Basablog

Trochu přisprostlý příspěvek

2012-02-03T20:54:00.014Z

Přečetl jsem pár svých starších příspěvků na blogu a zjistil jsem, že píšu jen o rodině, sportu a o práci, což asi moc lidí nezajímá a tak jsem se rozhodl, zvýšit si návštěvnost tím, že napíšu trošku sprostý článek....

Jenže o čem psát, když člověk tráví veškerý čas s rodinou, v práci a sportem. Takže zase to vlastně bude o sportu, o práci a o rodině.

Výstřik za 17:13
po zhlédnutí videa opravdu lituju, že dělám orientační běh. Takovej požárník si klidně dovolí v pozávodním interview pro Českou televizi říct tohle .....

.... a vůbec nikdo se nad tím nepozastaví?!

Finský spolupracovník
Nedávno jsem se přesvědčil, že není jednoduché zůstat v práci profesionálem za jakékoliv situace. Při emailové korespondenci se kouzlo nechtěného ještě plně neprojevilo. Posuďte sami...

.... ale ve chvíli, kdy na mě zavolala sekretářka přes půlku kanceláře: "Petře volá ti Robert Ek, ale nejde mi přepojit, tak si ho pojď vzít u mě na stole"! bylo opravdu těžké seriózně klienta uspokojit.

Poprvé, podruhé a ....

No a doma?! Co sprostýho se děje doma? No vlastně celkem nic. Ondra poprvé postavil....

... sfouknul dvojku

... a všichni tři jsme byli happy

Salám alejkum boss

2012-01-19T12:44:00.014Z

Cesty páně jsou nevyzpytatelné a to už vůbec nemluvím o svých služebních cestách.Je to pár měsíců, co jsem si stěžoval, že mě moji muslimští klienti neustále vyzívají k modlení a hle, jen co jsem se trošku rozkoukal v novém roce, už moje první služební cesta mířila k nim. V letadle do Dháky jsem chtě nechtě rezignoval na svoji vrozenou podezřívavost ohledně teroristů, protože ručník či utěrku měli kolem hlavy téměř všichi, včetně letušek. Po vystoupení z letadla začal ten pravý asijský kolotoč, který mě na 4 dny semlel a vyplivl zpátky o mnoho zážitků bohatšího. A tak jsem se tlačil, odstrkoval, kličkoval, odmítal, hledal, platil, hádal se, čekal a spěchal abych to všechno zvládl. Úkol byl jednoduchý - prostě dvě dávky. Proškolit našeho partnera jak se instalují a spouštějí naše chladící jednotky a mít prezentaci na semináře ohledně cloudových řešení pro bankéře v Dháce. Vše se podařilo více méně dobře zvládnout a i malé bonusy v podobě drobných mimopracovních aktivit (nákupu ošacení pro celou rodinu na rok dopředu, návštěva lokálního holiče, poslání pohledů a ochutnání všeho možného, co doma prostě nemáme). Musím se pochlubit, že se mi podařilo udržet nejen čisté konto to zn. nikdo mě neokradl a nakupoval jsem neuvěřitelně levně, ale hlavně jsem udržel čisté trenky to zn, neposral jsem se. I když vlastně nebyl ani důvod. Hotel De Castle byl na asijské podmínky až neuvěřitelně luxusní, ale vodu na čištění zubů jsem radši používal balenou. Jídlo jsem jedl vždycky jen s místními, takže v prověřených restauracích a jídelnách a musím ještě jednou napsat, že bylo vynikající, no a pití balené vody byla samozřejmost! Dháka jako město mě nepřekvapila. Je to obrovské město, které už dávno nedokáže pobrat tu záplavu, chodců, rikšů, tuk-tuků, aut a autobusů všech možných velikostí. Nejlepší pohled na město je z vrchu. To si fakt připadáte jak při sledování mraveniště. No a když se do toho mraveniště ponoříte, tak to je teprve zážitek. Už jen přejít silnici je takový malý pokus o sebevraždu :-). Koukněte se na fotky. Cestou zpátky jsem si střihnul stopover v Dubaji, který jsem ovšem prospal na hotelu takže snad příště.

PF2012

2011-12-23T13:02:00.002Z

Hodně borůvkových úsměvů v roce 2012 přeje Ondra, Silva a Báša

Novinky

2011-12-04T21:26:00.004Z

Před pár lety, právě když Rammstein vydali nové album jsem hned napsal ftipný článek. Uplynul nějaký ten pátek a Rammstein vydali zase nový videoklip, tak jsem čekal, že mě zase napadne něco vtipnýho...........

...................................., ale jak sami vidíte, nenapadlo! :-)

Jak se (ne)připravit na VK

2011-11-20T17:01:00.013Z

Když mě Michal Hojný před měsícem a půl vyzval abych s ním běžel Velkou Kunratickou, říkal jsem si že je dost času oprášit svoji srpnovou formu a pokořit hrádek pod 15´. Jenže stejně jako Silva doma rezignovala na uklízení :-)

tak i já jsem místo tréninku kopců nasadil trénink krokodýlí! Pro toho, kdo neví jak vypadá krokodýlí trénink, tak jen okrajově:

"Krokodýlí trénink je, když se válíte doma v bahně a s otevřenou tlamou čekáte až půjde kolem forma aby jste po ní chňapli."

Já jsem se doma sice neválel naopak jsem vyrazil do ciziny na služební cesty ale krokodýlí trénink to byl jak vyšitej, protože otevřenou pusu jsem měl téměř pořád :-). Schválně jestli poznáte kde jsem všude byl?

1. Jedno letiště, jedna dálnice, jedno větší město, hodně horkých hlav, výborný červený víno a hezký holky, spousta křesťanů a sem tam nějaký turek!
2. Dlouhé bagety, krátká pracovní doba, hodně stávek, málo stresu, výborný víno a špatný pivo.
3. Diamanty, židi, čokoládové pralinky a výborné pivo4. Velká duše, velký město, velký náměstí, velký kolony, velký panáky a velký bolehlavy

5. Země zaslíbená lampiónům, žádná láce, Volvo a samej Los.
Správné odpovědi posílejte na adresu kdejsoumojediety@conteg.com :-)

No a ti, co to dočetli až sem se konečně dozvědí, jak to dopadlo s tou Velkou K.
Těsně před závodem jsem se zkušebně postavil na váhu abych zjistil kolik toho sebou na Hrádek potáhnu. Váha mě však lehce znejistěla. Ukázala 62kg což jsem neměl ani v 15 letech a dodnes nevím co mi tím vlastně chtěla naznačit.

O tom jak se běželo v elitní skupině si můžete přečíst na Mrázovinách nebo u samotného vítěze letošní VK Beta já se však na start vypravil až ve 13:00 a hned od začátku jsem za to pořádně vzal. První kopec svižně, z kopce protáhnout krok, s potokama se moc nepárat a pod Hrádkem hned na lano. Překvapilo mě jak bylo u lana volno a tak jsem poctivě vyručkoval skoro celý Hrádek až mě z toho ruce bolely. Při seběhu dolů jsem ale zjistil, že mi něco chybí. Konkrétně to bylo srdce a plíce, které zůstaly za mnou kdesi v půlce kopce a bez nich to jaksi nešlo. Takže rovinku před posledním švihem, jsem pokorně vydejchával a čekal až mě chybějící orgány doběhnou. Na úpatí třetího kopce jsem hned přešel do chůze a honem k lanu. V tomhle kopci mě kromě plic a srdce málem opustilo i vědomí. Na vrcholu se mi točila makovice a nebejt fandících Pragováků asi bych se už nerozběhl. No ale nakonec jsem krok za krokem prodlužoval a prodlužoval až z toho byl zase běh. Síly však docházely a postupně mě začali předbíhat Pleticháč, Alda a dokonce i Jíří Jansa což jsem nesl velmi těžce, ale nebyl čas na hrdinské činy, bylo třeba se nějak dostat do cíle. Což se mi nakonec podařilo za 15:47. To bylo daleko za tím co jsem si představoval ale nakonec je nutný uznat, že při současný formě a kondici to byl maximální výsledek.

Pro ty, co nikdy neběželi VK a chtějí vidět jak to vypadá tak se můžou kouknout tady. Mimochodem snímáno sparťanským členem Vítkem "Liškou" Pospíšilem.

Klubové lampióny

2011-10-25T20:20:00.008+01:00

Trochu opožděně, ale přece jsem si vzpomněl na nedávno proběhlé mistráky štafet a družstev. Kdysi to pro mě býval jeden z vrcholů se zóny, ale teď se nadšení již nedostavuje zvlášť, když se závodí na "dálném východě" a venku je počasí, že by psa nevyhnal.
I tak jsme se Silvou vyrazili směr Mohelnice. Sobotní MČR štafet bylo mojí premiérou ve veteránech a byla to premiéra "jak se patří". Směle můžu napsat, že to byl můj nejhorší výkon za poslední tři roky. Horší štafetovej výsledek jsem předvedl snad jen na British championship in relay 2008, kde jsem se v hustník zamotal na pět minut a přiběhl na prvním úseku beznadějně poslední.
No ale rychle k tomuhle závodu. Po startu kontroluju čelo a mapuju jedničku. Brnkačka, cesta, rozhraní kontrola. Jenže ouha!
Když jsem dvě minuty rochal hustník a nemohl najít jedničku

říkal jsem si, že je to chyba z nesoustředění a ve chvíli

kdy jsem jí konečně našel opřel jsem se do toho naplno, ale zároveň velmi soustředěně abych ztrátu na čelo brzy dohnal. Dvojka!!!!GPSka jasně ukazuje, že jsem byl tam kde měla kontrola bejt. Jestli byla v tom houští nalevo nebo napravo to opravdu nevím, ale prolezl jsem to tam úplně celý a nebyl jsem tam sám. Když jsem kontrolu po třech minutách našel! už jsem věděl, že je všechno v prdeli, ale byly to štafety a tak jsem to ještě naposledy zkusil a bušil do toho jako blázen abych to klukům aspoň trochu vylepšil. No a pak přišla čtrnáctka!!!
Tentokrát mě GPSka usvědčila. V kyslíkáči jsem vletěl do hustníku úplně jinde než jsem chtěl a už nebylo návratu. Další tři minuty šukání jehličnatým houštím mě úplně odrovnaly. Byl to úplnej konec. Psychickej i fyzickej. Na předávku jsem se už dovlekl a měl chuť se sebrat a jet domů. Takovouhle premiéru mezi veterány jsem teda nečekal :-(. No nic, tak někdy příště. Celý závod tady.
Po takovémhle výsledku jsem si na nedělní dospělácký úsek v prvním družstvu vůbec nevěřil, ale nakonec to bylo celkem v pohodě. Marodkou a lemplovstvím zdecimovaná sparťanská střídačka málem nedala ani dvě družstva, ale silou vůle a především díky jedné nejmenované sparťanské dorostence se dílo podařilo. Můj výkon byl celkem vyrovnanej stejně jako výkon Myra, Ifči a Anči a tak především díky výbornému Mrázovi (3. na úseku) Janičce a Boudovi se nám podařilo zůstat desátým nejlepším klubem v republice, což je myslím na tu bídu fakt dobrej výsledek. Cesta domů byla dlouhá a to i bez burčáku! Nedělní závod ke zkouknutí tady.

S prasečí chřipkou do Londýna

2011-09-22T08:35:00.008+01:00

Stejně jako loni na podzim jsem i letos s příchodem září dostal orienťáckou odnož H5N1 prasečí chřipky alias HD21 prasečí mor. Protože se mě v práci štítili dotknout i klackem....

.... musel jsem odjet na dvoudenní školení DCD o energicky efektivních datových centrech do Londýna. Během tohohle výletu jsem dostal za úkol se co nejvíce vzdělat a nakazit co možná nejméně lidí.
Vybaven všemožnými medikamenty, mapami, letenkami a instrukcemi jsem se vrhl do víru velkoměsta. Cesta tam proběhla celkem v pohodě. Na Stansted i z něj jsem se dostal poměrně rychle a tak krátce po půlnoci jsem usínal v hotelu King´s cross nedaleko King´s cross nádraží poblíž Burger Kingu. Jako king jsem se teda necejtil. Hotel vlastnili/provozovali indové. Recepční přihřátej až na střechu a jedna koupelna na celej barák. V Bombai by možná měl ***.
Ráno jsem se vydal metrem dvě stanice na západ do Old street, kde bylo školení. Popravdě řečeno, ještě nikdy jsem nezažil Londýnské metro ve špičce. V nažehlené košili a saku jsem zapojil do proudu lidí a jen sledoval kam mě proud unáší. Náhle se proud zastavil a čekal. Pak přijelo metro a začal ten pravý nefalšovaný boj o "místo na slunci". Ti co byli venku chtěli dovnitř, ti co byli vevnitř chtěli ven. S další soupravou se mi podařilo dostat se do vagónu. Dvě zastávky jsem měl velmi intimní vztah hned s pěti cestujícími najdenou z toho pouza dvě byly ženy. Jedna byla zajímavě spoře oblečena. Asi nějak takhle...

Vzhledem k obleku a teplotě v kabině jsem se začal potit jako prase a tím pádem došlo i k uvolňování hlenu na plicích takže nejen já, ale i ostatní spolucestující byli rádi, když jsem po chvíli vystoupil.
Dorazil jsem na školení právě včas. Začalo se. Čekaly mě dva dny přednášek a povídání v KLIMATIZOVANÉ MÍSTNOSTI. Kdo má s Británií trošku zkušeností ví jedno. Britové mají posunutý cit pro vnímání chladu. Zatímco průměrný středoevropan při 10°C nasazuje svetr, čepici a objednává čaj s rumem, brit si vyhrne límeček u svého Polotrička s krátkým rukávem a objedná si další chlazené pivo. Když nám oznámili, že zapnuli klimatizaci, nedával jsem tomu žádnou váhu. Po dvou hodinách jsem začal vnímat, že klimatizzace běží a že je v místnosti celkem zzzima. Požádal jsem je tedy jestli by nomohli klimatizzzzaci zzzzztlumit! Odpovědí bylo, že se klimatizzzzzzace ovládá centálně a že brzzzzzzzy to určitě napraví. Nevím jestli to napravili nebo ne, ale po celý zzzzzzzzbytek dne při vyslovení slova chlazzzzzzzzzení mě zzzzzzzzzzamrazzzzzzzzzzzilo ještě víc. To samo zřejmě nepřidalo mému kašlíčku a tak prasečí mor pěkně bujel. Večer místo toho abych se věnoval plánovanému shoppingu a poznávání Londýna, zalezl jsem k indům a vařil si jeden čaj za druhým! Myslíte, že to pomohlo? Nepomohlo! Druhý den mě bylo tak zle, že jsem se automaticky přepnul do nouzového režimu - zima -čaj -čůrat. Celkem to fungovalo až do chvíle kdy jsme na závěr psali test. To pak bylo zima-čaj- 60minut nečůůůůrat!!! Těšil jsem se domů jak malej kluk. Slova jako pěřina a teplo mi před očima poletovala, když jsem v noci jel vlakem na letiště, v letadle i na Ruzyni. Do postele jsem se dostal až po půlnoci s horečkou, kašlem ale i s pocitem dobře vykonané práce. Myslím, že minimálně jeden úkol jsem v Londýně splnil....

Odrážedlo, protesty a jiné

2011-09-20T09:50:00.011+01:00

Jelikož jsem momentálně úplně v ......

...protože ležím doma v posteli a mám stejnej prasečí mor jako lízač asfaltu. Mám tím pádem dost času psát na blog.

Nejdřív teda napíšu Historku o odrážedle.
Když jedem ráno na víkendové závody je to vždycky frmol. Člověk musí dát na hromadu a odnést do auta tolik věcí. Jen namátkou, postýlku, kočárek, věci na přebalování, tašku s jídlem, tašku s hračkama, svoje věci, Silviny věci, Ondrovi věci, Ondru, stoličku, karimatky..... odrážedlo. Bohužel některé části hromady se samovolně a s radostí od hromady oddělují a za pomoci odrážedla se vzdalují pryč, je pak potřeba ty části odchytit a opět připojit k celku. Když pak jeden rodič přinese dítě a spoléhá na to, že druhý rodič donese odrážedlo vznikají problémy a neschody. Věty typu: "Já myslel, že když vemeš dítě, tak vemeš i odrážedlo" celé situaci moc nepomůžou. Zvlášť ne při 150km/h rychlosti poblíž Boleslavi. Pak nastává fáze, jak v sobotu v 8.30 ráno zajistit aby někdo vyzvedl na parkovišti zapomenuté plastové odrážedlo? To by jste nevěřili, kolik lidí v sobotu ráno spí!! a nezvedá telefony?!!!! Více neúspěšných telefonátů plodí více zoufalých pokusů. Nakonec Silva rozjíždí záchranou akci přes manželku bratra Markétu, která "jen co se děti nasnídají, tak je hodí do auta a dojede z Modřan na parkoviště se po odrážedle podívat" a já přes souseda našeho souseda se dovolávám na jeho podnájmníky, kteří evidentně chtěli spát až do oběda a teď nevěřícně kroutí hlavou a myslí si, že si z nich dělám legraci, když po nich chci aby se šli podívat ven před barák po plastovém krámu. To prostě musí vyjít! 1/2 hodiny se nic neděje a my stále jedeme na závody. Troška stresu s mírným zpožděním = předzávodní koncentrace jako prase :-). Náhle telefon od Markéty: "Silvo. Jsme na parkovišti, odrážedlo máme, ale je tady i nějakej chlap v trenýrkách, tvrdí že je váš soused a chce nám to odrážedlo vzít, co máme dělat?! Tomu říkám tajming! Nakonec vše dobře dopadlo, odrážedlo je doma a uživatel je velmi spokojený.

