Když si nohy a hlava nerozumí

Po 5ti letech jsem se znovu přihlásil na BA. S předsevzetím, že tentokrát už fakt NA POHODU. Dokonce jsem si vybral parťáka (Honzu Čižinského), který se závoděním a lampiónama nemá vůbec nic společného a pro kterého výšlap na kole opravdu znamená vyjet si na kole do přírody a užívat si to. Jenže BA je věc návyková a tak jako tak vás donutí bušit do pedálů s hlavou u řídítek a polykat kilometry, honit body a stíhat limity. Sobotní závod na 6 hodin nezačal moc dobře. Hned na startu jsem přetrhl řetěz! :-( Holt asi hodně posiluju nohy :-). Bleskový nejtování a za 8 minut jsme byli zpátky ve hře. Pak rychlý rozhodnutí trochu se rozjet na rovině a vzhůru na jih do kopců. Cestou jsme několikrát překročili Česko-Rakouskou hranici stylem Král šumavy a krom toho i jednou běželi lesem a taky Číža píchnul. V kopcích mi rychle docházely síly a tak jsme začali trať pomalu otáčet směrem cíli. Hezkej rým, že?! Ale mě do rýmování moc nebylo. Blížící se limit nám ovšem nezabránil dát si jedno zasloužené občerstvení Lesovně Žofín.
Závěrečný výstup na Kraví horu byl pěkně kravskej nápad, ale co by člověk neudělal pro 50bodů a křeče v nohou. Jako tradičně poslední 1/2 hodina závodu byla ve znamení honění limitu, tentokrát s 5 minutovým zpožděním a -10bodů. V cíli mi nebylo zrovna do zpěvu. Horko, nedostatek fyzičky a totální vyčerpání se na mě pěkně podepsalo, ale jak šel čas+piva+jídla situace se zlepšoval až do úplného zotavení. Večer už jen zhodnocení nad mapou, že hlava dobrá nohy horší a spát.

Druhý den po noci plné bouřek jsme do toho šlápli jak zamlada s vidinou dvou 80 bodových kontrol jsem nad tím ani moc nepřemýšlel a to byla CHYBA!! Nohy ten den jely jako divý, asfalt odletoval od pneumatik, kopce jsme ani necítili a dokonce i jeden brod přes řeku jsme dali, ale i tak jsme si utrhli moc velké sousto a už po dvouch hodinách začali vynechávat kontroly, všemožně zkracovat trať a v Trhových svinách se sen o dvou 80-kách rozplynul. Číža sice navrhoval, že vezmem ty 8O-tky co stály na náměstí před konzumeme, ale ani na takovejdle humor nebyl čas a tak v cíli -15minut a ještě k tomu o 200 bodů míň než jezdili ostatní. Moje zklamání kompenzoval Číža neutuchajícím entuziazmem, jak se mu akce líbila a to je ve finále fajn. V neděli holt nohy rychlý, ale hlava zůstala ve stanu. Tak snad příště .-)