S prasečí chřipkou do Londýna

Stejně jako loni na podzim jsem i letos s příchodem září dostal orienťáckou odnož H5N1 prasečí chřipky alias HD21 prasečí mor. Protože se mě v práci štítili dotknout i klackem....


.... musel jsem odjet na dvoudenní školení DCD o energicky efektivních datových centrech do Londýna. Během tohohle výletu jsem dostal za úkol se co nejvíce vzdělat a nakazit co možná nejméně lidí.
Vybaven všemožnými medikamenty, mapami, letenkami a instrukcemi jsem se vrhl do víru velkoměsta. Cesta tam proběhla celkem v pohodě. Na Stansted i z něj jsem se dostal poměrně rychle a tak krátce po půlnoci jsem usínal v hotelu King´s cross nedaleko King´s cross nádraží poblíž Burger Kingu. Jako king jsem se teda necejtil. Hotel vlastnili/provozovali indové. Recepční přihřátej až na střechu a jedna koupelna na celej barák. V Bombai by možná měl ***.
Ráno jsem se vydal metrem dvě stanice na západ do Old street, kde bylo školení. Popravdě řečeno, ještě nikdy jsem nezažil Londýnské metro ve špičce. V nažehlené košili a saku jsem zapojil do proudu lidí a jen sledoval kam mě proud unáší. Náhle se proud zastavil a čekal. Pak přijelo metro a začal ten pravý nefalšovaný boj o "místo na slunci". Ti co byli venku chtěli dovnitř, ti co byli vevnitř chtěli ven. S další soupravou se mi podařilo dostat se do vagónu. Dvě zastávky jsem měl velmi intimní vztah hned s pěti cestujícími najdenou z toho pouza dvě byly ženy. Jedna byla zajímavě spoře oblečena. Asi nějak takhle...

Vzhledem k obleku a teplotě v kabině jsem se začal potit jako prase a tím pádem došlo i k uvolňování hlenu na plicích takže nejen já, ale i ostatní spolucestující byli rádi, když jsem po chvíli vystoupil.
Dorazil jsem na školení právě včas. Začalo se. Čekaly mě dva dny přednášek a povídání v KLIMATIZOVANÉ MÍSTNOSTI. Kdo má s Británií trošku zkušeností ví jedno. Britové mají posunutý cit pro vnímání chladu. Zatímco průměrný středoevropan při 10°C nasazuje svetr, čepici a objednává čaj s rumem, brit si vyhrne límeček u svého Polotrička s krátkým rukávem a objedná si další chlazené pivo. Když nám oznámili, že zapnuli klimatizaci, nedával jsem tomu žádnou váhu. Po dvou hodinách jsem začal vnímat, že klimatizzace běží a že je v místnosti celkem zzzima. Požádal jsem je tedy jestli by nomohli klimatizzzzaci zzzzztlumit! Odpovědí bylo, že se klimatizzzzzzace ovládá centálně a že brzzzzzzzy to určitě napraví. Nevím jestli to napravili nebo ne, ale po celý zzzzzzzzbytek dne při vyslovení slova chlazzzzzzzzzení mě zzzzzzzzzzamrazzzzzzzzzzzilo ještě víc. To samo zřejmě nepřidalo mému kašlíčku a tak prasečí mor pěkně bujel. Večer místo toho abych se věnoval plánovanému shoppingu a poznávání Londýna, zalezl jsem k indům a vařil si jeden čaj za druhým! Myslíte, že to pomohlo? Nepomohlo! Druhý den mě bylo tak zle, že jsem se automaticky přepnul do nouzového režimu - zima -čaj -čůrat. Celkem to fungovalo až do chvíle kdy jsme na závěr psali test. To pak bylo zima-čaj- 60minut nečůůůůrat!!! Těšil jsem se domů jak malej kluk. Slova jako pěřina a teplo mi před očima poletovala, když jsem v noci jel vlakem na letiště, v letadle i na Ruzyni. Do postele jsem se dostal až po půlnoci s horečkou, kašlem ale i s pocitem dobře vykonané práce. Myslím, že minimálně jeden úkol jsem v Londýně splnil....