Jo a koho rodiné "slasti" nezajímají může rovnou přeskočit na výsledky sobotního Poháru štafet, kde Sparta opět postavila v H21 tři vyrovnané štafety (35, 36 a 40 místo :-). A mapa s postupy toho, který zapomněl odrážedlo je tady.
P.S. nebylo to tak ošklivý jak to z mapy vypadá :-)

Když má blbec štěstí aneb proč se vyplatí studovat pravidla
Jsem pomalej. Jsem fakt pomalej a ze všeho nejvíc se to pozná ve sprintech. Pocitově běžím jak nejrychleji to jde, ale realita je někde mezi želvou a lenochodem. Čím více se snažím běžet tím víc omezuju ostatní funkce. Prostě maximálně zjednodušuju. Například čtení kódů. Když je kontrola uprostřed náměstí na plácku 20 x 5 metrů na pomníku, tak prostě bežím co to jde, neztrácím čas čtením kódů a razím kontrolu uprostřed náměstí na plácku 20 x 5 metrů na pomníku. To že jsou tam pomníky tři a snad na každém kontrola zjišťuju až když si při vyčtení čipu všimnu nápisu DISK! V krvi spousta adrenalinu a v hlavě pocit naprostého blba, tak ještě za tepla si to běžím zpátky odkrokovat a hele, dva pomníky dvě kontroly a ono to je necelejch 10kroků! To nemůže bejt víc než 4mm na mapě. Dva stejný objekty! Co to ty pravidla jen píšou? Něco o minimální vzdálenosti kontrol na stejných objektech. Tak zpátky do cíle, půjčit si pravítko a měřit. 3,5mm! Nedalo se nic dělat. Přestože mám Hradecké klokany fakt rád ten protest jsem musel dát. A začali měřit jiní a výsledek? 3,8mm!
Protest uznán a jsem zpět ve hře! Ne že by mě to nějak dvakrát těšilo, ale pravidla jsou pravidla a tohle mi přišlo dost nefér zvlášť, když pořadatel přiznal, že to bylo záludný. Na závěr chci poděkovat klukům z jury (Levák, Košík a Jindra Kořínek) za rozumné rozhodnutí a říct, že je dobrý znát pravidla, ale ještě lepší je pokaždý číst kódy! A blbcovi postupy na závěr.

Proše pana po Polski šukajem punkt
jo až do Polska jsme v neděli jeli a stálo to za to. Moc pěknej terén, moc pěknej závod jen ty první úseky jsou už nad moje síly, ale co naplat. Jeden lízá asfalt, druhej běží k Táboru a ostatní se do toho nehrnou, takže zase já. Tentokrát si se mnou osud zahrál a naší štafetě vylosoval č. 1. Trochu jsem se na startu bál, že zakopnu a ostatní mě ušlapou ale 100m po startu už jsem to vše pěkně kontroloval z povzdálí abych se v tu pravou chvíli do věci vložil. A kupodivu ta pravá chvíle přišla záhy. Dlouhý postup na pátou kontrolu ve mě už od pohledu vzbuzoval hrůzu. Postup přímo jsem zamítl jako "příliš moc hnědých hadů v cestě" a jal se obíhat z leva, což byla naprosto optimální volba a na 6 jsem opět byl s čelem! To mě malinko vykolejilo a na 10 kontrole chybuju a propadám se do dlašího balíku. Přítomnost JJ mě nabudila, ale i tak dochází k postupnému (a potupnému) zpomalování a dalšímu propadu. Nakonec jsem to bez chyby jakš takš udržel až do cíle a předal s důstojnou ztrátou kdesi v třetí 10.
Mirek s Pápnem už jen vylepšovali a tak nakonec krásné 9. místo a pro mě důstojné zakončení letošní sezóny. Proč zakončení. Protože prasečí mor se už blížil, ale o tom zase v dalším postu.

Jdu na západ a už jdu na sever

2011-08-30T20:03:00.010+01:00

Zkomolením oblíbené Cimrmanovské hlášky jsem si připravil oslí můstek k tomu jak napsat článek o fantastických skandinávských terénech, které máme "hned za humny" v Šindelové v západních čechách. Už jsem tam párkrát běžel a vždycky mě to dostalo i tentokrát! Podmáčený les plný klacků, bažin, bažinek, mechových jezírek a spousou kamenů. Les který vám nedá nic zadarmo a nalezení každé kontroly je malou oslavou. Prostě taková malá skandinávie. Ale nejen terény jsou severské i počasí. Kdysi jsem tam už ke konci srpna zažil soustředění s -1°C poránu a i letos se počasí ukázalo. Páteční middle se vypekl v "pěkných" +36°C, zatímco sobotní bažinatá klasika v +9°C a hustém dešti byla kryogením zážitkem. 25° rozdíl během 1/2 dne! V neděli se pak počasí umoudřilo a bylo celkem normálně. Pořadatelé z Baníku-pičo Sokolov nám připravili tři závody z toho jeden lepší než druhej. Mapu z middle s GPS vám neukážu, protože všechny satelity lítaly nad Lybijí a tak se mrkněte na OB postupy. Velkou radost mi udělal i výsledek (4.místo) a nebejt nadupanýho Pápna, tak bych ukořistil i všechny sparťanské skalpy. Sobotní klasika byla opravdu výživná. Šlo to ztuha, ale šlo a tak nebejt vyhozenýho kotníku na 11 kontrole, tak by...... . No a v neděli jsem tradičně mlel z posledního už cestou na start. Kotník zatejpovanej až ke krku! Kontrolu po kontrole pomalu vpřed! Na konci mi úplně došlo, narval jsem si koleno (to prohnilý :-) do klacku a pohledal předposlední kontrolu! Ale na Boudu to stačilo :-) takže 3:1! Jak říkám zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní!

Co bolí to ... vyhnije!

2011-08-25T10:28:00.005+01:00

Občas si nejsem jistej jaký názor mám mít na danou politickou situaci, stávku odborů nebo koaliční krizi. V jednom si ale jistej jsem na 100%. Doktor kterej nepozná že má pacient v koleni zaraženej centiemtrovej klus klacku by měl vrátit diplom!!
Začalo to na Botasu, kdy jsem si v lese narval koleno do klády. Kláda zapraskala, kalhoty se trhly, koleno zabolelo, trochu krve odkáplo ale jinak dobrý. Dva dny na to, mě koleno začalo pobolívat trochu víc a začalo tak trochu měnit tvar. Když už ani růžová tabletka nezabrala vyhledal jsem nejbližšího chirurga a "náhoda" tomu chtěla, že jsem kápnul na pana Trávníčka. Ten mi bez jakýchkoliv okolků zarazil CHIRURGICKÉ NŮŽKY přímo do boule a za mého bolestivé skučení vymačkal z rány asi tak litr hnisu. To mu ještě nestačilo a řekl si sestře o skalpel. Podotýkám, že vše se odehrávalo bez umrtvení. Bolest jak prase! Po jeho zákroku jsem byl úplně vyřízenej a odkulhal jsem domů. Další dva týdny rána neustále hnisala a bolela. Vyzkoušel jsem všechno od antibiotik až po Višňovou mast až jednoho dne, dva týdny po zákroku při sprchování jsem ohnul koleno a hle?! Co si z kolene vyskočilo!

Tímto chci jednoznačně napsat že MUDr Jan Trávníček má buď zrakovou vadu a nebo své práci nerozumí. Takže neděkuju a odejděte pane doktore!

PPčka 2011 aneb stává se ze mě věřící?!

2011-08-23T09:34:00.008+01:00

Konečně! Ano je to tak! Konečně je v oddíle někdo na mé úrovni a mám s kým závodit. Nevím jestli tomu chtěl bůh(1) nebo někdo jiný, ale díky bože (2) za Boudu. Otázkou zůstává jestli já jsem se o tolik zhoršil nebo Bouda o tolik zlepšil, ale čert to vem (obojí je asi tak trochu pravda). Rozhodně od Botasu pro mě letní vícedenní mají nový náboj, který hraje nezanedbatelnou roli v mojí závodní motivaci, která mě v posledních letech fakt chyběla! Tolik osobní výlevy a jen pro informaci:
A teď vzhůru do skalních průchodů v okolí Kacanov. Už ani nevím kolikátý ročník PPček se to v Kacanovech pořádal, ale i přestože se stále běhá ve stejných terénech je to pro mě pořád zážitek! Skály, kameny, srázky, průchody a kopce jako prase to vše v patřičné koncetraci. Nabuzen sledováním MS 2011 ve Francii a výše zmíněnou motivací porazit Boudu jsem se vrhl do lesa abych zdolal všechny nástrahy E1. Mapově jsem to celkem držel a fyzicky to taky nebyla zase taková trágoška a tak z toho bylo celkem slušných 35,5 minuty a dobrý začátek vícedenních.
Tím ovšem sranda končila a následovala jen a pouze "těžká dřina" :-). Dostat syna do kočárku, uspat ho = hodinu jezdit po lese, nakrmit, přebalit, být s ním venku na hřišti, když se všichni uvnitř dívají na asi nejdramatičtější závěr ženských štafet na MS v historii!!, nestihnout se najíst, nestihnout se napít. Díky bohu (3) za dětský koutek. Odpolední sprint, byla naprostá lahůdka! Sice start až v18.30, ale v lese božský (4) klid, jen já a kontroly :-). Musím se přiznat, že mi hodně pomohly informace od Silvy a tak hned od začátku jsem do toho šel velmi opatrně a na prvních kontrolách v motanici skalních průchodů ztratil jen 1´celkem. Dlouhý postup jsem volil zleva a pak už kontroly sami naskakovaly a cíl přišel tak rychle, že jsem byl sám překvapenej.
Večer se odehrával v rytmu Onřejovi premiéry s tátou pod stanem a bez postýlky a musím potvrdit, že to zvládl božsky (5)! Spal jak nemluvňátko, což se nedá říct o jeho prostatickém tatínkovi, který celou noc ztrávil přikrýváním, posunováním, nasazováním čepičky a v panickém strachu, že při každém otočení nebohé dítě zalehne :-). Nedělní klasika byl boží (6) trest. Od první kontroly bylo všechno špatně. Hlava nemyslela, nohy neběžely, kontroly nevyskakovaly, ale do cíle jsem se dostal a na konečné 5. místo v H21A to taky stačilo. Při balení věcí jsem sice mírně vyžaketil, ale jinak bylo všechno fajn. Díky bohu (7) za PPčka :-) a zase za rok!

V textu se 7x vyskytuje slovo bůh což vůbec nic neznamená. Prosím nábožensky založené organizece z celého světa aby mě nadále již nekontaktovali. Jsem tak zatvrzelý ateista až se bojím že mě bůh potrestá!

PPP

2011-08-06T21:36:00.009+01:00

Pěkné poběhání při Petit Prix pořádně propršelo! Promokly podrážky, popisy, prorážečky, prckovy pleny, palcovky, Pavlík. Poněvadž prostor pokrývalo prudké převýšení, potoky potu protékaly po pravé půlce pr.... prakticky pořád. První poběhání = průměr. Podívejte - postupy, pokračující po prvním poběhání = pořádně pohledal. Počekujte - postupy, poslední part- postupy. Pořádně provlhlým, pension poskytl pohodlí. Podprůměrný pohostiností, protože provozní pan Prynych pil pod pultem permanentně pivo. Pak pospával pod pohovkou! Pokoje pročištěné, postele provrzávaly při pohybu. Po Petit Prix poježdění po pookolí. Pěkně. Pohoda. Pictures :-)

Když si nohy a hlava nerozumí

2011-07-21T15:38:00.007+01:00

Po 5ti letech jsem se znovu přihlásil na BA. S předsevzetím, že tentokrát už fakt NA POHODU. Dokonce jsem si vybral parťáka (Honzu Čižinského), který se závoděním a lampiónama nemá vůbec nic společného a pro kterého výšlap na kole opravdu znamená vyjet si na kole do přírody a užívat si to. Jenže BA je věc návyková a tak jako tak vás donutí bušit do pedálů s hlavou u řídítek a polykat kilometry, honit body a stíhat limity. Sobotní závod na 6 hodin nezačal moc dobře. Hned na startu jsem přetrhl řetěz! :-( Holt asi hodně posiluju nohy :-). Bleskový nejtování a za 8 minut jsme byli zpátky ve hře. Pak rychlý rozhodnutí trochu se rozjet na rovině a vzhůru na jih do kopců. Cestou jsme několikrát překročili Česko-Rakouskou hranici stylem Král šumavy a krom toho i jednou běželi lesem a taky Číža píchnul. V kopcích mi rychle docházely síly a tak jsme začali trať pomalu otáčet směrem cíli. Hezkej rým, že?! Ale mě do rýmování moc nebylo. Blížící se limit nám ovšem nezabránil dát si jedno zasloužené občerstvení Lesovně Žofín.
Závěrečný výstup na Kraví horu byl pěkně kravskej nápad, ale co by člověk neudělal pro 50bodů a křeče v nohou. Jako tradičně poslední 1/2 hodina závodu byla ve znamení honění limitu, tentokrát s 5 minutovým zpožděním a -10bodů. V cíli mi nebylo zrovna do zpěvu. Horko, nedostatek fyzičky a totální vyčerpání se na mě pěkně podepsalo, ale jak šel čas+piva+jídla situace se zlepšoval až do úplného zotavení. Večer už jen zhodnocení nad mapou, že hlava dobrá nohy horší a spát.

Druhý den po noci plné bouřek jsme do toho šlápli jak zamlada s vidinou dvou 80 bodových kontrol jsem nad tím ani moc nepřemýšlel a to byla CHYBA!! Nohy ten den jely jako divý, asfalt odletoval od pneumatik, kopce jsme ani necítili a dokonce i jeden brod přes řeku jsme dali, ale i tak jsme si utrhli moc velké sousto a už po dvouch hodinách začali vynechávat kontroly, všemožně zkracovat trať a v Trhových svinách se sen o dvou 80-kách rozplynul. Číža sice navrhoval, že vezmem ty 8O-tky co stály na náměstí před konzumeme, ale ani na takovejdle humor nebyl čas a tak v cíli -15minut a ještě k tomu o 200 bodů míň než jezdili ostatní. Moje zklamání kompenzoval Číža neutuchajícím entuziazmem, jak se mu akce líbila a to je ve finále fajn. V neděli holt nohy rychlý, ale hlava zůstala ve stanu. Tak snad příště .-)

Botas 2011

2011-07-18T20:36:00.007+01:00

Botas už dávno není Botas, ale HSH Vysočina cup, ale tradice je tradice a tak nejen název zdomácněl. Zdomácněla i tradičně dobrá organizace, hezké tratě a pohodová atmosféra na shromaždišti. Tradicí je i například přijet v pátek na poslední chvíli a jen tak tak stihnout start. Tradičně se i middle co by první etapa výsledkově celkem vydaří! Tradicí je taky po závodě jít IHNED do stánku a stavění stanu popř. převlékání smradlavejch a mokrejch orienťáckejch věcí nechat na později. Tradicí je stavět stan za tmy a úplně ožralej. Tradicí je i bolavá hlava v sobotu ráno. Tradiční je na sobotní klasice trpět jako zvíře, ale na pivní štafety bejt připraven na 110%. Skoro tradicí je pivní štafety vyhrát a na večerní diskotéce bejt za hvězdy. Naprostou tradicí je jít z diskotéky pěšky, bejt chytrej jak rádio a bejt bez bab! Nepříjemnou tradicí je v neděli ráno vstávat s opicí a běžet handicap. Jelikož se běží s opicí, tradičně se trpí, tentokrát jako DVĚ zvířata! Tradičně cesta z Vysočiny je zpátky hrozně dlouhá. Už aby tady za rok byl ten tradiční Botas!

GPSsss

2011-07-13T08:32:00.008+01:00

Po dlouhých letech kdy můj čas byl jen a jedině Timexový jsem se odhodlal ke změně. Využil jsem příležitosti a vyslal kurýra (Lukyn) za velkou louži s jasným rozkazem:" Dvě dávky! Přivez to nejnovější a za nejlepší cenu"!. Lukyn splnil úkol a tak i já jsem se zapojil do GéPéSkové kommunity, které jednoznačně vévodí GPSkový mág Mrazík. Pořídil jsem si hodinky Garmin a od teď jsem neustále sledován a každý můj krok a srdeční puls je monitorován. Cítím, že velký bratr se stále dívá :-). První test proběhl o svátcích Cyrila, Koloděje a Toho, který za pravdu trpěl v lokalitě - 49°15'1.011"N 15°2'50.563"E. Zjistil jsem že:

Hodinky jsou vodotěsné-
Hodinky jsou s navigací takže mapa už není potřeba-
Hodinky jsou krutě přesné a odhalí každou mapovou chybu a každý přechod do chůze :-( Jak se ostatně můžete podivat na mém digitálním archívu orienťáckých map, kam od teď budu nahrávat všechny mapy s postupy. Speciální díky "bulharovi" Bestíkovi za jeho trpělivost se začátečníky :-). No a to je všechno o hodinkách. Koho to nezajímá a dočetl až sem může se za odměnu podívat na fotky z Rosičky, výletu úzkokolejkou na Vysoký kámen a cyklovýletu na Červenou lhotu

Tři dny bez noci

2011-07-07T21:19:00.009+01:00

19.6.-7:00 - nad Olomoucí svítá. Přijde mi to normální.
19.6.-13.00 - odjíždím směr Prágl je krásný letní den.
19.6. - 18.00 - odjíždím směr letiště Ruzyně a odtud do Helsinek, sluníčko svítí a je hezky.
19.6.-23.00 - Helsinki, slunce se prokusuje mezi mráčky.
19.6.-24.00 - odlétám směr sever Oulu, pořád je světlo.
20.6-01.00 - přistávám v Oulu - na obzoru visí žluté cosi?!
20.6. - 02.00 - uléhám v hotelu - venku svítí slunce jak v 10 dopoledne???!
20.6.-02.20 - zatahuju žaluzie jak nejtěsněji to jde a vytvářím umělou tmu!!!
20.6.-8.00 - "začíná" nový den. Jsem zmaten nepoznávám totiž kdy ten starý skončil.
20.6.-17.00 - vracím se z práce na hotel, celý den prší a slunce není nikde vidět, ale je normální den
20.6.-19.00 - jdu nakupovat, je světlo
20.6.-20.00 - jdu běhat, furt je světlo!
20.6. - 21.00 - jdu do hospody na večeři, světlo, světlo, světlo!
20.6. - 23.00 - courám se po městě a tak nějak nevím co bych ještě dělal, venku je totiž pořád stejný světlo jako před x hodinama!21.6. - 01.00 - přestože tělo nechce, jdu spát (a zathuju závěsy, protože je venku FURT TO POS... SVĚTLO!)
21.6.- 05.00 - vstávám. O tom jak je venku už nemá smysl psát. Jsem úplně jak přejetej. Jedu na letiště a při letu zpátky do Helsinek dávám svoje první životní kafe v letadle. Na letišti v Helsinkách pak druhé a spoustu, spoustu cukru!
21.6. - celý den - meetinky s klienty. Přežívám jen díky kávě a jedu jedině z podstaty. Sice je krásný letní den ale pro mě jsou to HELLsinky. Já už chci TMU!
21.6- 18.00 přilétám do Prahy
21.6. -22.00 konečně se setmělo. Miluju tmu. Miluju střední evropu! Přijde mi to naprosto normální!

