pátek 16. srpna 2013

Utajený vrchol sezóny

Ano, vrchol o-sezóny už byl! Proběhl tak nějak nenápadně minulou sobotu nedaleko Deštného v Orlických horách a jmenoval se Advanta cup 2013 - day2 - long. Nebylo to žádné mistrovství a ani ranking s koeficientem 1,2, ale prostě a jednoduše "pure orienteering".

Na tenhle závod jsem se těšil od chvíle, kdy pořadatelé z Dobrušky vydali rozpis. V něm totiž slibovali, cituji:"Kopcovatý horský čistý les se střední hustotou komunikací přechází na hřebeni v plošší polootevřený terén s porostem klečí vytvářejícím nepřehledné bludiště" a já zavzpomínal na obdobné mapy Šajtava a Vrchmezí bylo jasno. Tenhle zážitek musím absolvovat!


V pátek večer jsem za bouřky oběhl povinný sprint, pak v mokru stavěl stan a uspával dvě malé děti, k tomu nečekaně teplůtka a slabost. Takže paralen. V noci kontrolovat zda se Ondrášek neodkopal a neustále se přetáčet z boku na bok, protože staré kyčle i na tlusté karimatce bolí! Ráno = "Ach ty zvony!", slabost jako prase, ale už bez teplůtky, nakrmit, převlíknout, naházet do auta, hlava bolí, takže brufen a vzhůru na shromaždiště.Na 90 minutovou klasiku jsem už lépe naladit nemohl!Naštěstí jsem startoval jako jeden z posledních a procházka s dětmi po lese v kombinaci s horským vzduchem a brufenem mi hodně pomohla. Cestou na start už jsem se cítil OK a tím pádem se mohlo závodit.


Po startu neustále do kopce. Silnou cestu vystřídal průsek, který jsem po chvíli opustil a začal česat horský hustník a hledat svoji kontrolu č. 70. Cestou vzhůru jsem potkával miliardu lidí, kteří vykřikovali čísla jako v nějakém bingu. "Máš 71čku, vím kde je 72!" a tp. Ve chvíli, kdy jsem už lehce propadal panice vykoukla na mě zpoza smrčku a byla to ona! Hurá!



Na dvojku pohoda, kontrolu jsem sice lehce podběhl, ale hned mi to došlo a tím pádem jen nepatrná ztráta a s klidem jsem vyrazil na trojku. Naběhnout posed na pasece a od něj po cestě skoro až ke kolečku to nebude problém. Jenže, klopýtaje horskou pasekou jsem nějak netrefil směr a hle oni ty posedy na té pasece byly dva! A jak jsem byl mimo mapu a snažil se rychle chybu napravit, tak jsem vymyslel bejkárnu, že kontrolu naběhnu od lesa, že tam už bude vyšláplá cestička z odběhu. No byla, ale taky tam byla kleč! Poprvé jsme se seznámili při prodírání od cesty směrem ke kontrole a hned podruhé při cestě zpět a řeknu vám nepadli jsme si do oka, ale o tom dále v článku.



Čtyřky jsem se bál a tak vzorně azimutem a čistě. Na pětku mi bohužel nezafungoval semafor a tak jsem se bezhlavě pustil do seběhu svahem s tím, že uvidím to kamenné políčko vedle kontroly. Jenže těch políček tam bylo samozřejmě hafl a tak jsem kontrolu trefil až na druhý pokus. Při odběhu traverzem na 6ku míjím velkou skupinu soupeřů, která kontrolu hledala zase víc napravo.

Šestka znamenala návrat do paseky s klečí a roztroušenými smrky. Šel jsem vzorově traverzem až do kolečka, ale těsně před kontrolou jsem zazmatkoval, protože jsem si z mapy myslel, že to kamenné pole bude v bílém lesíku a tak jsem nejdříve oblezl několik skupinek stromů a teprve později pochopil, kde vlastně mám kontrolu hledat. Ve chvíli, kdy jsem kontrolu orazil přihnala se zezadu skupinka soupeřů a razila se mnou. Lucky you!



První dlouhý postup mě nepřekvapil, byl jsem od jedničky rozhodnutý ho jít lehce zprava a popravdě řečeno mě varianta spodem ani nenapadla. Ta byla přitom rozhodně rychlejší, protože při seběhu=brodění klečí ke kontrole č. 7 jsem potkal ty samé kluky ze šestky jak už lezou nahoru. Navíc se mi, v půlce postupu, nepodařilo trefit pěšinku vedoucí na hlavní cestu a tak jsem se rochal pasekou :-(.



