Dublin

Jako pozdni darek pod stromecek jsme si se Silvou nadelili vikendove letenky do Dublinu. A protoze v Dublinu tou dobou bydli i jedna Silvina kamaradka a to konkretne kanadanka Celine, tak proc toho nevyuzit, ze? Celine zije s pritelem Lawrencem asi tak 25 minut chuze od centra mesta, takze celkem paradni ubytovani. Let z Nottace trval ani ne 40 minut a uz jsme pristavali. Vybaveni informacemi jsme odmitli predrazeny soukromy bus z letiste a vydali se beznou linkou 16A, ktera bya uplne v pohode a jeste jsme meli pekny vyhled na "leopardy" :-). Celine s Larem nas vyzvedli ve 22 pred Trinity College a hned jsme zapadli do hospody. Neuveritelny! 4 houslisti, jeden harmonikar, bubenik a dudak si jen tak jamovali a my k tomu popijeli fakt vynikajici Guinness. V praci mi kolegove rikali, ze Guinness v Irsku chutna jinak nez vsude jinde na svete a fakt meli pravdu. Nikdy jsem to cerne piti moc nevyhledaval, ale po tomhle vylete se stalo mym oblibenym. Atmoska byla vynikajici a ve dve rano jsme se presunuli dom. Malinke 2 + kk v novem zastavbe za pouhych 950EUR mesicne! Zlata Anglie rekl jsem si, pak jsem si ale uvedomil, ze v centru Londyna by se nas najem take pohyboval uplne nekde jinde.
Druhy den vylet a prohlidka Trinity College, kde Celine pacuje a pak kolecko po Temple baru, Dublinskem hradu, St Patrick a Christ church katedralach zakoncene, kde jinde nez v Jameson Distillery. Prohlidka sama o sobe nic moc (kam se Jameson hrabe na Glenfiddich), ale protoze jsme aktivni a umime ziskavat informace, tak jsme se prihlasili jako dobrovolnici na ochutnavku a ta byla naprosto super. Testovali jsme tri druhy whiskey. Americkou, Skotskou a Jameson a na zaver jsme samozrejme rekli, ze: "Jameson is the best one" a tim padem jsme dostali dalsiho panaka a jeste diplom, ze jsme jako Jameson znalci a jeste ....(o te sklenici pry psat nemam, ale je fakt pekna a dobre se nam z ni doma pije :-). Pak honem na sraz s C & L a vzhuru do Temple baru. Lar je basnik na volne noze a hospody v Dublinu ma teda zmakly. Protahl nas par putikama s fantastickou atmosferou a historii. Tady sedal Joyce, tamhle nekdo jinej. Sem chodej ti a tam zas ti. Jeden Guinnes, druhej Guin, treti Gu, 4G, 5G..... fakt pekny pretizeni. Neni divu, ze sebou obcas clovek sekne o zem :-). No zas takova sranda to nebyla, ale aspon se Silva se mnou nenudi. I tak jsme se dostali do spacaku po pulnoci. Druhy den "rano" bylo za okny typicke Irske pocasi - prselo a zima. Koho by napadlo jit do parku na picknick?! Ira a Kanadanku ano! Tak jsme sli. Park byl pekny (byli jsme v nem skoro sami!), jidlo si moc nepamatuju, byla celkem klada, ale prestalo prset. Zasli jsme se ohrat do National Galery. Moc pekna moderni budova, se spoustou domacich maliru a vytvarniku a tusim ze jednim Caravagiem. Jenze mezi tim vsim kristovym utrpenim clovek dostane zizen a ma chut se trochu poveselit a kam jinam nez do Guinness store house neboli Guinness pivovarku. Da se rict, ze to byl zlaty hreb naseho programu. Co hreb?! Primo vrchol. Interaktivni prohlidka jak se pivo vari v podobe obri sklenice, kterou navstevnici stoupaji vzhuru az do Gravity baru, ktery je vysoko nad okolnimi strechami a odkud je nadherny rozhled po celem Dublinu. Dublin je totiz pekna placka a mist odkud by jste si ho cely prohledli pekne z vrchu moc neni. No a tech, kde vam k tomu nacepuji vynikajici pintu piva, uz vubec ne. Pak uz jen zabalit a hop na bus a hop do letadla a hop z letadla a zase na bus a pesky a sup do postele a dalsi vikend za nami. Diky Celine a Larovi za pohostinost, doufame, ze se jim budeme moct revansovat nekdy v Praze. Dublin je moc pekne, ale celkem dost drahe mesto a aspon maly obrazek si muzete udelat z fotek.