Olomoucký 1/2 maraton

2011-06-25T19:55:00.004+01:00

Tak jsem se nechal přemluvit na na 1/2 maraton. Sice už jsem dávno za zenitem, ale co by člověk neudělal pro kamaráda, že?! Zvláště kamaráda, který si dal za cíl zlepšit se o 20minut! Tak jsme se s Liborem Valentou (to je ten, co se mnou jezdí na kole Bobr Cup a umí sám doma odrodit dítě!!!) přihlásili do Olomouce. Olomouc má dvě výhody. Běží se až v 7 večer a neznám to tam, takže předem nevím jaké peklo mě kde čeká. Pár týdnů před závodem jsem zkusil běžet nějaké tréninky abych se přesvědčil jestli to vůbec uběhnu a za kolik. Týden před závodem jsem dospěl k názoru, že to uběhnu a jako cíl jsem si určil 90´. Znamenalo to běžet něco kolem 4.18 na km a to mi i při současném tragickém stavu přišlo jako reálný. No a pak přišel den D, hodina H, minuta M, vteřina V a já se vydal na dvoukolovou trať Olomoucí. Trať to byla zpočátku moc hezká. Okolí horního náměstí a cesta k nádraží byla lemovaná spoustou fanoušků, kteří fandili jak o život a tak to celkem cupitalo za pěkných 4.03/km. Pak ovšem nastala těžká robota na silničním okruhu, kde kdo se neschoval do závětří ten se nadřel. Zlepšilo se to až v parku Flora, tam to bylo moc fajne ještě navíc s fajnovým výběhem na mostík. Ten jsem si pamatoval z MČR ve sprintu 20XX, ale tenkrát mi nepřišel tak do kopce. Poslední kiláček pak po kočičácích zpátky na Horní náměstí a desítka za 42.20 byla za mnou! Řek jsem si dobrý a pokračoval ve stejném tempu. Začalo hodně foukat a trochu pršet což mi vyhovuje a tak jsem postupně zrychloval abych se posouval od skupinky ke skupince a maximálně využíval závětří. Na 15km přišla na řadu protikřečovka od Enervitu a na 17 km přišla na řadu první krize od nohou. Začal jsem postupně zpomalovat abych se propadal od skupinky ke skupince a maximálně jsem si přál bejt už v cíli. V parku Flora jsem se ještě jakš takš zmátořil jenže na můstku mě najednou předběhl chlápek s balónkem 1:30 a já pochopil že je zle! Poslední dva km jsem předváděl ukázkové závěsné balón(k)ové létání, ale stejně mi těsně před cílem cuknul. To už jsem ale na displeji viděl, že to pod 90´dám a tak frajersky za 89´58" a mise splněna. Libor se zlepšil o neuvěřitelných 30´a tak se napodzim začínám bát o svůj běžecký úsek na Bobrovi. Na závěr jen samá pozitiva a sociální jistoty. Pizza, pivo, sprcha, pivo, spánek a ráno se rozdenilo! Ptáte se proč je pozitivní a důležitý, že se ráno rozednilo?! Počkejte si na další článek ........... :-)

Motorkářský sraz Blatský dvůr 2011

2011-06-08T20:34:00.010+01:00

Ahoj chlapi, kam pojedme?!

Znám jeden prima mléčnej bar!

Tak jedém!!!

Hej kluci! Počkejte! Nejde mi nahodit mašina!

Nepočkali!

To nevadí aspoň vyzkouším jak mi to troubí

Sprinty v Mělníce aneb jak mě skalpovalo Veličenstvo

2011-05-30T21:35:00.004+01:00

I když mi vlasů ubývá a jeden šampón mi vydrží asi tak rok, svého skalpu si stále velice vážím. Velice dobře vím, že ve Spartě jsou ještě jedinci, kteří se mou trofejí chlubit nemůžou (viď Pavlíku a Oštěpe :-) a proto s příchodem dvou nových členů (Veličenstvo a Tom) bylo mou svatou poviností své čtyři vlasy v pěti řadách hájit co nejdéle to půjde. Středeční sprint ve kterém se Veličenstvo přiblížilo na těsné čtyři vteřiny mi měl být výstrahou, ale nebyl a já se bez bázně a pln očekávání vypravil v neděli na dvoukolový sprint do Mělníka. Konkurence nebyla tak kvalitní jako v napalmu kolem Vítkova, ale sparťanů se sjela celkem pěkná řádka a tak bylo o co bojovat.
Dopolední kolo bylo jedním slovem PARÁDNÍ!!! Kéž by závodů jako tenhle bylo v ČR o trochu víc! Výborně postavená trať nabízela rychlé pasáže v kombinaci s technickými postupy, hezké uličky a parky. Prostě mě to bavilo od začátku do konce a díky fakt zajímavým volbám jsem neměl čas přemýšlet nad tím jak jsem marnej a jak hrozně trpím, když se snažím běžet "rychle". Škoda jen kontroly č. 8 a zavřeného průchodu při odběhu, který závod určitě ovlivnil. Šel jsem čistě a vyrovnaně a díky tomu se mi podařilo odolat náporu a skalpu chtivé adepty nechat daleko za sebou. Mezi jednotlivými koly proběhlo KPČ v podobě kočárkování po Polabské stezce směrem k Říši až do nějaké cirómské vesničky a zpět. Tato mezihra měla za následek jedno krásně vyspinkané nemluvně a dva úplně spálené a vyčerpané rodiče :-), ale vo vo vo tom to je!
Odpolední kolo už tak pěkné nebylo. Myslím, že stavitel z trati vytřískal maximum, ale historickému centru jsme se už vyhnuli a mezi paneláky to chtělo především velmi rychlé nohy a ty už jaksi na skladě nebyly. Prostě a jednoduše Tom a Veličenstvo mě stáhli z kůže a můj skalp si přibalili na cestu domů. Moc dlouho jsem ho před nimi neuhájil, ale i tak jsem rád že jsem do Mělníka jel!

od Malé opičky po Žižkovskou kocovinu

2011-05-28T11:48:00.009+01:00

Myslel jsem si, že na to mám a neměl jsem! Myslel jsem si že to půjde a nešlo to! Myslel jsem si, že běžím rychle a neběžel jsem! Myslel jsem si že jdu čistě a nešel jsem! Myslel jsem si, že budu poslední a (díky bohu) nebyl!
To je stručné zhodnocení mého prvního letošního ŽB na Malé opičce. Jinak přes můj tragický výkon je nutný říct, že závod to byl pair excellence a víc takovejch. Krásnej terén, pěkně postavená trať, konkurence jak blázen. No prostě paráda. No, koukněte sami...

Týden na to se konaly štafety. LPU štafety! K závodům pořádaným LPU mám celkem jasný vztah! Nejezdím na ně! Jelikož LPU pořádají závody na tak vysoké úrovni, kterou já obyčejný lampión, který chce od závodu pouze hezkou trať, dobrou mapu, pěkný les a pohodu na shromaždišti, nemůžu docenit! Ale Liška měl kotníček, Fujáček krámy, Bouda práci, Oštěp antibiotika, tak jsem chtě nechtě musel nastoupit aby se díra zalepila.

Myslel jsem, že na to nemám a neměl jsem! Myslel jsem si že to nepůjde a nešlo to! Myslel jsem si že běžím pomalu a opravdu jsem běžel pomalu! Myslel jsem si že jdu čistě a já jsem vážně šel úplně čistě! Myslel jsem si že budu poslední a byl jsem dokonce před půlkou! Mezi další pozitiva tohodle závodu patří neuvěřitelně dobré výsledky sparťanek a sparťanů. Mám pocit, že posledních pět let holky tak dobře nezaběhly a u kluků si nejsem jistý ale i tak 4 a 5 místo je bomba!

Spokojený fanoušek z výsledků SCP :-)

Poslední do trojice lampiónských reportáží je středeční Přebor Prahy ve sprintu kdesi na Žižkově. A tady, vážený čtenář promine, budu muset blog zaplnit SPAMem! Po závodě jsem si totiž dal za trest úkol, že 100 x opíšu větu "Už nikdy se nebudu se přihlašovat na závody, které na první pohled smrdí napalmem ani kdyby bylo startovné zdarma!!" A abych potrestal Ekonom za tu nehoráznost uspořádat v takovémhle terénu mistrovský závod a vybírat za to 90,- Kč budu celý měsíc obědvat jen a jen zajíce na smetaně:-)

Vodou chlazený Conteg

2011-05-23T21:20:00.004+01:00

Ilustrativní fotka! Ve skutečnosti Sázava teče mnohem prudčeji a udržet se ve člunu je díky horku a vypitému rumu mnohem obtížnější.

Snad z touhy po tom zase něco organizovat nebo jen z pocitu, že když je venku tak krásně, tak je prostě hřích sedět v hospodě u piva, jsem se rozhodl uspořádat social event pro lidi z Contegu. Myšlenka vyrazit někam do přírody a poznat jak se lidi z kanclu chovají když na ně zaprší nebo zasvítí slunce ve mě hryzala už asi tak půl roku. Ve finále jsem se rozhodl pozvat i rodinné příslušníky abychom nahlédli i tak trošku do zákulisí jednotlivých familií, což se ukázalo jako skvělý tah. Sjet na raftech Sázavu z Týnce do Pikovic byla optimální volba a tak jsem rozeslal pozvánku a během chvíle měl přihlášeno 31 účastníků. Lehce mě znervóznilo, že plná třetina výpravy budou děti od 2,5 do 11 let, ale nenachal jsem se zaskočit a uspořádal hru na hledání pokladu, která měla ve finále velký úspěch i když poklad se ve velkém horku roztekl a zteplal. Jako další naprosto optimální volba se ukázalo půjčení lodí od Sázava-tour místo profláklého Bisportu. Díky červeným raftům jsme se v té žluté Bizáplavě vždy snadno našli a přátelský přístup lidí ze Sázava tour byl moc fajn. Vody bylo tak akorát jen občas to někde zadřelo. Co naštěstí nedřelo vůbec byla parta. Fungovala dobře i když top management firmy šel hned od počátku do trháku a nebýt fronty na prvním občerstvení vůbec bychom se s nimi za celý výlet nepotkali. O pobavení se veselými scénkami na téma "muž přes palubu" a "kde je moje čepice" postarali Tomáš s Michalem za což jim děkujeme a "děkujeme". Oceňuju také najmladšího z rodiny Voláčků, kterak bez bázně a hany po vzoru filipínských pirátů ostřeloval každou projíždějící loď ze své vodní pistole. No a co na závěr?! Můžu si jen přát, že na úspěšnou akci někdo naváže a příště se sejdeme ještě vevětším počtu třeba na.......?

Priessnitzovi zábaly nejen na krk

2011-05-09T22:22:00.004+01:00

Aby tenhle blog nebyl jen od hledání lampiónů a malejch dětech, tak tady naservíruju trošku té KPČ.Kapela Priessnitz odehrála svůj závěrečný koncert Alois Nebel tour v Akropoli ve velkém stylu. Bylo tam všechno a byl tam i Lukyn, Káča a já. Hned od začátku deprese střídala melancholii, radostnou melodičnost proťal sem tam pankový nářez a kvílející kytaru výborně doplňoval Švejdíkův originální hlas. Celý koncert jakoby vyzněl, že je to prima žít v Praze kam jednou za čas přijede kapela odkudsi z hor, kde furt prší nebo v lepším případě sněží a kde je to samá léčebna a potencionální sebevrah. Po první půlhodině to na nás tak valili, že jsem měl co dělat abych nepropadl trudomyslnosti. To tempo a výběr songů byl fakt (sebe)vražednej. Celkovou ponurost dokreslovala i černobílá projekce na plátno za kapelou. Pak jakoby mávnutím proutku kapela dala Malýho chlapce, sál se rozespíval a nad Pradědem vyšlo slunce. Pak už pohoda s občasnými přeháňkami až do konce. Fakt zážitek. Palec nahoru a těším se na novou desku. A F***off všem kuřákům!

Línej a zpomalenej

2011-04-22T14:56:00.004+01:00

Jaro je tady. To se taky pozná podle toho, že holky choděj čím dál tím míň oblečený, v práci mě to čím dál tím víc se.. dět nebaví a začínají lampiónské závody. Letošní sezóna lampiónování bude pro mě asi velmi krutá. Vzhledem k tomu, že jsem k narozeninám dostal od Silvy váhu a nevejdu se do svého S-kového Noname Combat dresíku očekávám to nejhorší. Nic méně i přes to přezevšechno jsem se přihlásil na první závody a to až na vzdáleném jihu čech, kde jsou terény krásný a stavitelé milostivý. No a přestože indicie během závodu tomu moc nenapovídali (myslel jsem si že na tom midlu prostě chcípnu a chvílema jsem i šel) tak to mohl být fantastický vstup do sezóny. Ale nebyl! A proč?! Protože jsem debil a nerozeznám vodoteč od průseku a na 3-tí kontrole od konce ztratím vítězně rozběhnutý závod. Tak příště znovu a lépe. Jinak ale terén to byl pusinkovej, závod celkem pěkně postavenej, jen některé kontroly byly zbytečně zadarmo, pěkný počasí i hezký shromaždiště. Dokonce běžel sám legen- wait for it, legendární Lukyn. Prostě samá pozitiva a lampiónové jistoty Jen jsem měl takovej zvláštní pocit, že na některých kontrolách nějak moc dlouho čekám na pípnutí. Asi je můj čip po zimě nějakej línej a zpomalenej :-)

Práce mě baví ..... protože je různorodá :-)

2011-02-10T21:15:00.002Z

a zde technická podpora přímo v akci......

Po roce

2011-02-07T19:03:00.006Z

Rok je pryč a Ondra sfoukává svou první svíčku. Jak ten čas neuvěřitelně rychle běží?! Čas vlastně není vůbec na nic! Není čas spát, jíst, chodit do kina, do hospody, není čas sportovat není čas psát blogy! A zatímco se maminka zoufale ptá: "Proč se říká mateřská DOVOLENÁ?!" musí tatínek čelit nejen rychlostnímu limitu.....

........................ :-)

Jak být dobrým tátou

2010-08-11T19:38:00.004+01:00

Neustále přemýšlím jak být tím správným tátou. A zjistil jsem, že to není vůbec jednoduchý. To se jednou takhle v sámošce přehmátnete, když kupujete jogurty a.....

Ale naštěstí spokojenost konzumenta ukazuje, že dobrej táta se pozná podle úplně něčeho jinýho :-)

Jukola 2010 aneb cesta tam a zase zpátky

2010-06-27T21:34:00.008+01:00

Tak jsme to nakonec dokázali. Ještě na podzim loňského roku jsem tomu moc nevěřil, že by Sparta dala vlastní štafetu na Jukole. Ale díky "internacionálovi" Fandovi a ochotné náhradnici Ivuli jsme to dali. Pro každého to byl určitě zážitek. Už jen ta atmosféra stála za to. Já si okusil úžasnej 2. úsek celej v noci a celých 114 minut jsem se fakt nenudil :-)

Fotky jsou k vidění tady a výsledky na stránce Jukoly 2010

Na půl cesty k batoleti

2010-06-27T21:34:00.005+01:00

Sezóna začala aneb co bolí to přebolí

2010-04-20T19:20:00.007+01:00

Tak trochu temně začala letošní sezóna. V týdnu ráno za tmy do Krčáku nebo večer za tmy na Přehradu. O víkendech ve tmě do lesa. Už na konci března hned první ostrý noční závod a hned štafety. Běžel jsem s Ifčou, Želvou a Vrabčákem a překvapivě mi to na té zapráskané placce vedle Chlumce nad Cidlinou celkem šlo. Šlo mi to dokonce tak, že jsem se dokonce na posledním úseku rozhodl finišovat s Ponorkou o celkové 9 místo. A výsledek? Skončili jsme desátý a začalo mě bolet koleno.Co bolí to roste a tak po velikonočním soustředění jsem měl nejen silnější kolena, ale i celkem dobře natrénováno. Tak jsem se rozjel to prodat na přebor Prahy v nočáku. Tam mě celkem zaskočilo, že stavárna nepoužívá na kontrolách reflexy, ale o to byl zážitek intenzivnější. Trať od Káji Nitche mě příjemně překvapila, co mně však zaskočilo byl neuvěřitelně zapráskaný les. Fakt jsem netušil, že je Kolotoč, takový napalmový háj. Nešel jsem úplně čistě, ale vyhnul jsem se větším chybám a běžel celou trať úplně sám. Pár skalpů v podobě Mirečka, Bořana a Vrabčáka obzvlášť potěšilo.Těsně před startem jsem viděl úžasnou scénu, kterak přímo v tělocvičně Dr. Funda opíchl Kalimérkovu patičku a jako na potvoru po závodě mě začala bolet i ta moje. Asi to od Kalimérka okoukala :-).
Co by to bylo za sezónu bez růžové pilulky a tak v nedělním přeboru štafet jsem nastoupil s namazanou patičkou a ibuprofenovým pomocníkem v krvi. Takhle pohodový první úsek jsem už dlouho nezažil. Sestavu prvních úseků Ondřej Skripnik, Starosta, Fanda a já příjemně doplňovali svým neustálým odbíháním a dobíháním dva mladí zajíci Olda J a Kuba M. Společně jsme se propracovali až k divácké, kterou jsem razil jako první a pak už následovala jen návštěva u šípkové růženky a s tím spojené nedobrovolné dárcovství krve. Když jsem se z trní vymotal byl jsem rád že jsem zůstal celej a předal pánovi v růžovém na čtvrtém místě.Mirek na druhém úseku vklidu donesl na prvním místě a tak klacky.cz na třetím úseky už mohli běžet jen a pouze na krásu.
Asi jsem si z trní kolem Točné odnesl nějakého toho mikroba a tak místo korzování na Conteg stánku na Ampéru 2010 jsem ležel doma potil se a pil čajíčky. Holt chlapská chřipka, rychle přijde, má těžký průbějh a dlouho odchází.A úplně neodešla ani v neděli, kdy jsem se rozhodl zúčastnit přeboru Prahy na krátké trati. Že něco není správně jsem měl poznat hned, když jsem na dvojce téměř o dvě minuty doběhl pozdějšího vítěze Matějáka a ve výstupu na pětku málem dostal plicní embólii. Zbytek tratě jsem se už potácel směrem k cíli abych krátkou trať!!!! dokončil za 48´, celkově čtyři minuty od vítězného Luboše.

