Master neznamená mistr aneb za uměním na sever Moravy

Dlouhodobě předstírat, že je člověk stále mlád dokáže jen božský Karel a nebo Liška...

Já jelikož neumím zpívat, nelžu a nemám ranking do top 200 jsem se musel rozhodnout zda na MČR v Kunčicích vůbec nejet a nebo jet a běžet poprvé v životě veterány. A tak jsem se rozhodl. Tím rozhodnutím jsem sice porušil hned několik svých letošních předsevzetí, ale s odstupem blogu si uvědomuju, že by byla velká hloupost v Kunčicích neběžet. Protože to byl víkend bohatý na zážitky.

Málo kdo o mě ví, že kromě sportu a datových center jsem ještě vášnivý vyznavač umění. Jak je někde nějaká výstava obrazů nebo plastik, dostávám ihned chuť na st.... návštěvu galerie, oblékám obnošené sáčko a vyrážím do náruče kultůry. A proto, když pořadatelé napsali, že v lese je to samej Kupka, tak jsem neváhal a vyrazil, protože vím kdo to Kupka byl.

V praxi jsem sice během víkendu ani jednou o dílo našeho nejvýznamnějšího abstraktního malíře nezavadil, ale k vidění byly jiné malby a vylitiny

Když se teda kultura = 0, tak se muselo se závodit. Jak už jsem psal, přihlásil jsem se do H35, což jsou v mém vlastním žargonu "mladý rakve" a od "starých rakví" se odlišují pouze tím, že ráno šustí pytlíkama o něco míň.
Jak jsem zjistil, výhodou všech rakví na MČR je ovšem to, že se startuje až po všech těch mistrovskejch kvalifikacích a tím pádem veteráni můžou přijet na shromaždiště třeba ve 14:00 a člověk má furt dost času. Další výhodou je to, že kvalifikační síto je mnohem jednodušší. První 1/2 ze semifinále jde do A finále a zbytek do B. Tím pádem zde byla velká šance poprvé v životě se nominovat a běžet A finále.
A to už se dostáváme k sobotní semifinálové trati. Cestu na start jsem si zpestřil tím, že jsem si vzal tréninkovou mapku na neděli a strašně se divil, že mi tam nic nesedí. Pak už to píplo a já začal závodit. Díky tomu, že před veteránama lesem proběhlo pár stovek mladších závodníků, byly tam už slušně prošlapané cestičky a já si jen oživil týden staré vzpomínky na Jukolu a přehazoval výhybky a valil. Jediný postup na volbu (traverz vs přes kopec) jsem šel traverzem, protože při počítání vrstevnic na přímé variantě se mi udělalo špatně někde při čísle 15. Čtyři kontroly před cílem jsem doběhl o čtyři minuty Boudu a tak jsme se do toho opřeli, že jsme najednou ztratili vyšláplou cestičku a já si teprve uvědomil, jaké peklo to museli mít ti, co startovali na začátku startovního pole.
Pak už ale nečekaně rychle přišel cíl a s ním 6 místo a poklidný postup do finále A.

Večer jsme se věnovali trojkombinaci Holba - Šerák - Primátor což bylo naprosto osvědčené projímadlo a ať jsem se v neděli ráno snažil sebevíc, kategorii "mladá rakev" jsem neuhájil, protože "Já ten pytlík s tím hajzlpapírem prostě musel rozbalit!!"

Nedělní finále se pak ukázalo jako TEN závod. Už samotná cesta na start byla panoramatickým zážitkem. Obklopen přilehlými dorostenkami vrcholky hor jsem se tak kochal tou nádherou, že jsem si málem zapomněl zase pustit hodinky. Ale naštěstí satelit naskočil za pár sekund a já se vydal vstříc kupkovitému dobrodružství

Byla to paráda. Orienťák mě bavil jako už dlouho ne. Drobné zaváhání na 12ce a 18ca mě možná tu minutu stálo, ale jinak čistě a díky malému převýšení i poměrně rychle (28minut). V cíli chvilka nervozity a čekání, jak za mlada, na výsledky těch co startovali za mnou a mohlo se slavit. Vícemaster H35 na krátké trati 2013. Po závodě pak vystřízlivění při pohledu do výsledků H21C, kteří měli stejnou trať a kde bych se nevešel ani do první 10tky, ale co, třeba si za rok ten ranking vylepším a nebo že by H40?!

Na závěr bych chtěl poděkovat našim odsunutým sudetským předkům za jejich nezlomnou vůli přetvořit krajinu a vytvořit pro nás to pravé orienťácko-umělecké dílo jako jsou kupky v okolí Kunčické hory

Danke!