úterý 6. října 2009

Jsem už opravdu starý dělat takovéhle věci?

Odpověď na tuhle otázku hledám celé pondělí a úterý. Obzvlášť ve chvílích, kdy moje tělo mění polohu a používá při tom nohy si říkám že ano. Bolest mě udržuje v bdělosti aby totálně unavené tělo neusínalo při každé příležitosti. A proč to?! Protože dělám věci na které už dávno nemám. Jako například, že v sobotu běžím 15km kross na Bobr Cupu u Litovle a v neděli finišuju 8km OB za SCPA družstvo na MČR u Jičína. Obě akce na plno a na doraz! Výsledek? Bolest, únava a alespoň částečná spokojenost, že jsem to uběhl a moc nepokazil. Přitom to poslední ale nebylo vůbec jistý. On totiž Bobr Cup není až tak zadarmo. Sice je to rovina, ale pětkrát se leze přes Moravu a dvakrát je voda tak pěkně po hrudníček přičemž výřivka to rozhodně není. Kdo to ze začátku přepálí má co dělat aby se dostal do cíle. K zaběhnutí PB mě letos pomohla především znalost tratě, dobrý rozvržení sil, hezký počasí (=málo vody na brodech 3 a 4) a taky vynikající snídaně u Valentů :-). K hodně slušnýmu celkovýmu 35. místu z 215 štafet pomohl také perfektní výkon Libora na bikerské části a statečný výkon naší nové kajakářky Terezy. Pár foteček bude ke zkouknutí tady a ČT4 odvysílala skoro 40 minutový záznam na kterém jsem i já sám několikrát nesmazatelně zvěčněn.
Další obrovskou příležitost něco pos.... jsem měl hned druhý den. Náhoda tomu chtěla, že hned dva silné, nabušené, štafetové články Štěpán a Mirek byly najednou ze hry venku. Jeden onemocněl a druhého bodl sršeň a pak dostal dávku analgetik ze které by vyžila snad celá Pražská feťácká komunita. A tak privilegium finišovat v A družstvu padlo zase na veteránského hobíka. Dá se říct, že tentokrát poprvé jsem z toho neměl radost! V průběhu závodu jsem se ale začal na svůj poslední úsek celkem těšit a nakonec myslím, že jsem si to užil. Škoda jen, že během mého úseku jsem potkal jediného soupeře a to konkrétně čerstvého mistra na klasice Osina a z toho souboje jsem jaksi nemohl vyjít vítězně :-(. Po závodě jsem stěží došel k autu a zbytek historky už znáte. Co ale možná nevíte, je že Michal udělal spoustu hezkých fotek a na ty se můžete podívat tady.
Na závěr bych chtěl poděkovat Silvě, že celou tu šílenost absolvovala se mnou a že mi fandila a krmila mě dobrotama a řídila Polo a že je mojí oporou i když by to mělo být naopak.A slibuju NEVER MORE dva závody o víkendu!

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Kebule: no tak Baso, nedelej Zagorku, vzdyt jsi rad, ze sis mohl zabehnout. A my jsme radi, zes nas v tom nenechal:-). Neni prece vubec spatny vedet, ze ma oddil pri vypadku nejlepsich, kam sahnout! Howgh!