Ondra v akci

2010-03-28T20:53:00.005+01:00

Tak pomalu rosteme, jíme, spíme, sluníme se, křičíme a .....

....... samozřejmě už chodíme za holkama

Ze života novorozence

2010-02-07T20:29:00.002Z

Můžou být tři jedničky šťastné číslo?

2010-01-21T21:21:00.002Z

Ondřej Bašus nar. 21.1.2010 je tou správnou odpovědí :-)

Na horách je 40cm sněhu

2009-12-29T08:58:00.004Z

Když jsem žil v Anglii, tak jsem občas míval sen jak se na běžkách projížídm po Jizerských horách. Slunce osvicovalo zasněžené pláně a já jsem stylově čistě ukrajoval kilometr za kilometrem krásně proříznutou bílou stopou. Totální harmonie pohybu a přírody mě naplňovala nadějí, že až se do Čech vrátím bude to přesně tak. O víkendu se sen poprvé mohl stát realitou. Nestal! Namísto příjemného zážitku nastoupila noční můra v podobě totální "hančovačky" ledovým korytem a slalomu mezi asfaltovými fleky a kameny. Použitý klistr držel všude. Na rukavicích, hůlkách, autě jen ne na skluznici. A pak se zima zeptala: "Jestli pak jsi v létě tahal gumy a chodil do posilovny?!" Odpověď byla na snadě. Hovno!* Jako mistr Jan jsem trpěl a věřil, že na Knajpě to bude lepší! Hovno!** Na Knajpě už nebudou prodávat Svijánky (více na klacky.blogspot.com). Hovno!*** Při sjezdu kasárenské šutry a první ledová maska! Jau!!! Nekonečnou soupaž až k autu střídalo občasné zouvání lyží a přenášení neprůjezdých úseků. Hovno!**** Až zase příště budu mít sen o lyžování, tak se ráno probudím, podívám se na www.kamzasnehem.cz a řernu si.......!*****

*Lidový výraz pro delší dobu zanedbávané zkvalitňování fyzické kondice používaný zejména v severním Bulharsku
**Lidový výraz pro konstatování, že situace se sněhem se nezlepšila používaný zejména v severním Bulharsku
***Lidový výraz pro absenci oblíbeného nápoje na oblíbeném místě používaný zejména v severním Bulharsku
****Lidový výraz pro celkové zhodnocení stavu a množství sněhu v Jizerských horách používaný zejména v severním Bulharsku
*****Lidový pozdrav ze severního Bulharska

PF2010

2009-12-22T13:39:00.002Z

Rosteme do krásy

2009-12-07T19:20:00.006Z

Sparťanské zakončení

2009-11-16T20:02:00.009Z

Jako každý rok i letos jsme se sjeli zakončit sezónu. Jako každý rok se konala hra. Jako každý rok jsme při hře zatměli. Jako každý rok se pila zelená. Jako každý rok jsme se ožrali jak koně. Koně maloval Jirka. Jirka maluje z reliéfu. Bokovka se zmaloval jak z reliéfu, tak z boku. Romča ukázala nejen boky, ale i to, že pro vítězství udělá vše. Mrazák zvládl sex on the beach za dvě vteřiny. Peťka je teďka tetka a Štěpán otevřel lahváč jednou oční bulvou. Kebule je krosoholička. Košík nebyl. Zuzana Bydžovská se připravovala na turné po Maroku. Dita s Vaskem prostě seděli a vaječńák a rum a gin a martini a zelená s mlíčkem. Silva jenom mlíčko. Zuzka má ráda zelenou s Alpou a Mirka, ale Mirek měl radši doma vepřovou po mexicku. Paclík je vrabec a Vrabčák měl hlavu děravou. Marek má rád navigaci a ... Lucka má podprsenky z Ameriky. Fujda má rád zelenou a .... Fujda má rád Zelenou.
A fotky jsou tady.

Bokovka - aneb je důležité se pořádně nadechnout

Zuzana Bydžovská je taková starší.

Zuzka - prostě jí to ladí

Štěpán - svět je plný otvíráků
Nejmladší člen výpravy byl na zkončení dobře vybaven.

Podzim

2009-10-30T17:28:00.008Z

S padajícím listím i naše výkonnost upadala. Zatímco Báša se marně snažil v několika zbývajících závodech porazit veterána Košíka, Silva se postupně proměnila na stroj do kterého se jednou stranou jídlo vkládá a tou druhou to ovšem nějak nevypadává, což způsobuje určité problémy. Např, že Silvu je doma možné zastihnout pouze na dvou místech a to v kuchyni a …

Nicméně, nechme Silvu vybírat kočárek na eBayi a pojďme se podívat jaké byly ty podzimní Oblže. Do Slaného za Kejkolem se sjeli především pamětnící a znalci. Terén lahůdkový, mapa kvalitní, stavba tratí dobrá, pořadatelsky trošku křeč a počasí na pí.. . Tak by se to dalo shrnout. Když si člověk nevzal mapník (zvlášť Báša zmlsaný anglickým nepromokavým papírem), tak to byla celkem bitva udržet mapu pohromadě a neskládat si během závodu mokré puzzle. Ostatně, co z mapy zbylo můžete zkouknou níže.

Do Říčan na mapu Jureček dříve Údolí Raků se sjeli už jen pamětníci. Znalci zůstali doma nebo jeli závodit do říše s velkým R. Terén zapráskáný, mapa obsahovala několik zajímavých časoprostorových bran, stavba tratí dobrá, pořadatelsky hodně těžká improvizace a počasí pusinkové. V kombinaci s perfektním zázemím koupaliště, to ale byl moc pěknej závod. Báša ten den zvládl dokonce dvě tratě. H21L a HDR. Jelikož veterán nedorazil, nebylo proč se vyčerpávat a tak se soustředili společně s Vašíkem Hojným hlavně na vítězství v HDR. Od začátku jsme do toho bušili hlava nehlava. Dokonce jsme i chvíli běželi. Malinko jsme se zasekli u potoka a celkem dlouho nám trvalo ražení. Tatínek Michal na nás šetřil a nechtěl koupit SI9 čip. Myslím si, že to byl hlavní důvod, proč jsme nevyhráli a skončili s 25 minutovou ztrátou ve třetí desítce. Příště ale určitě vyhrajeme! Mapu HDR tady bohužel nemám, protože si ji vzal Vašík domů a tak můžu ukázat jen nudnou H21L s postupy lůzra, který od vítěze dostal na middlu 8 minut.

Na sever Čech jsem vyrazil s veterány. Na start to bylo 3 km a byla to KLASIKA! A jak lépe zakončit sezónu než pořádným žaketem, že?! Povedlo se. Ještě navíc jsem při závodě v jednom ze sešupů ztratil hodinky, takže jsem si pobyt v lese prodloužil o jejich hledání, ale štěstí mi přálo a hodinky jsou na světě. Málem jsem sice nedošel zpět na shromaždiště avšak přežil jsem díky 1/4 tatranky a housce se salámem. Tímto bych chtěl poděkovat Pájovi a Hance Stehnové a zároveň Kotlíkům doporučit aby příště už zajistili autobus!

Main Hoon Na

2009-10-29T21:06:00.004Z

Na tři hodiny jsme si zaletěli do Indie. Letecká spolešnost Bollywood nás dopravila speciálem Main Hoon Na přímo do Indického Darjelingu. Servis byl dokonalý, hudba, tanec, zpěv, akce, drama, politika, láska, povinost, služba vlasti, zrada, pomsta a závěrečné ponaučení. Vše zabaleno do chutné indické placky a okořeněné barevným masala kořením. Užili jsme si to náramně a i vy můžete trošku ochutnat v následující ukázce.

Velký díky patří Anče, že to tak pěkně zorganizovala, vybrala film, koupila lístky a nás naladila zajet někdy společně do Darjelingu.

Jsem už opravdu starý dělat takovéhle věci?

2009-10-06T20:26:00.007+01:00

Odpověď na tuhle otázku hledám celé pondělí a úterý. Obzvlášť ve chvílích, kdy moje tělo mění polohu a používá při tom nohy si říkám že ano. Bolest mě udržuje v bdělosti aby totálně unavené tělo neusínalo při každé příležitosti. A proč to?! Protože dělám věci na které už dávno nemám. Jako například, že v sobotu běžím 15km kross na Bobr Cupu u Litovle a v neděli finišuju 8km OB za SCPA družstvo na MČR u Jičína. Obě akce na plno a na doraz! Výsledek? Bolest, únava a alespoň částečná spokojenost, že jsem to uběhl a moc nepokazil. Přitom to poslední ale nebylo vůbec jistý. On totiž Bobr Cup není až tak zadarmo. Sice je to rovina, ale pětkrát se leze přes Moravu a dvakrát je voda tak pěkně po hrudníček přičemž výřivka to rozhodně není. Kdo to ze začátku přepálí má co dělat aby se dostal do cíle. K zaběhnutí PB mě letos pomohla především znalost tratě, dobrý rozvržení sil, hezký počasí (=málo vody na brodech 3 a 4) a taky vynikající snídaně u Valentů :-). K hodně slušnýmu celkovýmu 35. místu z 215 štafet pomohl také perfektní výkon Libora na bikerské části a statečný výkon naší nové kajakářky Terezy. Pár foteček bude ke zkouknutí tady a ČT4 odvysílala skoro 40 minutový záznam na kterém jsem i já sám několikrát nesmazatelně zvěčněn.
Další obrovskou příležitost něco pos.... jsem měl hned druhý den. Náhoda tomu chtěla, že hned dva silné, nabušené, štafetové články Štěpán a Mirek byly najednou ze hry venku. Jeden onemocněl a druhého bodl sršeň a pak dostal dávku analgetik ze které by vyžila snad celá Pražská feťácká komunita. A tak privilegium finišovat v A družstvu padlo zase na veteránského hobíka. Dá se říct, že tentokrát poprvé jsem z toho neměl radost! V průběhu závodu jsem se ale začal na svůj poslední úsek celkem těšit a nakonec myslím, že jsem si to užil. Škoda jen, že během mého úseku jsem potkal jediného soupeře a to konkrétně čerstvého mistra na klasice Osina a z toho souboje jsem jaksi nemohl vyjít vítězně :-(. Po závodě jsem stěží došel k autu a zbytek historky už znáte. Co ale možná nevíte, je že Michal udělal spoustu hezkých fotek a na ty se můžete podívat tady.
Na závěr bych chtěl poděkovat Silvě, že celou tu šílenost absolvovala se mnou a že mi fandila a krmila mě dobrotama a řídila Polo a že je mojí oporou i když by to mělo být naopak.A slibuju NEVER MORE dva závody o víkendu!

Sklárna pro zkušené

2009-10-01T21:22:00.007+01:00

Minulý víkend jsme vyrazili poblíž Rabštejna na dvoudenní tříetapové závody Sklárna 2009 by Pragofka. Úvodem bych se chtěl zmínit o tom, jak bylo důležité číst rozpis. V tom jsme se totiž dozvěděli, že nedělní klasiku bude stavět pan A a tím pádem bylo velmi zkušené se na neděli vůbec nepřihlašovat, protože pan A je především známý tím, že vlastní psa a neumí stavět tratě. Ale sobotní dvouzávod, krátká od Kalimérka a sprint od Sysluse slibovaly celkem pěkný zážitek. A taky že jo. Sobotní middle patřil mezi ty závody, které stojí za to běžet. Střídání směru, dlouhé a krátké postupy, hustníky, kamínky. Mapa sice nebyla úplně 100% ale my zkušeňáci jsme už věděli své.
Ale i zkušeňák dělá chyby a kontroly 10 - 11 - 12 jsou toho důkazem. Odpolední lesní sprint byl velkou příležitostí porazit nejlépe běhajícího sparťana a tak posilněni Žateckým mokem a řádně vyslunění jsme společně se Silvou a Matoušem vyrazili na start.

Pozor na kotníček!

Vrrr. Kousnu každého Pragováka!

Silva jde poslední dobou pěkně do objemu :-)

Přestože jsme neudělali jedinou chybu na Košíka to nestačilo. Tak snad příště :-)

Družstva se blíží!

2009-10-01T21:18:00.002+01:00

Co je na obrázku?

2009-09-30T11:00:00.002+01:00

A) první záběr volného pokračování videoklipu od Rammstein
B) malej Bašus
C) malá Bašusová
D) velký překvapení

Vaše odpovědi posílejte na adresu cotobude?@nevime.cz

Není videoklip jako videoklip

2009-09-18T16:33:00.002+01:00

Kapela Rammstein vydává nové album. Normálně bych takovéhle věci na blog nedal, ale jejich nový videoklip je fakt bomba a je neuvěřitelný kam až tihle němečtí provokatéři dokážou zajít! Kouknout se na něj můžete na téhle stránce, ale POZOR! JEN PRO SILNÉ POVAHY, kterým nevadí nějakej ten pohled na pořádnou PUSSY a DICKa :-)

Amsterodam

2009-09-16T23:30:00.006+01:00

Aby náš potomek byl řádně připravený na život, tak jsme se rozhodli ho vzít do světa. A protože v 21. století na něj budou drogy a sex útočit doslova na každém rohu Amsterodam byla ta nejrozumější volba. Aby jsme se něco dozvěděli vzali jsme s sebou dva "zasloužilé" rodiče - Markétu a Michala. Všechno probíhalo podle plánu až do chvíle, kdy jsme nasedli do vlaku z letiště. Vlak sice jel na Zentraal, ale Utrecht a ne Amsterodam. To jsme naštěstí bryskně zjistili a tak na druhý pokus jsme přece jen vystoupili na amsterodamském hlavním nádraží. Moc jsme neotáleli a hezky šup rovnou do čtvrti červených luceren. Ubytovat se v Durty Nellys Inn. Prima hostel s bezva Irskou hospodou, což ocenili především ti, kteří si rádi zajdou na pivo jen tak v bačkorách a s kartáčkem na zuby v kapse. Na to byl ale čas večer, takže honem na projížďku lodí po kanálech. Trochu to houpalo a jelo se pěkně pomaloučku, takže není divu že někteří to zalomili a z překrásných výhledů na domy a grachty neměli nic. Pak už ovšem nebránilo vůbec nic vyrazit na pořádnou čumendu do Red light district. Paula, Elena, Sonya.... opravdu bylo z čeho vybírat. Nám se s Michalem nejvíc líbila Natasha,

Silvě s Markétou se líbil kostel. Večeře v Surinamsko Čínské restauraci byla vynikající a plná dobrot a polemiky, kde vlastně je Surinam. Tento problém za nás vyřešila Wiki. Ale né ta s červeným topem, tahleta! Pak už nekonečné courání mezi kanály a ochutnávání Holandských a Belgických dobrot s vitamínem B. Asi největším zážitkem bylo objevení zbloudilé čtyřveslice s kormidelníkem uprostřed temného kanálu, kterak zoufale točí s mapou a pak i s lodí. Spánek do pozdně dopoledních hodin byl zasloužilý a mohl být delší kdyby nebylo té pekelné zvonkohry. Neděle byla malinko pošmourná a tak jsme vyrazili do Muzeí a za nákupy. Odpolední sluníčko si nás pak našlo před jediným amsterodamským větrným mlýnem,

kde je malý pivovar a točí tam taky Plzeň. Takže jsme to tam taky několikrát otočili a byli připraveni na vrchol našeho programu a to návštěvu Coffee shopu a smotnutí brčka. Výběr padl na hašiš. Celkem se to dalo, jen nás překvapilo, že v CS se nesmí podávat alkohol asi by to pak dopadlo mnohem hůř. Večer se pak linul na vlně dlouhého kouře který nás zavál přes Harlem až do Mykén. Pro ty co netuší, tak Harlem je čtvrť v Amstru a Mykény byla řecká restaurace kdesi v okolí Leideplein. Dobře napapaní a ještě lehce ovínění ulehli jsme vstříc poslednímu dni. Ten se nesl ve znamení výletu na venkov do oblasti watterlandu. Navštívíli jsme sýrárnu ve Volendamu,

kde jsme si kromě jiného vyslechli přednášku o tom, jak se dělají dřeváky v češtinoholandštině. Projeli se lodičkou na ostrov Marken, bývalou velrybářskou vesnici, dali si nějaké ty dobroty a vrátili se zpět do Amstru. Pak už jen rychlej shopping, koupit jogurt a hurá domů. Doma nám v lednici odpočívá pár výborných sýrů, na webu je spousta krásných fotek ke zkouknutí (Michal, Báša) a mrńous kope jako by hrál za Ajax. Asi se mu tam taky líbilo! Tak asi tak.