Tak jsem přidal pod kotel abych kluky doběhl a to se mi hrubě nevyplatilo. Přišla největší chyba v závodě. Postup byl jasný. Zpátky na cestu - počkat na průsek zprava a pak rychle dolů na údolíčko. Jenže na cestě jsem byl asi moc rychlej (haha!) a ten průsek ne a ne přijít a tak na tušáka odbočuju honem dolů. Údolíčko tam bylo, ale kontrola ne. Kousek nad sebou vidím kluky jak už pravděpodobně stoupají od kontroly. Naštěstí jeden na mě houknul:"100m zpátky" a tak se rvu s klečí a česám a česám až jsem ji konečně dočesal!



Následuje vrcholová a zároveň vrcholná pasáž závodu. Kontroly 9 až 14. To byla naprostá paráda. Neptejte se mě, jak jsem našel devítku. Prostě jsem o ni zakopl. Na desítku jsem sice měl azimut z ohybu cesty, ale GPS mě usvědčuje, že jsem ho vůbec neudržel a ke kontrole se tak nějak náhodou promotal. Jedenáctku jsem si ve velké pasece pěkně doťukal stylem - posed - bunkr - bunkr - posed - kontrola. Při odběhu z jedenáctky koukám, že za sebou táhnu moc pěkný vláček a tak jim zkouším trošku cuknout, ale v metrovém borůvčí s klackama pod nohama se mi to vůbec nedaří a jsem rád, že jakš-takš držím azimut. Kontrolu ťukám ukázkově a hurá na třináctku. To by měla být občerstvovačka. Vidím ji už z dálky a tak chvíli koukám do mapy a vymýšlím co bude dál. V kleči mě čekají už jen cca dvě kontroly a pak hurá dolů do údolí. Podceňuju zdánlivě lehkou čtrnáctku (ten bunkr přece musí bejt z cesty vidět) a rasím to klečí pár metrů od vyšláplé pěšinky. Hoši z našeho vláčku mě tam mazácky předbíhají a já nadáván jako špaček. Z kleče mě už berou křeče.



Postup na patnáctku se asi měl jít zleva, ale silná cesta mě silně přitahovala i když jsem věděl, že se na ni moc nezdržím. Probojovat se klečí kolem 10 kontroly bylo mnohem namáhavější než před krátkou chvílí - už mi opravdu začalo docházet. Cestičku jsem tentokrát trefil a vůbec jsem se nedivil, že se mi to v protisměru nepovedlo. Seběh ke známému posedu a opět souboj s klečí. V jednu chvíli padám a zůstávám bezmocně zamotaný ve větvích jako nějaká moucha v pavučině. Pokouším se vylézt. Nejde to! Tak se přetočím na záda a válením sudů se pokouším z kleče vykutálet a hele... lup a už jsem venku. Mapu mám, busolu mám, čip mám i hodinky mám (kdyby někdo chtěl Garminy 310, tak právě tady v okolí kontroly č. 15 je v kleči navždy pohřbil Vrabčák) a tak můžu pokračovat. 



Začíná seběh do údolí. Poslední oběhnutí smrtící kleče a delší postup do skalek vysokým horským lesem. Není co řešit, kontroly nejsou výrazně těžké kromě 17ky, kde drobně nechávám běžím jistě ale nijak rychle a pouštím před sebe kluky se kterými jsem se celý závod tak nějak potkával. Les je čistý je daleko vidět a tak se náš pětičlenný had natahuje až do cíle. V cíli fandí Ondra se Silvou takže mám radost a teprve si uvědomuju, že mi z hlavy teče krev. Asi jsem si při překulování klečí trošku ťuknul.



96´+ 12km + 323m + 28kontrol + 22 místo + 18´od vítěze - spokojený tatínek = k nezaplacení!


  
Díky dobrušáci!

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Na 3 sem se jen těsně vyhnul stejný chybě - nechat se stáhnout tím spodním posedem. V mapě sem si ho vůbec nevšiml. Ale naštěstí mi bylo divný, že bych byl tak vysoko. Naopak ten horní posed nebyl v reálu vůbec vidět. Kolem a kolem to bylo hezké...