Sprinty v Mělníce aneb jak mě skalpovalo Veličenstvo

I když mi vlasů ubývá a jeden šampón mi vydrží asi tak rok, svého skalpu si stále velice vážím. Velice dobře vím, že ve Spartě jsou ještě jedinci, kteří se mou trofejí chlubit nemůžou (viď Pavlíku a Oštěpe :-) a proto s příchodem dvou nových členů (Veličenstvo a Tom) bylo mou svatou poviností své čtyři vlasy v pěti řadách hájit co nejdéle to půjde. Středeční sprint ve kterém se Veličenstvo přiblížilo na těsné čtyři vteřiny mi měl být výstrahou, ale nebyl a já se bez bázně a pln očekávání vypravil v neděli na dvoukolový sprint do Mělníka. Konkurence nebyla tak kvalitní jako v napalmu kolem Vítkova, ale sparťanů se sjela celkem pěkná řádka a tak bylo o co bojovat.
Dopolední kolo bylo jedním slovem PARÁDNÍ!!! Kéž by závodů jako tenhle bylo v ČR o trochu víc! Výborně postavená trať nabízela rychlé pasáže v kombinaci s technickými postupy, hezké uličky a parky. Prostě mě to bavilo od začátku do konce a díky fakt zajímavým volbám jsem neměl čas přemýšlet nad tím jak jsem marnej a jak hrozně trpím, když se snažím běžet "rychle". Škoda jen kontroly č. 8 a zavřeného průchodu při odběhu, který závod určitě ovlivnil. Šel jsem čistě a vyrovnaně a díky tomu se mi podařilo odolat náporu a skalpu chtivé adepty nechat daleko za sebou. Mezi jednotlivými koly proběhlo KPČ v podobě kočárkování po Polabské stezce směrem k Říši až do nějaké cirómské vesničky a zpět. Tato mezihra měla za následek jedno krásně vyspinkané nemluvně a dva úplně spálené a vyčerpané rodiče :-), ale vo vo vo tom to je!
Odpolední kolo už tak pěkné nebylo. Myslím, že stavitel z trati vytřískal maximum, ale historickému centru jsme se už vyhnuli a mezi paneláky to chtělo především velmi rychlé nohy a ty už jaksi na skladě nebyly. Prostě a jednoduše Tom a Veličenstvo mě stáhli z kůže a můj skalp si přibalili na cestu domů. Moc dlouho jsem ho před nimi neuhájil, ale i tak jsem rád že jsem do Mělníka jel!