Celkem vyrovnaný víkend

2009-09-08T21:08:00.006+01:00

Je nepsaná pravda, že do Ještědské oblasti se jezdí především za krásnými terény. O něco slabší už bývá organizace a zázemí. Tenhle víkend to Liberečáci téměř na sto procent potvrdili. Netvrdím, že uspořádat tři celostátní závody ve dvouch dnech je lehký úkol. Právě naopak a tak je lepší ty chyby hodit za hlavu a brát víkend na severu Čech takovej jakej byl. Ale po pořadě. Sobotní závod na mapě Žulák byl zážitek.

Těžký terén, výborně postavená trať, napínavý závod. Škoda, že pořadatelé přiřadili oddílové štafety přesně obráceně proti zaběhlým zvyklostem, takže Áčko bylo Céčko, Béčko se stalo Áčkem a všichni sparťani byli DISK. Díky bohu, že ti samí pořadatelé byli natolik vstřícní a problémy řešili jak to jen bylo možné, takže na závěr se vše urovnalo. Odpoledne jsme se přesunuli kousek vedle na Cvičák. Někdo se cvičení zalekl a tak skončil v Pivrncově cukrárně. Kdo běžel, ten se procvičil v prodírání napalmem a změti cest, cestiček a plotů.Večer pak naši fotbalisti hráli vyrovnaně se Slovenskem, což nás vůbec netrápilo, protože my jsme v klidu u piva probírali taktiku na neděli, kdy měl přijít den D. Přesně po 3 letech Sparta opět stavěla na mapě U kyselky tři vyrovnané štafety. Před třemi lety zůstalo jen u té vyrovnanosti a proto letos jsme chtěli udělat nějaký vyrovnaný výsledek a postoupit na MČR. Moc pěkný les, trošku jednoduší trať, která však napomohla více kontaktnímu běhu a tím pádem menším rozestupům, takže to bylo hodně vyrovnané až do cíle. No, nebudu napínat. Obě dvě ženské a mužské štafety postoupily a na tom nesou zásluhu úplně všichni, včetně Pavlíka a Jaromíra, kterým bohužel chyběl třetí a tak jedině Céčko nemohlo být vyrovnané. Třeba příště.Na závěr je tu pár pěkně vyrovnaných fotek

Pár zelených z PPček 2009

2009-09-04T21:48:00.006+01:00

Silviny narozeniny

2009-08-31T13:05:00.003+01:00

Není slušné zmiňovat věk dámy ani pokud se jedná o vaši přítelkyni, či manželku. Proto se pokusím v následujícím článku tomuto vyhnout.

Silva se rozhodla slavit své narozeniny velkolepě a proto jsme už třicet dní předem zamluvili třicet míst pro hosty v restauraci Na staré sokolovně. Sokolovna byla postavena ve třicátých letech minulého století a po třiceti týdenní rekonstrukci dnes slouží jako restaurace. A to né ledajaká. Třicet švédských beden upravených jako židle, zdobí prostor o rozměrech 30 x 30 metrů. Celý prostor navrhoval architekt Vávra (ano ten slavný šumný Vávra) právě, když dovršil třicetiny. Když jsme do Podolí jeli byli jsme velmi překvapeni, že od nás už nejezdí autobus 130, který dlouho na té trase jezdíval a tak jsme přišli s třicetiminutovým zpožděním. Hostů se sešla necelá třicítka. Všechno dobří známí a tak jsme se bezvadně bavili celých 6 x 30 minut. K dobré zábavě napomáhal i místní vrchní, který hravě unesl najednou třicet půlitrů, takže žízeň nebyla. Večer příjemně plynul a tak nám ani nepřišlo, že nás vrchní již po třicáte vyzívá k zaplacení. Každý zaplatil to svoje a jen těch zelených bylo asi o třicet víc, což je ale v naší grupě normální a tak se jelo domů. My jsme zvolili tramvaj, no hádejte jaké číslo? Jsem rád, že se Silvina oslava vydařila a že přišli všichni ti, které jsme pozvali i když některé jsme museli až třicetkrát vybízet. A také jsem rád, že se mi zde podařilo ani jednou nezmínit Silvin věk a neudělat nějaké fau pax. Na závěr koukněte na asi třicet fotek z oslavy.

Are we well prepared to have a child?

2009-08-14T20:16:00.004+01:00

I think yes. Silvie is reading very practical book

and Petr is preparing a poster in our baby room

Botas 2009

2009-08-09T19:12:00.010+01:00

Odběhali jsme Botas. Hlavní partner závodu promine, ale třídenní závody na Vysočině vždy byly jsou a budou Botas i kdyby HSH začalo vyrábět cvičky. A k Botasu neodmyslitelně patří počasí pod psa. A když pod psa tak pod Matouše. Nějak nás to zaskočilo a tak na celodenní sobotní liják jsme nebyli připraveni ani my ani náš chlupatý miláček. Ale postupně. Páteční seznamovací etapa byla celkem pěkná jen postupy kolem či skrz oplocenku byly nic moc.

Na druhou stranu páteční seznamovací večer u stánku měl neopakovatelné kouzlo zvlášť pro nás, co jsme byli tak trochu mimo (a tím nemyslím v Anglii). Sobotní etapa pak tvrdě v rytmu Jožin z Bážin a Já volám ať prší ještě.

Kvalitu večerní akce ve stánku nezapomenutelně zachytilo oko Jaromírova fotoaparátu. Za zmínku stojí poměr vypitých piv k poměru účastníků.

Na rozdíl od nás to předseda táhl až do rána a těch piv jistě bylo mnohem víc o čemž svědčí jeho druhá a také poslední fotka z téhož večera.

Třetí etapa už byla za slunného počasí, přesto ta nežnější polovička naší dvojice vyněžnila a do lesa nenastoupila. Já jsem zabojoval a po dlouhé době se mi v ČR podařilo dokončit vícedenní s hendikepem.

Tak za rok zas. Se stanem, s Matoušem a s kočárkem :-)

Les Triples Du Praguevile

2009-07-28T17:28:00.019+01:00

Vyrazil jsem do Francie s klukama. Najít pár lampiónů v okolí Fountainebleu, obhlédnout jednu krasavici jménem Paříž, ochutnat nějaké to dobré Francouzské jídlo a víno a tak nějak si to užít.
Nejdřív jsme jeli 10 hodin autem. Pak jsme běželi první etapu:

Pak jsme byli tuhý, ale nedalo nám to a šli jsme se podívat do lesa. Jestli mezi skalami nenajdeme něco zajímavého. Našli jsme Kutlocha:

Chudák, žije ve Francii už tři měsíce jen na bagetách a tučných sýrech a tak se trochu "vypracoval" a zasekl v jednom průchodu. No co, zachránili jsme ho a jelikož uměl Kutloch francouzsky dělal nám po zbytek výpravy průvodce a tlumočníka. Naučil nás například höyna tyttö a nebo vous devez vous raser? Náramně se nám to hodilo, ale o tom až po druhé etapě:

Druhá etapa byla v lecčem výjimečná. Tak třeba mě poprvé v životě porazil Marek nebo že Ondřej doběhl druhý a nebo že jsem na trati nechal dohromady 20 minut a Kutloch jen 19,5. Celý den pršelo, ale protože my nejsme höyna tyttö, vydali jsme se na kulturně poznávací činost (KPČ) do nedalekého Versailes.

Lidí jak šlupek, když člověk vystál jednu frontu na lístky hned šel do druhé na vstup, pak do třetí na guide a do další a do další. Není divu, že jsme vyhlásili volbu MISS Queue. Touto cestou bych chtěl oslovit děvčata na předních pěti pozicích aby si došli vyzvednout ceny na vyhlášení. Celkově to byl výborný trénink na třetí etapu:

Po třetí etapě následovalo vyhlášení. Bohužel MISS Fronta nedorazila a tak všechny ceny shrábnul Vrabčák. Na následující fotce uvidíte Vrabčáka těsně před tím než se zeptal: "vous devez vous raser?" vítězky W21A!
Pak jsme se přemístili do Paříže. Kutloch nás vybavil nejednou důležitou radou a přidal i jednu vlastní "historku z mládí" o tom, jak je důležité vyhnout se očnímu kontaktu v Pařížském metru (je sice trochu delší a Kutloch vypadá malinko jinak, přesto přeze všechno se na ní vyplatí kouknout :-)

Poučeni jsme celý den chodili s hlavou sklopenou a francouzskám se dívali pouze na lýtka. Paříž se nám líbila. Navštívili jsme spoustu slavných a historických míst a vyfotili jsme si jednu starou dámu:
Ó pardón! Teď se mi tam omylem vloudila vicemiss fronta! Tohle je ta správná stará dáma:

Pak jsme nasedli do auta a přes svatostánek v Remeši šup zpátky na rodnou hroudu. Závěrem bych tímto chtěl poděkovat Kutlochovi za krásné pohoštění, pomoc a zábavu a popřát mu mnoho úspěchů ve Francii. Ať se ti daří ty jeden:

Chata Zdravotník

2009-07-20T09:34:00.002+01:00

Byli jsme v Krkonoších. Bylo krásně. Krkonoše jsou nádherný. Objevili jsme spoustu nových cest a poznali i polskou část. Krupobití na hřebenu pěkně bolí a pivo na Skácelce dobře chutná. Chata na Zdravotníku má své neodolatelné kouzlo a Jan Hus pro pravdu zahořel :-)

Indonesie 2009

2009-07-16T19:07:00.016+01:00

Jen co se za náma zavřely vrata trajektu přes La Manche a naše přeplněné Polo začalo ukrajovat první kilometry belgické dálnice, tak už jsme vymejšleli kam za sluncem. Bášovi ležela v hlavě Indonésie a protože Silva je pro každou srandu, tak jsme pět dní na to seděli v letadle Air China a letěli směr jihovýchodní Asie. Dvacetdva hodin v letadlech a letištních halách bylo tak akorát na to prostudovat LP Indonesia a vytvořit si averzi vúči čínským úředníkům a letuškám. Náš plán zněl jasně. Projet z Jakarty až na Bali a pak možná dál co čas a peníze dovolí. Aklimatizace proběhla na výbornou a náramně jí "napomohl" noční vlak z Jakarty do Yogjakarty, který nás dokonale vtáhl do ducha té pravé Asie. Po pár minutách jsme pochopili, že tady se nevyspíme a dalších jedenáct hodin jsme vytrvale odmítali prodavače všeho možnýho i nemožnýho, hudebníky, žebráky, travestity a tp. Ranní Yogja je překrásná, stejně jako ta odpolední, večerní a noční. Jeden den jsme věnovali prohlídce města, sultánově paláci, vodnímu paláci, ptačímu trhu. Ty úzké uličky, ta směs vúní, tlačenice na tržnicích, no prostě paráda. Druhý den sockou na Borobudur. Nej-budhistickou památku v jihovýchodní Asii. Paráda! Turistů jak mraky, ale všichni místní, kteří se s vámi chtějí za každou cenu vyfotit, takže prohlídka historické památky, tak získává nový nechtěný rozměr. Ale samotný Borobudur je nádherná stavba a určitě stojí za těch 6$ !studentského! vstupného. Touto cestou bychom chtěli poděkovat našim zdánlivě bezcenným kartičkám z Nottinghamské univerzity. V Indonesii fungovaly! A to nejen na Borobuduru, ale i na Prambannanu. Tentokrát hindu komplexu vzdáleného necelých 20km od Yogji. Motorkou cca čtyřicet minut jízdy v úžasném asijském dopravním chaosu. Prambaňák byl malinko pobořenej po zemětřesení, takže se do většiny svatyní nemohlo, ale místní si to vynahradili o to intenzivnějším focením s námi. Tak jsme utekli do toho nejvzdálenějšího paláce, kde přes roztržené kalhoty a několik nápisů HATI HATI! jsme si užili tu pravou budhistickou nirvanu. Po třech dnech ve městě vzhůru do přírody. N.P. Bromo-Tenger by se dal považovat za přírodní div světa, když je hezky a nebo máte trpělivost. A my měli oboje. Vychutnali jsme si všechno. Výhledy do krajiny i pohledy do "pekelné díry". Ostatně se podívejte na fotky z Pananjakan II a z Bromo kráteru. Za to Kawah Ijen je jako bohem zapomenuté místo. Stovky dělníků denně za rozbřesku vynášejí prázdné koše do kráteru Ijen aby tady téměř holýma rukama těžili síru a na vlastních zádech snesli dvakrát denně 75 až 110 kilo dolů do vesnice, kde ji za pár korun prodají. Horko, dřina, sirný pach, který leptá vše a kolem dokola úžasná příroda. Řeknu vám, životní zážitek. Pak opouštíme Jávu a plavíme se na Bali. Tam nás vítá spousta hinduistických chrámů a pro samé květinové oběti není na ulici kam šlápnout. Na Bali jsme to však rychle zabalili a pres Lombok jsme se vydali na pětidenní trip lodí až na nejvýchodnější bod naší výpravy, ostrov Flores. Na lodi jsme navštívili spoustu zapomenutých pláží a viděli úžasný život pod i nad hladinou. Málem nás snědly komodští draci a potkali jsme ty nejzajímavější lidi. Škoda, že jsme neměli víc času. Ostrov Flores určitě stál za důkladnější prozkoumání. Ale pět dní a nocí uplynulo jako voda a my jsme zase stáli na Bali. Rozhoupaní z lodi jsme se ještě tři dni houpali v bocích v rytmu Legong či Kečak mezi rýžovými políčky a nahaněči taxíků a hotelů.Ale čas naší dovolené se chýlil ke konci a prasečí chřipka si nás zákeřně našla kdesi na ulici a tak z plánovaného válení na plážích Kuty zbylo jen pár fotek a cesta domů byla obestřená strachem zda si nás lidově demokratičtí úředníci na letišti v Pekingu nenechají v karanténě. Nenechali a my jsme doma. Prohlížíme fotky a vzpomínáme na Indonésii. Indonésii špinavou, smradlavou, zkorumpovanou, ale zároveň panensky krásnou, divokou, plnou krás a dobrodružství. A o všechny tyhle zážitky bychom se chtěli podělit i s vámi a to na nějakém podzimním promítání.

Tomu rikam dobrej nazev pro outdoorove obleceni :-)

2009-07-02T16:18:00.004+01:00

...The Kunda jacket and pants will prove a popular multipurpose pieces for fast movers in the hills....:-)

Skotske putovani

2009-06-28T21:39:00.003+01:00

Pravidlo c. jedna - jestlize je ve Skotsku jeden rok v kvetnu krasne, druhy rok v priblizne podobnou dobu tam padaji trakare.
Pravidlo c. dve - jestlize si myslite, ze uz nemuze byt horsi pocasi, jste na velkem omylu.

Rozloucili jsme se v praci, nase osobni veci jsme prestehovali k Basovymu kolegovi, odevzdali klice od bytu a vyrazili smer Skotsko. Tesili jsme se na mix uzasne prirody, nejake to lezeni po horach, trochu te historie, destilerky a spoustu dalsich. Pocasi nam pralo a tak jsme hned z prvni vyrazili na Farne Islands pozorovat Papuchalky.
Jsou to prima ptaci, kteri cely rok ziji na mori nekde u Gronska a na jeden mesic prileti zahnizdit na par ostrovu kolem Velke Britanie. V ten samej cas velka spousta nadsencu nalesti fotaky a dalekohledy a vyrazi na ty same ostrovy Papuchalky fotit. Takze je tam celkem slusne narvano :-). Ostatne se muzete podivat na nase fotky Papuchalku. Je jich trochu vic, a tak ptakofilove si prijdou na sve! Po Farne Island, stale za pekneho pocasi, jsme se presunuli do Melrose, kde krome krasne, rozpadle katedraly nemaji v campu radi mlade lidi ve stanu. Diky tomu jsme poznali jine mesto s mozna jeste krasnejsim zamkem a prima campem v Laundry. Tehdy poprve zaprselo! A neprestalo dalsich pet dni. PrvnÌ dva dny jsme s pocasim jeste bojovali a snazili se tvarit, ze neprsi a nefouka. Pak jsme se z campu presunuli do hostelu a z hor do mest. Seslo z vyletu sea kayakem a jinych planu. Ale i tak to bylo fajn. V Glen Coe jsme vylezli na Buchaile Etive Mor vychodni stenou, zabehli si fantasticky orientak u Achnacloich, navstivili bezva destilerky v Obanu a v Glengoyne a byli na Kilchurn castle uplne sami! Aspon neco bylo na tom spatnem pocasi prima. Podivejte se na fotecky. Pak jsme se presunuli zpatky do East Middlands, nalozili nase Polo az po strechu, zamavali Robinu Hoodovi a vzhuru domu. Po 4 hodinach jsme se nalodili na trajekt a dali sbohem Velke Britanii. Dva roky za Doverskymi stenami utekly jak voda a co bude dal? :-).

