Je nutné uznat, že načasování má můj šéf přímo vražedné. Stejně jako loňská cesta do Dubaje i ta letošní do Bangalore mi vyšla přesně mezi začínající horečku Dengue a končící Prasečí chřipku. Takže nevyspalej po 12 hodinách letu v overairconditioned Boeingu 777 jsem byl tak akorát zralej na smrt žehem.
Pak začalo neuvěřitelně intenzivní proživání indického snu. V pauzách, kdy mi přestal působit paralen a zrovna jsem se nedusil kašlem, tak jsem zplna hrdla vdechoval tu neuvěřitelnou vůni Indie. Vůni ucpaných kanálů, smradlavých Tuk Tuků, vynikajícího cury jídla a santalových vonných tyčinek. Do toho se motalo několik miliónů lidí, krav, potulných psů a jeden vyplesklej čech z Prahy.
Pět dní obchodních schůzek a prezentací bylo značně vyčerpávajících a tak šestý den patřil zaslouženému výletu za kultůrou. Navštívil jsem město Mysore známé především svým Palácem a kladným vztahem jogínům. Jelikož jógu nepěstuju, tak jsem se šel podívat do paláce.
Palác je moc krásnej a proto se na něj jezdí podívat i hodně místních. A ty samozřejmě milují se vyfotit s bílým sáhibem. Takže jako typický whatsyournejmák si toho z paláce moc nevybavuju, protože jsem se furt s někým fotil. A jelikož bylo v paláci zakázáno fotografovat, tak bych snad neměl ani žádné fotky kdybych nepodváděl.
Kromě paláce je v Mysore taky takový kopec, kde mají starý chrám a kam se sjíždí hrozný kvanta lidí se pomodlit. Tak jsem tam taky vyjel. Říká se mu Chamundi hills a je to plastic free zone.
Prošel jsem se kolem, navštívil chrám a sešel k soše býka Nandi asi 300m pod vrcholkem. Všude byl takový klid, který dole ve městě prakticky není možný. Pak zpátky do víru, udělat nějaké nákupy a dojít na na nádraží. Pak už jen vlak - tuk tuk - taxík - letadlo - letadlo - autobus - metro a hurá doma, kde jsem našel ten pravý mír a klid :-)
Další fotky ke zkouknutí tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat