit své ostatky. Věhlasně propagovaný Pelhřimov nepřipadal v úvahu. Jelikož tam máme fabriku, tak moc dobře vím, že tam žádné krematorium nemají 

Lomnice nad Popelkou mě taky moc nelákala

A tak, jako jediná vhodná destinace, mi vyšel Vyšší Brod, kde nebylo ani kolumbárium ani kremační pec, ale pořádalo se tam  letošní Mistrovství ČR v HoRském Orientačním Běhu.
Potřeboval jsem však najít parťáka, který by do toho se mnou šel a ani jsem nemusel dlouho vybírat. Závod se měl částečně konat v Rakouských kopcích a tak parťák jmenující se Berg(l) byl naprosto 100% volbou!
Sobotní ráno bylo klidné - odhodlání velké - stolice pevná - forma nejistá. Hromadný odjezd autobusem na start jsme na rozdíl od klacků Myra a Zalyho zvládli. Pak už jen 3-2-1-START mapu do ruky a vzhůru do HROBu. To vzhůru bylo víc než pravda. Hned na začátku jsme se podívali na nejvyšší bod v okolí, Sternstein 1120mnm a pak už pěkně zpátky přes hranice do českých luhů a hájů. A že jich bylo! Počasí nám přálo, kufry se nám vyhýbaly, nohy celkem cupitaly 

a tak jsme po 3 hodinách a 40 minutách byli v cíli. Sice hodinu za vedoucími, ale spokojení. 

Po závodě zabraly pivka i servírka Marie a s písní na rtech... V mládí jsem učil hrobařem... jsme šli do hajan. Nedělní ráno nevěstilo nic dobrého, pršelo, foukal vítr, nohy bolely a na start tentokrát pěškobusem. Hromaďák = dostihy jak na poháru elity = nic pro nás. Rozvážně a čistě až do 17kontroly. Tam jsem pohřbil nejen naše výsledkové naděje, ale také veškeré své mapové schopnosti. 

Zmrzlej, unavenej, ztracenej, bezradnej, naštvanej, ale kontrola se najít musí a dokončit závod po 7,5 hodinách sportování je morální povinnost! Takže nakonec silou vůle v cíli. Horká sprcha, jídlo, pivka, (Marie se nekonala) a postupně se vše začalo zlepšovat až to bylo zase OK. Do středy jsem sice při chůzi ze schodů připomínal zombii, ale pocit z absolvovaného HROBu byl výbornej. Díky Tome, Jihočeši a dorostenky. A na závěr fotka dvou zombií v akci... :-)