Lake Distict - poprve a naposledy

2009-04-24T11:51:00.002+01:00

Lake District je takove male Skotsko, rekl mi nekdo kdysi davno a ja tomu moc neveril. Byli jsme tam trikrat, Na vylete s Jamiem, na SLMM, Silva tam mela Lab retreat a pokazde tam bylo neuveritelne hnusne. Vitr jak prase, dest a na tech otevrenych kopcich se nebylo kam schovat. Mozna Skotsko tak vypada, ale mi ho zname jinak :-). Jenze tentokrat se nad atlantikem neco stalo a vikend v LD se stal necim na co se nezapomina. Proste a jednoduse, bylo krasne! V sobotu jsme pod velenim zkuseneho horala Kvida von Kambridz zdolali nejvyssi horu Anglie Scafell Pike a neomylne zakotvili ve Wasdale Innu no a v nedeli pri ceste na par kilometru vzdalene lampiony jsem zazil svuj prvni ridicsky orgasmus. Silva jako zkuseny navigator vedela, co ma auto a ridic radi a proto navigovala nejkratsi cestou skrz hory a pres Hardknott Pass. Uzka silnicka tak tak na jedno auto, 30%! stoupani a klesani, sama zatacka a ty panoramata kolem. No proste fantazie. Sice se ukazalo, ze kratsi cesta nebyla rychlejsi a Kvido musel na start vybihat rovnou z auta, ale stalo to za to! Dalsi vec, ktera rozhodne stala za to byl orientak na Greythwaite. Po par zavodech v East middlands jsem si pripadal jak v orientackem raji. Fantasticky tezky teren, kameny, baziny a bazinky, snizena viditelnost, chvilema krasne prubezny listnaty les se zvlastnimi tvary udoli a udolicek. Fantazie! Jenze ouha. Byla to klasika, takze po hodine behu zacinalo jit do tuheho, zvlaste, kdyz poradatele neumistili na trat druhou inzerovanou obcerstvovacku. V tom vedru (fakt nekecam! Bylo vedro! :-) byla pro hodne zavodniku kriticka. Cas se natahoval a sily ubyvaly. Z behu do chuze a z chuze do sedu! Tenhle stav uz Basa dobre zna. Nadseni zavodit se promeni v obycejnou touhu dokoncit. Vysledek neni dulezity i kdyz Kviduv hrdinsky boj - tri hodiny na trati urcite stoji za povsimnuti, dulezity je, ze jsme si to uzili. Do oblasti Graythwaite bychom se klidne nekdy vratili! Pak jen dlouhy prejezd zaplnenymi dalnicemi a bye, bye Lake District and orienteering in U.K. Fotky jsou ke zkouknuti na rajceti.

Bretan

2009-04-17T09:39:00.001+01:00

Vylet do Bretane jsme si teda rozhodne zaslouzili. Po tom vsem, co se udalo v poslednich dvouch tydnech. Jen si predstavte - Basu se pokusili vyhodit z prace, Silva se do prace malem prestehovala a jeste k tomu tri navstevy ve dvouch vikendech! Nastesti dve z tech navstev byly zvane a podnikli jsme s nimi moc pekne vylety do okoli. S Dancou a Radkem vylet do National Coal Museum, na Black Hill a do Sherwoodu. Se Zuzkou, Lenkou a Danem Strakovymi jsme vyrazili na Peak District, konkretne do oblasti Bleaklow a Black Hill. Treti navsteva byla nezvana a prisla behem patecniho odpoledne oknem do kuchyne. Vzala si to, co pobrala a nechala po sobe neuveritelny bordel a strepy. Na vylet jsme sli bez ni na policejni stanici. Neprijemna zkusenost, ale co nadelame. Po tom vsem jsme radi ve stredu rano zabalili to, co zbylo :-) a vyrazili smerem jih. Po preplaveni kanalu La Manche mezi Portsmouthem a St Malo, jsme hned rano vyrazili obhlednout Francouzskou pamatku cislo jedna Le Mont Saint Michel. Takovy napul ostrov napul polostrov a na nem vysoko do nebe trcici kostel s klasterem. Byly jsme tam brzo rano a meli ulicky a horni chram celkem prazdny. Odpoledne se obrovska parkoviste pred ostrovem zaplnila a pres turisty nebylo k hnuti. To uz jsme ale byli na ceste pryc. Krome komplexu slozeneho z miniaturniho mestecka, kde jsou domky natesnane jeden na druhy a ulicky tesne tak na tri lidi vedle sebe, pusobi chram na vrchu hory jako opravdovy chram! Vse neuveritelne prostorne a rozlehle. Kdo chce zariskovat a posetrit muze zkusit do chramu projit bez placeni. Par desitek metru pred vstupem do chramu jsou dvirka s napisem sortie (vychod)a nikdo je nehlida ;-). jeste jednu zajimavost ma Saint Michele.
Pri odlivu, more okolo nej ustupuje az o ctrnact kilometru, takze pri odlivu to neni (polo)ostrov ale skala uprostred more bahna. Prejezd ze severu na jih do Carnacu utekl jako voda a tak jsme pozdni odpoledne stravili prochazkami mezi tisicovkou menhiru ruznych velikosti a tvaru. Kdo je "kamenozrout" a navic miluje keltskou historii prijde si na sve. Kdo rad foti, taky :-). V patek rano jsme udelali jeste par fotecek kamenu a vyrazili smerem do Concarneau - pristavniho mestecka s opevnenym historickym jadrem na ostrove. Krasne dopoledne v ulickach a na hradbach stareho mestecka jsme zakoncili vybornym obedem v "rybi" restauraci. Pisu rybi, protoze se nam zdalo, ze v Concernau prakticky zadna jina nexestijue, kdyz je tam zaregistrovano nejvice rybarskych lodi ve Francii. Po Concarneau jsme pokracovali smerem na zapad do mesta Quimper - ulice s hrazdenymi domy a velka katedrala do zatacky. Katedrala je dobra a fakt zahnuta a mestecko je taky moc pekny a kdyz domy omrzi kavarna a pekarna vzdy potesi. Pak jeste vice na zapad najit kemp a vyrazit do Locronanu. Jestli se o nejake vesnici da rict, ze je fakt historicka, tak o Locronanu. Ty stare kamenne domy a uzke ulicky fakt jsme se kazdou chvili ohlizeli jestli nekde nevyjede kocar tazeny konmi. Nas zazitek byl umocnenej tim, ze jsme tam byli v podvecer a uplne sami. Tam jsme take poprve ochutnali mistni Cider a Pivo. Cider=+5 bodu a pivo +3body, takze je jasne, co jsme po cely zbytek vypravy pili = vino :-). V sobotu rano jasno a slunicko, takze vylet na nejzapadnejsi vybezek Francie Pointe Du Raz byl jasny. Tento vlnami zmitany, omajakovany polostrov stoji za to, jen kdyz prekousnete 6 EUR parkovne a dojdete na jeho uplny konec. Od parkoviste totiz vede siroka rovna stezka po ktere se vali stovky turistu skoro az na vybezek. Jenze na posledni kilometr stezka konci, turisti zustavaji kdesi vzadu a uz jen uzasne lezeni nad pribojem otloukanymi utesy jen vy, more a racci (nebo jak se ta letajici havet jmenuje :-). Z PD Raz dlouhy prejzd na Posledni veceri pane do Guilliamu, protoze Karel uz mel opravdu hlad!. Hezky kostelik, zajimava Kalvarie, vynikajici pekarna!!. Pak obhlednout nejvetsi Hrobku de Barnez - prehistoricka hromada sutru s 12 kobkama uvnitr (6 zavrenych, 6 odkrytych). Do zavrenych se nemuze takze muzete nakouknout do tech odkrytych a debatovat, jak to ti predci vlastne delali. Zajimavosti je, ze maji pruvodce i v cestine. Posledni navsteva byla v Morlaix, kde bylo uz bohuzel skoro vse zavrene, takze jsme mestem jen tak prosli a ani kavicka ani croasantek nebyl :-(. Pak vecerni presun do oblasti Cote de Granit Rose a hledani campu. Tradicni domluva rukama, nohama a kreslenim protoze ve ctyrhvezdickovem campu neumi/odmitaji hovorit jinym jazykem nez Francouzsky! Vecere na plazi a spanek za sumeni priboje. Druhy den prochazka po pobrezi lemovenem ruzovymi balvany a skalami. Fotograficke orgiie, chut se vykoupat a brutalni vystrizliveni pri smoceni prstu u nohou. Tohle misto bylo naprosto fantasticke pro nasince neco jako Prachovske skaly u more. Naramne jsme si to uzili, ale cas nas tlacil, takze jsme se zacali premistovat na vychod do Caen, kde jsme byli domluveni s nasimi prateli PY a Gale na veceri a prespani. Cestou na vychod jsme se jeste zastavili na Cap de Frehel, kde bylo neuveritelne lidi a celkem nic moc vyhledy, ale ptakologove si tam prijdou na sve, protoze to tam hnizdi. Co?! To fakt nevim, ale nejspis asi zase racci :-). Pak jsme jeste zvladli romanticke foto u Menhiru de Cham-Dolent a sup do Caen na dlabanec. Francouzove jsou vynikajici hostitele a normadane obzvlast. PY s Gale se opravdu zasnazili a my jsme ochutnali vsechny Normandske speciality (Caen uz je v Normandii a mezi Bretonci a Normany panuje odveka rivalita. Takze to normanske bylo to nejlepsi a stejne i tak druhy den pri prohlidce Caen, kde nam bylo zdurazneno, ze Vilem dobyvatel byl Normandan a ze dobyl Anglii a ze Le Mond Saint Michele vlastne neni v Bretani, ale v Normandii). Odpoledni vylet na plaze uz byl trochu ve spechu, ale presto jsme stihli udelat nekolik peknych fotek a koupit Basovi namornicke tricko. Musim PY a Galle jeste jednou moc podekovat, bylo to fakt super pohosteni. Pak uz jen stihacka trajektu z Caen do Portsmouthu a dojidani poslednich zbytku na palube za svitu zapadajiciho Francouzskeho slunce, kter sviti rozhodne vrelejc nez to Anglicke. Na zaver se podivejte na fotecky, kterych je tentokrat opravdu pozehnane.

Severni Irsko

2009-03-25T08:41:00.003Z

V rámci vlastního poznávacího programu "poznej co můžeš na Britských ostrovech" jsme vycestovali do Irska. Konkrétně do Irska severního, které je tak trochu nedobrovolně/dobrovolně částí Velké Británie. V první řadě musím napsat, že prodloužený víkend to jest 3 dny a auto z půjčovny na poznání Severního Irska bohatě stačí. O tom, že být a být v Evropské unii je rozdíl jsme se přesvědčili už několikrát a tentokrát znovu při půjčování auta. Cestovat prý můžeme všude, ale pokud by jsme chtěli do Irska musíme si připlatit 22£ pojistku. Hmm, tak tedy Donegal až někdy příště. Protože počasí bylo hodně pod mrakem naše první míle vedly na prohlídku nejlépe zachovalého Normanského hradu v celém Irsku, Carrickfergusu. Zachovalý to tedy byl, zvlášť, když si při jeho rekonstrukci vypomohli betonem a novými cihlami. Pak už vzhůru na sever podél pobřeží. Průjezd Larne, kde se před 14 dny uskutečnil jeden z posledních teroristických útoků, při kterém zahynul policista proběhl v pohodě a pak už jenom pobřeží a útesy. Počasí se zlepšovalo a tak jsme si pospíšili abychom byli co nejdřív v Ballintoy, kde jsme měli zaplacený nocleh a ještě ten den vyrazili na trip po Causeway Coastal way. Cesta to byla nádherná, stejně jako počasí a vrcholem všeho byl západ slunce na jedné z hlavních atrakcí Coastal way - Obrově chodníku.
Miliony pravidelných a nepravidelných čedičových sloupů a kamenů klesají do příboje atlantského oceánu. Nádherná hříčka přírody pod ochranou UNESCO. Není divu, že je pod ochranou, protože i přes pokročilou hodinu a všední den pobíhalo po kamenech turistů jako blech. Autobus zpět nám před 40' ujel a tak nastal čas na somrování na parkovišti, kdo nás hodí domů. Hned první dvojice zabrala a tak jsme ani ne za 20' seděli v Ballintoy v hospodě. Už v článku o Dublinu jsem zmínil, že Guiness je v Irsku prostě fantastickej a teď to můžu zase jen potvrdit. Hostel Sheep Island View byl taky naprosto perfektní a můžeme ho všem doporučit. Druhý den jsme pěškobusem navštívili Carrick A Rede - což je v překladu provazový most zavěšený mezi dvěmi ostrovy. Prima počasí, zábava tak trochu pro američany, ale ostrůvek byl moc pěkný hlavně za značkou No access beyond this point, kterou jsme úspěšně ignorovali, což pán z National Trust při našem odchodu náležitě ocenil :-). Pak přesun do Bushmills Destillery ochutnat nejstarší licencovanou whiskey na světě. Moooc dobrá i prohlídka palírny je zajímavá, jen pan průvodce by si měl uvědomit, že ve výpravě má i cizince, kteří té jeho prasečí severoirské angličtině rozumí leda to hovno. Pak oběd v trávě předhradí Dunluce castle, který je mnohokrát lepší než Carrickfergus už jen proto, že mu před 200 lety spadla celá kuchyně i se služebnictvem do moře a pod hradem je prima jeskyně. Pak jsme zamávali pobřeží a vypravili se ještě víc na západ do vnitrozemí do města s nechvalnou historií do Londonderry. Říká se takový vtip: Že je něco, pak dlouho nic, pak kupka hnoje a pak ..... pak je Londoderry. Město samotné za to nemůže, má celkem pěkné hradby, kostel i uličky, kde by se dalo moc pěkně posedět v nějaké kavárně, kdyby ji tam nějací místní provozovali. Ti se ovšem místo toho perou o to jestli tohle náboženství je lepší než to druhé a jestli je lepší bejt v Británii nebo v Irsku, jehož hranice jsou vzdálené necelých 10 km za městem a město samotné mezitím chátrá, je špinavé a trpí pouličními bitvami tipu Bloody Sunday. Celková atmosféra je dost ponurá zejména v Bogside - katolické části, kterou zdobí nástěné malby připomínající krvavé události 70tých let. Proto jsme město v neděli opustili brzy ráno a vydali se na jih navštívit Ulster American Folk Park (listopad-březen o víkendu zavřeno), Devenish Island (trajekt na ostrov od května do konce srpna), Eniskilenn castle (listopad-březen o víkendu zavřeno). Napadá mě něco o velkém otvoru v zadní části každé krávy kterou je možné vidět na všech volných polích podél cesty pokud se na nich nepěstujou brambory. Naštěstí Beaghmore Stone circles byly celkem pěkný a pak restaurace v Magherafelt měla konečně to prvé irské kouzlo a hlavně irskou kávu, jakou jsme hledali. Pak už jenom opatrně projet skrz Antrim, kde nedávno někdo zastřelil dva britské vojáky, když si přebírali pizzu, odevzdat auto a odletět zpět do Nottinghamu. Severní Irsko je pěkná země (jak ostatně můžete vidět z fotek), ale má to své ale!

Snowdon

2009-03-19T11:53:00.002Z

Last weekend we were in North Wales with Petr's colleagues from his company to make their first training on Three Peaks Challenge. They want to make that challenge for charity this Jun and to climb Snowdon was a one part of their preparation. You can see in here, what exactly Three peaks Challenge is, but don't do any mess with Twin Peaks. It is completely different story. However, if I could compare Twin Peaks scene with Llanberries Royal Legacy Hotel where we stayed overnight it would look the same. When we made a plan to climb Snowdon we chose the Lanberries path for ascent and Miner's track for descent. Petr had worried about the weather, but amazingly the weather was unbelievable dry and only on the top of the summit was a really strong wind, which made temperature below zero. All members of our group reached the top except Kerry and Adam who set apart from us immediately on the beginning of the trip. The top of the summit has been full of tourists so we quickly finished a lunch and started to descent. Our group has split into two. We chose alternative way down followed by Jez and Stew. The others returned the same Llanberies path as we climbed up. Our Pig's trail was more enjoyable than Llanberies one and after one hour we reached Pen-y pass. Unfortunately we neither meet nor eat any pig during the way down. May be next time. We used a shuttle bus from Pen-y Pass to Llanberies. It's quite cheap and quick, but...! Petr always tries to do something funny and exciting. That time he forgot a digital camera inside the bus. So we had to wait about a half an hour for the returned bus. Fortunately the camera was on the back seats and you can see pictures from it Snowdon. The night in Legacy Hotel was full of beers and entertaining games. Petr doesn't exactly remember all, but it was quite funny. Our room was not too faulty so we could have a shower or switch the light without any problems. The others weren't so lucky :-). Next day we did another climbing trip to see Glyders.
Glyders that are the peaks on the opposite side of Mt. Snowdon. Nobody joined us. It was a shame because the weather was even more beautiful than the day before and the top of Glyders was full of boulders with weird shapes and angles. One of the most exciting parts was Devil's kitchen where we nearly spent an hour just to make some pictures. Silvie had a feeling that we have to meet Gordon Ramsey in there. If he came there, he would say: Snowdon - DONE!

Buzna

2009-03-17T19:54:00.004Z

Alias Honza Pucherna, je ten co ma chlupatejsi hrudnik nez Basa prdel a taky to byla (spolecne s pritelkyni Zuzkou) pravdepodobne nase posledni navsteva z CR, kterou jsme v Nottaci pohostili. Uz se nam to holt blizi, a moc casu nekoho zvat uz neni, ale i tak jsme strasne radi za ty kteri za nama prileteli a trosku nas svoji pritomnosti potesili. Presne jako Honza se Zuzkou. Prima vikend okoreneny, jednim moc peknym orientackem na Stanton Moor a pohodovym vyletem do Dove Dale. No a pak taky tradicni navstevou u pakistancu na neco paliveho a samozrejme obhlidkou anglickych hospod a shoppingem. Bylo to moc prima. Jen Buzna je nejaky nemocny. Stava se mu to pry cim dal tim casteji a lecit se to neda! Ze jste si toho nevsimli?! Neni mozna?! Buzna totiz zacina mit misto hlavy ragbiovy mic! No vazne! To se prece neda prehlidnout!

