Zážitek nemusí být pozitivní hlavně ať to není z kopce!

Za stavu, kdy jsem ještě v noci spal jsem si rozepsal tenhle článek a tak teď, když mám v noci spoustu času :-) jsem ho dopsal a dal na blog.

Zatímco moji kamarádi běhali buď to po Spořilově mezi hovínkama, nebo tichošlápkovali Pavla Nedvěda v centru Prahy, tak já s rodinkou vyjel za parádníma terénama na Vyspělý Jih čech.

V programu byly dvě dávky sportu a K.P.Č. (kulturně poznávací činost) po Českých Budějovicích, které jsem sice už jednou v minulosti navštívil, ale z návštěvy si pamatuju jen hospodu, brajgl na náměstí a tou cikánkou si už moc jistej nejsem :-), což je škoda, protože Budějovice jsou celkem parádní město.

Nejdřív přišla řada na K.P.Č. V Budějkách je pivovar Budvar, hospoda Masné krámy, malé náměstí s malou hospodou, velké náměstí se spoustou hospod, a vyhlídková věž (bez hospody) na kterou vylézt s Ondrou v náručí a s Olinkou (tou dobou ještě v břiše) byl celkem čelendž.

Taky jsou tam nějaká ta dětská hřiště a u nich hospody a ještě další zajímavé ....hospody, takže vidíte, že je tam toho opravdu hodně k ..... vidění! No prostě paráda. Ostatně koukněte na fotky. Až jednomu přijde líto si dát jen jedno pivo....

..... a těstoviny a šetřit si žaludek na odpolední závod o Husitský štít. A protože jsem nechtěl poskvrnit ten svůj štít, zůstalo opravdu jen u toho jednoho piva a to bylo nakonec dobře.
Mapa Tokániště je jednou z nejhezčích a nejtěžších map u nás v ČR přesto, stejně jako v loni, byla účast fakt slabá a v hlavní kategorii se nás sešlo sotva dvě desítky. Já jsem si dal za úkol jít v závodní tempu i za cenu drobných chybek. Bohužel hned na začátku jsem vyšil dvě chyby jak prase a ztratil tam skoro 3´, ale pak jsem se srovnal a skoro až do konce jsem šel čistě. Terén předčil moje očekávání. Byl to boj! Skandinávský terén nedovoloval ani na okamžik polevit a i čistým lesem si člověk musel svoji cestu prorazit. Mapa oproti loňsku už postrádala některé aktualizace, ale pořád to ještě šlo. To že terén je to kvalitní se potvrdilo, když jsem se ztratil i při sbírání kontrol. Celkem poctivá práce na middlu byla večer odměněna zaslouženým pivíčkem (z Lídlu :-) a společně s Térákem jsme se naladili na nedělní Horský maraton.
Jak už jsem naznačil v předešlém příspěvku profil trati (33km/1200m převýšení) u mě vzbuzoval velký respekt zvlášť po tom, co napadlo cca 3cm sněhu jsem zejména v sebězích očekával kvalitní zážitky a taky že jo. Díky "kvalitně zvolené obuvi" se pro mě každý seběh stal tak trochu slalomem do kombinace. Ze začátku to po silnici byla pohoda, takže byl čas i na úsměvypak mi úsměv na tváři postupně zamrzal a s přibývajícími kilometry a výškovými metry tuhly i jiné orgány a to zejména nohy. Sice na indiána, ale pořád jsem bojoval a pak přišel zlom jak kráva na Kraví hoře. Když něco špatně, tak všechno! Žaket, křeče, hlaďák a poslední 3km chůze jak paní starostová. Pak naštěstí cíl a už jen samá pozitiva. Výsledkově sice darda, ale zážitek fajn jen ty z kopce musím příště natrénovat :-)