neděle 20. listopadu 2011

Jak se (ne)připravit na VK

Když mě Michal Hojný před měsícem a půl vyzval abych s ním běžel Velkou Kunratickou, říkal jsem si že je dost času oprášit svoji srpnovou formu a pokořit hrádek pod 15´. Jenže stejně jako Silva doma rezignovala na uklízení :-)


tak i já jsem místo tréninku kopců nasadil trénink krokodýlí! Pro toho, kdo neví jak vypadá krokodýlí trénink, tak jen okrajově:

"Krokodýlí trénink je, když se válíte doma v bahně a s otevřenou tlamou čekáte až půjde kolem forma aby jste po ní chňapli."

Já jsem se doma sice neválel naopak jsem vyrazil do ciziny na služební cesty ale krokodýlí trénink to byl jak vyšitej, protože otevřenou pusu jsem měl téměř pořád :-). Schválně jestli poznáte kde jsem všude byl?

1. Jedno letiště, jedna dálnice, jedno větší město, hodně horkých hlav, výborný červený víno a hezký holky, spousta křesťanů a sem tam nějaký turek!
2. Dlouhé bagety, krátká pracovní doba, hodně stávek, málo stresu, výborný víno a špatný pivo.
3. Diamanty, židi, čokoládové pralinky a výborné pivo4. Velká duše, velký město, velký náměstí, velký kolony, velký panáky a velký bolehlavy

5. Země zaslíbená lampiónům, žádná láce, Volvo a samej Los.
Správné odpovědi posílejte na adresu kdejsoumojediety@conteg.com :-)

No a ti, co to dočetli až sem se konečně dozvědí, jak to dopadlo s tou Velkou K.

Těsně před závodem jsem se zkušebně postavil na váhu abych zjistil kolik toho sebou na Hrádek potáhnu. Váha mě však lehce znejistěla. Ukázala 62kg což jsem neměl ani v 15 letech a dodnes nevím co mi tím vlastně chtěla naznačit.

O tom jak se běželo v elitní skupině si můžete přečíst na Mrázovinách nebo u samotného vítěze letošní VK Beta já se však na start vypravil až ve 13:00 a hned od začátku jsem za to pořádně vzal. První kopec svižně, z kopce protáhnout krok, s potokama se moc nepárat a pod Hrádkem hned na lano. Překvapilo mě jak bylo u lana volno a tak jsem poctivě vyručkoval skoro celý Hrádek až mě z toho ruce bolely. Při seběhu dolů jsem ale zjistil, že mi něco chybí. Konkrétně to bylo srdce a plíce, které zůstaly za mnou kdesi v půlce kopce a bez nich to jaksi nešlo. Takže rovinku před posledním švihem, jsem pokorně vydejchával a čekal až mě chybějící orgány doběhnou. Na úpatí třetího kopce jsem hned přešel do chůze a honem k lanu. V tomhle kopci mě kromě plic a srdce málem opustilo i vědomí. Na vrcholu se mi točila makovice a nebejt fandících Pragováků asi bych se už nerozběhl. No ale nakonec jsem krok za krokem prodlužoval a prodlužoval až z toho byl zase běh. Síly však docházely a postupně mě začali předbíhat Pleticháč, Alda a dokonce i Jíří Jansa což jsem nesl velmi těžce, ale nebyl čas na hrdinské činy, bylo třeba se nějak dostat do cíle. Což se mi nakonec podařilo za 15:47. To bylo daleko za tím co jsem si představoval ale nakonec je nutný uznat, že při současný formě a kondici to byl maximální výsledek.

Pro ty, co nikdy neběželi VK a chtějí vidět jak to vypadá tak se můžou kouknout tady. Mimochodem snímáno sparťanským členem Vítkem "Liškou" Pospíšilem.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

fuj. je nesportovni se drzet lana! my taky nešlapem na skoby. Torous