Opet na jihu

2009-03-16T17:41:00.001Z

Mozna si mnozi z vas mysli, zvlast po precteni nekolika nasich clanku, ze v Anglii je porad jenom hnusne. Prsi a fouka vitr. Opak je vsak pravdou. V Anglii je krasne slunecno a moc prijemne. Teda jen v nekterych castech Anglie. Konkretne bych rekl, ze jen v jedne casti a to v oblasti New Forest. Clovek se rad vraci do mist, kde je fajn a proto i my jsme se vydali na jih navstivit rodinu Strakovic, odbehnout nejake lampiony a podivat se do Winchesteru na jednu z nejstarsich katedral v Anglii. O strakovych jsem psal uz tady, tak jen mala poznamka, ze vsechno bylo bezva, jen zaciname mit pocit, ze by se Straceny meli prejmenovat na Netopyrovi a to z jednoho celkem prozaickeho duvodu. Prijeli jsme kolem 11 vecer a Dan se akorat vracel z prace, Lenka chystala veceri a zatim co my bychom se nejradsi ulozili do postele holky si chtely povidat. Ale vecer (pardon noc) to byl prima. Druhy den rano obvykly spech a hledani bot a veci a odjezd na Britske mistrovstvi do New Forest. Jakmile sjedem z dalnice jsme razem v divocine. Rozlehle vresove plane s divokyma konema a osliky. Jezirka a bazinky a hlavne les a stromy. To by clovek neveril, jak takovej poradnej kus lesa udal cloveku radost. Skoro jsem se citil jako Milos Zeman :-). Zavody se nam trosku nevydarily. Silva spadla do trni a totalne se poztracela, Basa bojoval s dozvuky praseciho moru a jeste k tomu si vyhodil kotnik. Ale trat a teren to byly moc moc pekne. Po zavode nasledoval velky o-shopping. Drze se hesla: neni dulezite, jak clovek beha, ale jak vypada jsme se poradne vohakli. No a pak jsme vyrazili do vyse zmineneho Winchesteru. Krasne male mesto s oooobrovskou katedralou. Ostatne na fotky se muzete mrknout zde. Hodne prijemny vecer jsme zavrsili v kavarne na hlavni tride a pak nasledne akcni sledovackou Strakovic Pazoutu ve stylu Bullittuv pripad . Jelikoz jsme byli totalne mrtvi, vetsina z nas zalehla jen Dan se hrdine vypravil na letiste vyzvednout nekoho z Cech. Rano ten samy ritual a skoro ta sama lokalita. Bezeli se stafle. Teren uz ne tak pekny a trat bez napadu promenili zavod v hon na lisku. Ale oproti sobote se nam vsem darilo a tak jsme odjizdeli spokojeni. Strakovi si dokonce dostoupali na stupne vitezu pro stribrne medaile v kategorii Adhoc, takze bylo cemu zatleskat. My jsme se vypravili omrknout mistni auto-moto muzeum, pry nejvyhlasenejsi v cele Anglii. Opravdu Beaulieu musi byt zazitek pro toho, kdo miluje auta a rad zaplati vstupne pres 15£, coz my nejsme a proto jsme radsi omrkli nedalekou vesnicku stejneho nazvu. I ta auta tam byla. Pak uz nastartovat Polo a vzhuru zpet do Middlands, kde je vse tak krasne zelene, protoze tam porad prsi :-).

Kazdy mame svuj vzor

2009-02-26T17:32:00.006Z

Kdyz napadne hodne snehu, kazdy se zachova jinak. Nekdo zustane doma, jiny vezme rukavice a postavi snehulaka, dalsi zaleze do hospody a nekdo si obuje behaci boty. Stejne jako Honza Fujacek! Meli jsme se Silvou velke stesti, ze jsme zrovna ten den byli v Praze a ze nas Honza vzal sebou na malou ukazkou, jak se opravdu trenuje. Vzal jsem svoji kameru vse poctive natacel. Podivejte se tady.
. Je tezke popsat ten trenink slovy. Ta nevyslovna drina, to vydani ze vsech sil v hlubokem snehu, ta bolest, kdyz se vam ledova voda zareje do lytek. Ale uz jen Honzova pritomnost, jeho povzbuzujici slova, jeho "zatleskame si kluci" po zdolani kazdeho vrcholu, nas posouvala vys a dal. Ale i ostatni se ukazali jako rozeni rvaci se zivotem a s neprizni pocasi. Mirek se priznal, ze ukoncil pulrocni sexualni pust a ted je plny sily. Vrabcak naopak zahajuje dalsi tvrdou dietu, Ivule beha jen v Zaketu, Kosik si nechal implatovat Smart Map GPSku primo do mozku aby mohl neustale aktualizovat mapy na webu. No proste vsichni trenuji po vzoru Honzy. Tvrde a svedomite! Jen ten Stepan v Mercedesu se za nami vlekl a ve chvili nejtezsi zustal kdesi ve snehu.

Tak jsem se konecne dockal

2009-02-26T08:38:00.002Z

Ano, stejne jako se Katka Neumanova dockala sve bronzove medaile z olympiady v Salt Lake City, i u nasich dveri zazvonil postak a donesl povazlive tezce vazici obalku. Plni napeti jsme ji rozbalili a o plovouci podlahu v kuchyni zazvonil bronz. Nebyla to vsak bronzova lzice keltskeho valecnika, kterou jsem se nedavnou snazil koupit Silve na eBay, ale bronzova medaile z Britskeho Mistrovstvi v nocnim OB, kterou mi pri ucasti podivneho finskeho zavodnika nepravem upreli! Ano, toho Fina, ktery nebyl UK resident a tedy nemel narok na zadnou medaili a kvuli kteremu jsem ja! skoncil na tom nevdecnem ctvrtem miste a nemohl pri vyhlaseni prezentovat loga mych sponzoru! Co mi to dalo prace, nez jsem na to poradatele upozornil. Kolik mailu a telefonatu jsem musel podstoupit nez si toho nekdo vsiml! Ale ted uz se medaile pekne vyjima na cervenem polstarku v nasi spolecne sini slavy, hned vedle Silviny East Middlands trophy 2009. Na nasledujici fotce si muzete prohlednout jak vysoko si medaile cenim.
Doufam, ze jeste vyjdou ma anonymni dopingova udani na zbyvajici dva medailisty a ja se nakonec dockam sve prvni zlate.

Snezi

2009-02-11T10:56:00.003Z

Ano! I v zemi, kdy je cely rok vse krasne zelene nastane chvile, kdy napadne snih. A to je pak vse bile a zavrene! Silnice, skoly, hrady, dokonce i neoliticke pamatky jako napr Stonehenge ci orientacni zavody. Silnice jsou zavrene, protoze Anglicane nejsou na snih dostatecene pripraveni a nemaji dostatek posypovych vozu a radlic. Ten fakt, ze v tehle zemi neni stat na neco pripraveny je sam o sobe dost zvlastni. V zemi, kde druhou nejrozsirenejsi knihou, je Healt and Safety manual a vy musite malem sepsat umrtni list pred tim nez vylezete na stafle je to trochu zvlastni. Zvlastni je i to, ze kdyz uz prohrnou a posypou vsechny ty dalnice, silnice a silnicky, tak se proste na chodniky vyprdnou a to je teprve parada! Anglicky chodnik se tak stava dokonalym treninkovym mistem pro amaterske krasobruslare. Uz se nebudu rozepisovat, ze skoly jsou zavrene proto, ze v takovem pocasi by matky ridicky nedokazaly bezpecne odvezt sve ratolesti Volvem XC90 do skol. Hrady proto, aby turisti neuklouzli a orientacni zavody jakbysmet (hmm, hezke slovo :-). Ja budu psat o tom, jak jsme si zimu uzivali. Silva brala jizdu na kole po zledovatelych chodnicich, jako dalsi chalange a Basa v Polu na letnich gumach jakbysmet (uz podruhy!?) Cyprise za nasim oknem byly krasne obalene snehem, vevnitr teplo, skoro se nam chtelo zacit zpivat koledy. Hojni + teta Silva, kteri shodou okolnosti ten tyden vejletili pujcenym autem po zapadni a jizni Anglii sice chvilem kroutili hlavou, proc ja ta ci ta (jiz zmineny Stonehenge) pamatka zavrena, ale svuj trip si uzili a byli nadmiru spokojeni. No a kdyz uz se ten Cambridge city race nebezel, tak jsme tam aspon vyrazili na vylet.Na fotky se podivejte tady.

Did you ever ask woman, way it takes so much time to....

2009-01-29T08:39:00.006Z

.... go to the pub?

..... visit a toilet?

BOC noc

2009-01-26T18:24:00.002Z

Britska noc je stejne tmava jako u nas, ale orientak je v ni trosku odlisny. Jednak proto, ze britove nepouzivaji na kontrolach reflexy a druhak, ze jejich pojeti stavby trati se pomerne dost lisi od naseho. Ale pekne poporade. Za posledni 4 mesice jsem mapu a busolu do ruky moc nevzal. Spis nejake ty prasky a mazani, ale to se cloveku, kteremu se v on-line prihlaskovem systemu automaticky nastavuje kategorie H35L holt stava. Ovsem pribyvajici kilogramy a absence bolesti me prece jen prinutili neco delat a tak jsem si jako cil vybral ucast na Britskem mistrovstvi v nocnim orienteeringu. Absolvoval jsem jeden jediny trenink a to regional event v Tankersley. V Tankersley jsem uz bezel ve dne a ten teren se mi hodne libil. Ten vikend jsme tu meli na navsteve Romcu a Mrazaka, no a jelikoz to bylo par kilometru od nakupniho centra Meadow hall v Sheffieldu, doslo na rozdeleni nasi skupiny na racing team (Mrazak a ja) a shopping team (Romca a Silva). Tezko rict, ktery team podal behem vecera lepsi vykon, ale oba dva teamy do toho jiste dali vsechno. Silva by jiste mohla napsat clanek o tom jak na jednicku sly spolecne pres kabelky v oddeleni House of Fraser, dvojku dohledavaly v houstinach vesaku H&M, na trojku se holky rozdelily, ctyrka byla sakra zasita hluboko v bazine spodniho pradla Intimas a petka byla hned Next. Skoda mohl by to byt pekny prispevek, ale zrejme nebude, takze si zase prectete jen moje plky o tom, ze v Tankersley byly prvni ctyri kontroly moc pekna maparinka na kterych Mrazak nechal pomerne velkou kladu a ja je celkem obstojne ustal, pak se ale cely zavod trosku zvrhl na prehazovani vyhybek jako pri MTBO s kontrolama hned u cesty ci pesinky a tam jsem zase ja ztracel fyzicky a ke konci se i nejake to zavahani naslo, takze ve finale me Mrazak prefrcel o minutu presne na dobehu :-(. Domaci Marcus Pinker (Ir dlouha leta zijici v Sheffieldu) nam nadelil 3 resp 4 minuty a jeli jsme dom. O ctrnact dni pozdeji jsem se vydal na ono zminovane Britske Mistrovstvi (BOC). Bezelo se jihozapadne od Londyna v nejakem byvalem vojenskem prostoru. Slabe tri hodinky cesty na vyprazdnenych dalnicich utekli jak voda a uz jsme byli na shromazdisti. Zazemi je v Anglii na tradicni urovni. Stanek s obcerstvennim, stanek s orientackejma vecma, toiky, presentace a to je vse. Lidi pomalu, pouze veteranske kategorie byly dobre obsazene. U nas patril mezi hlavni favority Nick Barable, Tuomas Tala a muj oddilovy kolega Richard (loni treti). Otaznik visel nad neznamym finem a pak uz mohl kazdy prekvapit, ze :-). Mapa slibovala pekny zazitek. Ruzne kroutici se vrtevnicky, spousta udolicek, jamek, kontroly ve svetle zelenem, hodne cest a pesinek. Po startu jsem ustal asi tri nejtezsi kontroly a pak se zavod spise odehraval ve stejnem stylu jako v Tankersley. Prehazovani vyhybek + celkem jednoduche dohledavky. Sem tam se ovsem vyskytl postup temer kralovsky (zadna cesta, jemne mapovani, tezka dohledavka), ale bylo jich po skrovnu. Celou trati jsem prosel temer bez chyby a vyborny dojem mi tricet vterin pred cilem zkazil Tala, ktery me dobehl o osm minut :-(. Tala ovsem vyhral, pred tim neznamym finskym konem a Barablem. Pro me nakonec zbylo ctvrte misto, takze spokojenost. Skalp oddiloveho kolegy potesi, obzvlast kdyz clovek vi, kolik ten druhy trenuje, ze :-). Tak to je asi vsechno. Jo jeste tady jsou fotky map a tady vysledky z Tankersley a BOC Night O. Za ctrnact dni se pobezi city race v Cambridge, takze zase bude cas oprasit busolu a treba napsat nejaky ten clanek.

Dublin

2009-01-16T18:25:00.003Z

Jako pozdni darek pod stromecek jsme si se Silvou nadelili vikendove letenky do Dublinu. A protoze v Dublinu tou dobou bydli i jedna Silvina kamaradka a to konkretne kanadanka Celine, tak proc toho nevyuzit, ze? Celine zije s pritelem Lawrencem asi tak 25 minut chuze od centra mesta, takze celkem paradni ubytovani. Let z Nottace trval ani ne 40 minut a uz jsme pristavali. Vybaveni informacemi jsme odmitli predrazeny soukromy bus z letiste a vydali se beznou linkou 16A, ktera bya uplne v pohode a jeste jsme meli pekny vyhled na "leopardy" :-). Celine s Larem nas vyzvedli ve 22 pred Trinity College a hned jsme zapadli do hospody. Neuveritelny! 4 houslisti, jeden harmonikar, bubenik a dudak si jen tak jamovali a my k tomu popijeli fakt vynikajici Guinness. V praci mi kolegove rikali, ze Guinness v Irsku chutna jinak nez vsude jinde na svete a fakt meli pravdu. Nikdy jsem to cerne piti moc nevyhledaval, ale po tomhle vylete se stalo mym oblibenym. Atmoska byla vynikajici a ve dve rano jsme se presunuli dom. Malinke 2 + kk v novem zastavbe za pouhych 950EUR mesicne! Zlata Anglie rekl jsem si, pak jsem si ale uvedomil, ze v centru Londyna by se nas najem take pohyboval uplne nekde jinde.
Druhy den vylet a prohlidka Trinity College, kde Celine pacuje a pak kolecko po Temple baru, Dublinskem hradu, St Patrick a Christ church katedralach zakoncene, kde jinde nez v Jameson Distillery. Prohlidka sama o sobe nic moc (kam se Jameson hrabe na Glenfiddich), ale protoze jsme aktivni a umime ziskavat informace, tak jsme se prihlasili jako dobrovolnici na ochutnavku a ta byla naprosto super. Testovali jsme tri druhy whiskey. Americkou, Skotskou a Jameson a na zaver jsme samozrejme rekli, ze: "Jameson is the best one" a tim padem jsme dostali dalsiho panaka a jeste diplom, ze jsme jako Jameson znalci a jeste ....(o te sklenici pry psat nemam, ale je fakt pekna a dobre se nam z ni doma pije :-). Pak honem na sraz s C & L a vzhuru do Temple baru. Lar je basnik na volne noze a hospody v Dublinu ma teda zmakly. Protahl nas par putikama s fantastickou atmosferou a historii. Tady sedal Joyce, tamhle nekdo jinej. Sem chodej ti a tam zas ti. Jeden Guinnes, druhej Guin, treti Gu, 4G, 5G..... fakt pekny pretizeni. Neni divu, ze sebou obcas clovek sekne o zem :-). No zas takova sranda to nebyla, ale aspon se Silva se mnou nenudi. I tak jsme se dostali do spacaku po pulnoci. Druhy den "rano" bylo za okny typicke Irske pocasi - prselo a zima. Koho by napadlo jit do parku na picknick?! Ira a Kanadanku ano! Tak jsme sli. Park byl pekny (byli jsme v nem skoro sami!), jidlo si moc nepamatuju, byla celkem klada, ale prestalo prset. Zasli jsme se ohrat do National Galery. Moc pekna moderni budova, se spoustou domacich maliru a vytvarniku a tusim ze jednim Caravagiem. Jenze mezi tim vsim kristovym utrpenim clovek dostane zizen a ma chut se trochu poveselit a kam jinam nez do Guinness store house neboli Guinness pivovarku. Da se rict, ze to byl zlaty hreb naseho programu. Co hreb?! Primo vrchol. Interaktivni prohlidka jak se pivo vari v podobe obri sklenice, kterou navstevnici stoupaji vzhuru az do Gravity baru, ktery je vysoko nad okolnimi strechami a odkud je nadherny rozhled po celem Dublinu. Dublin je totiz pekna placka a mist odkud by jste si ho cely prohledli pekne z vrchu moc neni. No a tech, kde vam k tomu nacepuji vynikajici pintu piva, uz vubec ne. Pak uz jen zabalit a hop na bus a hop do letadla a hop z letadla a zase na bus a pesky a sup do postele a dalsi vikend za nami. Diky Celine a Larovi za pohostinost, doufame, ze se jim budeme moct revansovat nekdy v Praze. Dublin je moc pekne, ale celkem dost drahe mesto a aspon maly obrazek si muzete udelat z fotek.

PF2009

2008-12-31T12:55:00.002Z

North England

2008-10-08T08:49:00.002+01:00

Po delsim case zase prispivam na nas blog a to z duvodu, ze jsme si udelali vylet na orientak spojeny s obhlidkou dalsi zajimave casti U.K. Tentokrat na sever. Primo na hranice Anglie a Skotska. Ja uz nebudu psat o tom, ze nam v sobotu chcalo jako svine, foukal neuveritelne studenej a silnej vitr, celej den byla tma jak hodinu pred stmivanim a orientak v tomhle pocasi se na anglickych otevrenych planich promenil v boj o holy zivot. Ja budu psat o nedeli, ktera byla jako z pohadky. Slunicko, sice chladno, ale bezvetri. Tak jsme se s chuti vypravili poznavat jednu z anglickych nej pamatek a to Hadrianuv val. Ona je to ve skutecnosti takova mala zidka a to jeste jen tu a tam, ale pokud mate dobrou fantazii (nebo berete kvalitni drogy :-) dokazete si predstavit, jak to asi vypadalo tech 1800 let zpatky a jak se tady rimske legie branily vpadum divokych kmenu ze severu. Pokud fantazii nemate staci navstivit nejakou English heritage site a tam se v naucnem muzeu vsechno dozvite i s obrazky a dokonce zivym rimanem (studentem na brigade). My jsme navstivili hned dve mista. Hausesteads Roman Fort je to mensi, zachovalejsi, nahore v kopcich a s krasne zachovalym kusem Hadrianova valu a fakt luxusnima rimskejma zachodama. Chester Roman Fort je v nizine u reky North Tyne. Je mnohem vetsi, ale take mnohem mene zachovale. Vyjimkou jsou lazne, ktere jakoby cekali na sve znovuotevreni. Hadrianuv val je pamatka predevsim pro fanatiky do historie ale i pro turisty. Podle celeho valu vede stezka a da se podniknout nekolika denni trip podel zdi, ktery meri neco kolem 70 mil. Krajina je to mistama uchvatna a pokud se povede pocasi.... . Jenze ono se spise nepovede, protoze, kdyz jsme v sobotu ptali hospodskeho, jake tady byva pocasi, suse odpovedel:"All year same as today, mate". Po ceste ze severu jsme jeste navstivili mestecko Richmond lezici kousek od Scotch corneru, kde jsme zkoukli hrad a zavreli cukrarnu. Pak jen tradicni kolona na M1 a hura do Nottace. Fotky z vyletu objevte tady.

