Severni Irsko

V rámci vlastního poznávacího programu "poznej co můžeš na Britských ostrovech" jsme vycestovali do Irska. Konkrétně do Irska severního, které je tak trochu nedobrovolně/dobrovolně částí Velké Británie. V první řadě musím napsat, že prodloužený víkend to jest 3 dny a auto z půjčovny na poznání Severního Irska bohatě stačí. O tom, že být a být v Evropské unii je rozdíl jsme se přesvědčili už několikrát a tentokrát znovu při půjčování auta. Cestovat prý můžeme všude, ale pokud by jsme chtěli do Irska musíme si připlatit 22£ pojistku. Hmm, tak tedy Donegal až někdy příště. Protože počasí bylo hodně pod mrakem naše první míle vedly na prohlídku nejlépe zachovalého Normanského hradu v celém Irsku, Carrickfergusu. Zachovalý to tedy byl, zvlášť, když si při jeho rekonstrukci vypomohli betonem a novými cihlami. Pak už vzhůru na sever podél pobřeží. Průjezd Larne, kde se před 14 dny uskutečnil jeden z posledních teroristických útoků, při kterém zahynul policista proběhl v pohodě a pak už jenom pobřeží a útesy. Počasí se zlepšovalo a tak jsme si pospíšili abychom byli co nejdřív v Ballintoy, kde jsme měli zaplacený nocleh a ještě ten den vyrazili na trip po Causeway Coastal way. Cesta to byla nádherná, stejně jako počasí a vrcholem všeho byl západ slunce na jedné z hlavních atrakcí Coastal way - Obrově chodníku.
Miliony pravidelných a nepravidelných čedičových sloupů a kamenů klesají do příboje atlantského oceánu. Nádherná hříčka přírody pod ochranou UNESCO. Není divu, že je pod ochranou, protože i přes pokročilou hodinu a všední den pobíhalo po kamenech turistů jako blech. Autobus zpět nám před 40' ujel a tak nastal čas na somrování na parkovišti, kdo nás hodí domů. Hned první dvojice zabrala a tak jsme ani ne za 20' seděli v Ballintoy v hospodě. Už v článku o Dublinu jsem zmínil, že Guiness je v Irsku prostě fantastickej a teď to můžu zase jen potvrdit. Hostel Sheep Island View byl taky naprosto perfektní a můžeme ho všem doporučit. Druhý den jsme pěškobusem navštívili Carrick A Rede - což je v překladu provazový most zavěšený mezi dvěmi ostrovy. Prima počasí, zábava tak trochu pro američany, ale ostrůvek byl moc pěkný hlavně za značkou No access beyond this point, kterou jsme úspěšně ignorovali, což pán z National Trust při našem odchodu náležitě ocenil :-). Pak přesun do Bushmills Destillery ochutnat nejstarší licencovanou whiskey na světě. Moooc dobrá i prohlídka palírny je zajímavá, jen pan průvodce by si měl uvědomit, že ve výpravě má i cizince, kteří té jeho prasečí severoirské angličtině rozumí leda to hovno. Pak oběd v trávě předhradí Dunluce castle, který je mnohokrát lepší než Carrickfergus už jen proto, že mu před 200 lety spadla celá kuchyně i se služebnictvem do moře a pod hradem je prima jeskyně. Pak jsme zamávali pobřeží a vypravili se ještě víc na západ do vnitrozemí do města s nechvalnou historií do Londonderry. Říká se takový vtip: Že je něco, pak dlouho nic, pak kupka hnoje a pak ..... pak je Londoderry. Město samotné za to nemůže, má celkem pěkné hradby, kostel i uličky, kde by se dalo moc pěkně posedět v nějaké kavárně, kdyby ji tam nějací místní provozovali. Ti se ovšem místo toho perou o to jestli tohle náboženství je lepší než to druhé a jestli je lepší bejt v Británii nebo v Irsku, jehož hranice jsou vzdálené necelých 10 km za městem a město samotné mezitím chátrá, je špinavé a trpí pouličními bitvami tipu Bloody Sunday. Celková atmosféra je dost ponurá zejména v Bogside - katolické části, kterou zdobí nástěné malby připomínající krvavé události 70tých let. Proto jsme město v neděli opustili brzy ráno a vydali se na jih navštívit Ulster American Folk Park (listopad-březen o víkendu zavřeno), Devenish Island (trajekt na ostrov od května do konce srpna), Eniskilenn castle (listopad-březen o víkendu zavřeno). Napadá mě něco o velkém otvoru v zadní části každé krávy kterou je možné vidět na všech volných polích podél cesty pokud se na nich nepěstujou brambory. Naštěstí Beaghmore Stone circles byly celkem pěkný a pak restaurace v Magherafelt měla konečně to prvé irské kouzlo a hlavně irskou kávu, jakou jsme hledali. Pak už jenom opatrně projet skrz Antrim, kde nedávno někdo zastřelil dva britské vojáky, když si přebírali pizzu, odevzdat auto a odletět zpět do Nottinghamu. Severní Irsko je pěkná země (jak ostatně můžete vidět z fotek), ale má to své ale!