Druzstva 2008

2008-10-08T08:46:00.001+01:00

Zivot je boj a to jeden z nejtvrdsich. Pred lety jsem si vysnil, ze by bylo hezky zakoncit sportovni karieru s medaili na krku, ale jak se k te medaili dostat? Individualni vysledek je out. Varianta, ze by polovinu startovniho pole zachvatily strevni problemy a druha beznadejne zabloudila se nikdy nenaplni. Stafeta je taky ztracena. Dva borci nikdy nedokazou napravit to, co jeden looser na useku ztrati a tak mi zbyly druzstva. Tam je prece jen sance ze mezi sedmi se prumerny vykon jedince ztrati a i moula se na bednu vejde. Neztrati a nevejde, ted uz to vim! Jako vim, ze svuj konec kariery medaili nezakoncim. Na druhou stranu uz vim, ze mozna dulezitejsi nez vsechny medaile je mit partu kamosu a kamosek, kteri s vami to druzstvo pobezi. Takze diky vsem kteri me neposlali nekam, prijeli v sobotu do Konice, uzili si prima parbu a spolecne v nedeli podali vykon kdesi na rozmezi legendarna a bedny. Bylo to fajn, jak ostatne muzete videt z Ancinych fotek.

Go Ape

2008-09-16T13:24:00.001+01:00

Last weekend I have been with my company at social event. It sounds weird, but it was..... not legendary, but amazing. Ha, ha, ha! We were in Sherwood Pines on High ropes adventure called Go Ape. For short time approximately 3 hours we were slightly changed from humans to the apes and we were explore top of the Sherwood trees. Nobody fell down, nobody have been injured and everybody earned plenty of epinephrine. Hope that everybody enjoyed very well, anyway you can check it on Go Apes photos.

Hopsa hejsa do... Edinburghu

2008-09-05T19:05:00.003+01:00

Minuly vikend jsme byli na vylete v Edinburghu, kteremu vsichni anglicane a Skoti rikaji Edinborou takze jsme chvili nevedeli jestli jsme ve spravnem meste. Ale jen co jsme cestou z letiste prosli kolem prvni hodpody, uvideli napojovy listek citajici 200 ruznych druhu malt whiskey a uslyseli zivou muziku, tak jsme vedeli, ze jsme spravne. Ale jelikoz oba se Silvou mame ted dalsi anglickou depku, tak vam o Edinburgu nic nenapisu a radsi se podivejte na fotky, ktere jsou moc hezke a neni z nich videt, ze v sobotu nam prselo dvakrat a v nedeli jen jednou (za to cely den!). Tak! A mate to a ja jedu domu. Jen nevim jestli mam jet autem nebo si pujcit lod, protoze tady uz 4 dny souvisle prsi a voda je vsude. Ja tuhle zemi proste miluju!!!

Wembley

2008-08-28T17:18:00.003+01:00

Last week I saw a friendly football match between England and Czech Republic in Wembley. The only last name was important for me. The Wembley! I don't care too much about football. But opportunity to see Wembley was really exciting. To see Wembley is something like to visit Mecca of England's football. So first, many thanks to my boss Steve, for invitation. Wembley is about three hours driving from Nottingham plus a half an hour of finding a free and "cheap" place for parking. The stadium is huge with massive arch over it which is very good visible. Over 69000 fans were there but we didn't have any problem to get inside. Stadium background is full of fast foods, restaurants, beer points (unfortunately only Carlsberg "lemonade" was there ;-). The space inside of stadium really surprised me. The pitch has been excellently visible and if we missed any important situation we could see it again on two big screens on both sides. The Match was not so bored as I expected. Czech team played very well and Czech fans were more active than English fans. So, sometimes I felt myself like in Czech Republic. I was a little bit disappointed at the end of the second half when more than 1/3 of English fans left their seats ten minutes before the end and the stadium started to look empty. However they missed England's second goal. Finally draw 2:2 wasn't bad for both teams and everybody was happy. You can see photos.

Pekne prazdniny se vsim vsudy.

2008-08-27T09:39:00.001+01:00

Prijet. Pozdravit kamarady. Postavit stan. V kolik startuju? Kde jsou popisy? Jak daleko na start a kudy? Pujde nekdo se mnou? Uz musim vyrazit! Bez hrebu! Start! Mapa ma meritko 7,5. Docela nezvyk, jak to rychle utika. Uz na jednicku peknej kopec a zasitej pruchod. Zatim to jde celkem bez problemu. Kopce, skaly, pruchody. Na 8 spatna volba. Dohanim chybu a vynechavam kontrolu. Dohanim dvouchybu a uz nemuzu. Cil. Hezke! Skoda chyb. Z cile vede cesta kolem stanku. Kamaradi uz sedi. Tak na jedno. Na dve, na tri, na ctyri, na pet! Sviti slunicko. Je hezky. Odpoledni etapa se blizi. Popisy, start a tp. Trosku motanice, ale cestou na start rozdychavam. Mapa 5! O jednicku doslova zakopavam! Coze u posedu! Mam dobrou mapu!? Mam! Stavitel je blb! Kontroly naskakuji! Je to rychle a lehke. Mapa je divna! Nejak v ni nejsou videt cesty. Pry je to mapa na sprint podle sprintoveho mapoveho klice, ale vzhledem k memu stavu to neresim. Cil. Bez chyby a tak spokojenost! Cestou z cile se vyhnout stanku, protoze kamaradi uz tam zase sedi. Umyt se, na vysledky a na veceri. Do mesta se nechce a tak zase ke stanku. Jidlo neni a tak pivo. Na konec s parkem. Aspon to! Zpatky do campu. Vyfesakovat se na zabavu. Na zabave plno, ale zatim se to nerozjizdi. Kamaradi se rozjizdi. Rozjizdim se taky. Tancim temer se vsemi. Piju pivo a zelenou. Se Zelenou netacim. Je z Pragovky. Dosla zelena. Odchazim taky. Druhy den v hlave jak v kovarne a hlas jak Barry Wild. Prsi. Na start se nechce, ale nakonec vyrazim. Mapa 10. Kolem 1 spousta fialovych caranic. Ocekavam paseky, ale jsou to cerstve prorezane hustniky. Trochu zbytecny zmatek. Nemuzu se srovnat s mapou. Prvni tri kontroly 3' chyb. Hlava je asi stale ve stanu. Bezim dal. Ubiha to. Hodne kopcu a hodne skal. Po hodine tuhnu, ale do cile je to kousek. Cil. Hotovo! Zabalit. Pozdravit kamarady. Zkouknout vysledky. Dana Kavkova treti. Stepan druhy. Ja treti. Postavit se na bednu. Hmm, pekne ceny! Zvlast nozik a krem podporujici rust vlasu v mem veku potesi! Rozloucit se s kamarady. Nasednout do auta a domu. Za rok zase. Pekne prazdniny jsou proste pekne!

Navstevy jsme.....

2008-08-22T13:04:00.002+01:00

....nakonec nesnedli. Byla by to skoda, protoze jsme s nima uzili spoustu srandy, jak ostatne muzete videt z fotek Vylet na Ilkley Moor a Cambridge a dalsich v pravem sloupci. Vsem dekujeme za navstevu a malou dodavku toho praveho ceskeho pocitu. Doufam, ze se jim u nas libilo.

Cymru aneb po jiznim Walesu mokrou nohou

2008-08-12T16:45:00.004+01:00

Dalsi dovolena nas zavedla tentokrat na jih do Walesu. I kdyz pocasi cely tyden pripominalo spise Island, uzili jsme si to naramne. Hlavni naplni byly totiz 6 denni zavody v OB Croeso 2008. Tereny to pro OB byly naprosto lahudkove. Otevreny teren se zavrty, bazinami a pozustatky po puvodni tezbe. Z vresu a kapradini clovek nohy nevytahl, takze prumer se obcas pohyboval i na hranici 10min/1km. Byly tam i rychle etapy, ale tech jsme se nezucastnili, protoze jsme meli v planu i nejakou tu turistiku. Z puvodniho napadu zajet na tri dny do Snowdonu diky pravidelnemu dennimu scenari - rano=dest, odpoledne=silny dest, vecer=mrholeni, v noci=velmi silny dest, seslo a tak jsme podnikali vylety po jiznim Walesu. Spolecne s Kosiky, kteri nam po cely tyden delali partaky jsme shledli pobrezi Pembrookshire, zdolali nejvyssi horu Pen-y-Fan v pohori Brecon Beacon, videli jedinou welshskou destilerku v Penderynu a spoustu dalsiho. Musim rict, ze nas Wales nedostal, tak jak nas dostalo Skotsko, ale mozna to bylo tim pocasim a predevsim jsme nenavstivili jeho asi nejhezci cast a to severni oblast kolem NP Snowdon.
Osobne jsem si vsiml urciteho rozdilu mezi Anglii a Walesem. Wales mi pripadal takovy chudsi a zaostalejsi a to nejen navenek, ale i "zevnitr". Historka o tom jak jsme na celodenim pochodu po Black Mountains nasli ve 3:05 pm jedinou hospodu, kde nam rekli ze vari do 3:00 pm a ze mame jet jinam patri spis na vychodni Slovensko nez na britske ostrovy, ale tak nejak si myslim, ze Wales charakterizuje. Kapitolou samotnou je walestina. Neznam moc jazyku, ktere by mely absolutne odlisne vyrazy i pro tak zazite slova jako je treba sport a kdo prijde na to, co znamena Cymru muze si za odmenu vyluxovat cimru. Kosik s Ivcou nam prinesli spoustu novinek a zabavy. Napr. bychom v zivote nerekli, jak je Kosik doslova posedly prohlidkami katedral. Jakmile jsme nekde po ceste zahledli vez nejake, byt sebemensi katedraly uz se dozadoval zastaveni a prohlidky. To Ifca zase uplne propadla letani. Nebylo dne, kdy by se na par vterin nezahledela k obloze a nepronesla vetu: "Vzdyt letat je tak krasne!" No co vam budem povidat, byla to proste pohoda. Ostatne se podivejte na nase fotky z jizniho Walesu. Jen to pocasi! Jak to tak nejak zhodnotit a nenadavat?! Mozna usty klasika: "Tento zpusob leta zdal se nam ponekud nestastny!.

I bought a new book of Harry Potter and now I am waiting ......

2008-07-29T09:36:00.004+01:00

...............

Sweeney ToRo The Daemon Climber from Cambria Street

2008-07-28T09:47:00.005+01:00

Ten nazev neni vubec pritazeny za vlasy, jak by jste si asi mysleli. Srovnavat navstevu Tomase Rozsypala alias Tora u nas v Nottaci k slavnemu filmu Tima Burtona opravdu jde. Oba dva, jak film tak ToRo nas v poslednich dnech doslova dostali a to v dobrem slova smyslu. Stejne jak Johny Depp fanaticky odrezava jednu hlavu za druhou, tak ToRo stejne fanaticky zdolava jednu skalu ci boulder za druhym a v obouch pripadech pri tom
tece krev! Je to posedlost a vy porad premyslite, jak mohli byt Toddovi zakaznici tak "blby" a sedali si odevzdane do smrticiho kresla az se najednou sami ocitnete 20 metru nad zemi pritisknuti k mirne previsle skale a z vrchu podel tenkeho lana, ktere vas jisti se ozve ToRuv sladky hlas: "Tak to pretraverzuj, ne!?" Najednou citite, jak se propadliste pod vama rozevira a cepel svisti vzduchem! No nebudu uz prehanet. Vylezli jsme to, jak ostatne muzete videt z fotek a zadna krev pri tom netekla! Tomasova navsteva nam prospela. Svoji neutuchajici energii rozviril nase pomalu se ustalujici anglicke vody a jeste jsme se s nim naucili lecos noveho na skalach. I Sweeney Todd nas neco naucil. Basa si koupil britvu a Silva obstarala recept na masove kolacky. O vikendu prileti dalsi navstevnici Lukyn s Katkou a pak Kosik s Ivuli, tak nam trouba nevychladne! :-)

Dorset

2008-07-16T14:57:00.004+01:00

Navstivili jsme dalsi cast Anglie a to Dorset. Jestli vam to nic nerika, tak si vzpomente na nejaky britsky valecny film ve kterem bude ona cekat na sveho mileho a zasnene hledet z vrcholku bilych utesu kamsi ke kontinentalni Evrope. Taky ty utesy jsou na 90% z Dorsetu. Shodou okolnosti jsme nedavno jeden takovy film videli. Atonement se jmenoval a byl to fakt narez. Muzeme vrele doporucit. Komu se libil Anglicky paciet bude chcrochtat blahem a kdo doposud mel odstup pred filmy tipu - milostne drama - po shlednuti zmeni nazor. No a komu se to i pres to nebude libit, tak aspon uvidi, jak vypada Dorset :-). Nase vyprava (Silva, Basa a ToRo) jela na jih s uplne jiny cilem. Puvodne se Silva s Basou meli zucastnit akce Dorset coast path relay a ToRo se chtel poflakovat tak nejak okolo (a sem tam si vylezt nejakou tu skalku), ale jelikoz se Silvino koleno od SLMM nejak nezlepsilo, tak stafety bezel jen Basa a Silva si mezi tim prohledla krasy Dorsetu. A bylo na co koukat! Pobrezi je to fakt krasne. Bile skaly se stridaji s cihlove cervenymi. Ostre utesy zasahuji hluboko do more a sem tam v nich voda vykuta nejaky ten tunel ci jeskyni, takze vypadaji opravdu uzasne. Malebne pristavni vesnice a mestecka. Rozborene hrady a osamele kostely. No kouknete se na fotky. To Basa si toho z prirody moc neuzil, protoze zase nekde behal! Ale nebylo to zas tak hrozne. Cely usek meril neco kolem 100km! Ne, nebezel ho sam, ale v teamu BKO, kde spolecne se Strakovymi a 8 daslimi prevazne veterany zavodil. Zajimava byla organizace. Meli jsme velmi podrobne vypracovany harmonogram, kdo kde ma byt a do ktereho "taxi" se ma nasednout aby te dopravilo na spravne misto dalsi predavky. Vsechno fungovalo bezvadne a tak nas pomerne utly team citajici 12 lidi (nektere teamy mely az 29 bezcu) donesl stafetovy kolik do cile sice na poslednim miste, ale jen tesne za predposlednimi a prakticky bez jedineho kufru. A to by nebyla Anglie aby se tu neco neprepocitavalo na koeficienty! Takze po prepocteni poctu zavodniku, jejich veku, poctu zen, poctu dorostencu, poctu vychodoevropanu :-) a nevim ceho jeste jsme, svete div se, skoncili ctvrti. Velka radost a spokojenost z Basovych spolubezcu primo cisela. Basa byl rad, ze se potkal se Silvou a S ToRem v cili a zbytek vecera pak stravili ve velmi prijemne hospudce Bunker's Arm nedaleko Studlandu. Druhy den pak vylet opet na pobrezi a prohlidka mestecka s puvabnym nazvem Beer byl vylozene relaxacni a vsichni jsme si ho uzili.

SLMM

2008-07-10T16:55:00.007+01:00

Zazitek nemusi byt prijemny hlavne ze je silny a dlouho trva.
Tohle heslo nas provazelo cely minuly vikend, kdy jsme se zucastnili v Britanii velmi popularniho podniku a tim byl Saunders Lakeland Mountain Marathon. Strucne popsano, dvoudeni horsky orientacni beh dvojic a jednotlivcu, kdy si zavodnici nesou na zadech vse, co potrebuji k tomu aby mohli pres noc prespat v overnight campu a druhy den uspesne dokoncit. Nejsme zadny Ccka a tak jsem vybral kategorii Bowfell, ktera byla treti nejdelsi a nazvem nam pripominala film Bewulf takze jsme se citili jako drsnaci. Tisicovka ucastniku, takze na shromazdisti bylo celkem rusno. Odprezentovali jsme se, zabalili povinou vybavu + neco navic a vyrazili. Oba dva jsme "zdrave" soutezivy a tak jsem do toho sli, jednoznacne s myslenkou vyhrat s vedomim, ze to bude bolet. Bolelo to a nevyhrali jsme. Sobotnich sest a ctvrt hodiny pochodo/behu pri kterem jsme urazili cca 28 km a nastoupali poctive !2km! se na nas docela podepsalo. Jeste navic k tomu vsemu od cca ctvrte hodiny vytrvale prselo a to nam zrovna moc nepridalo. Sesta kontrola byla o cca 200-300 m jinde nez jsme si zakreslili, ale nebyla to nase chyba, coz jsme si puvodne mysleli nybrz chybny Grid reference od poradatelu. Ale bojovali jsme. Po sobote jsme se drzeli na peknem 17 miste z cca 40 teamu. Noc jsme si diky nasemu supervelkemu (a super tezkemu :-) stanu uzili docela v pohode a druhy den jsme za vytrvaleho (ano opet) deste nastoupili do handikapu. Bohuzel Silvu uz od zacatku silne bolelo koleno a tak jsme nemohli z kopcu behat, coz nam malinko ubiralo na rychlosti. O co vic Silva nemohla bezet z kopce tim vic to talcila do kopce a tak Basa mel chvilema co delat. Sobotni zavod zacinal do pekelneho kopce a ten nedelni jim koncil. Pekne mokra travicka + bahynko + unavene nohy = uz ani nevim kolikrat jsme lezeli "na krofkach". Ale v cili obcerstveni a skvela nalada, ze jsme to za necele ctyri a pul hodiny zvladli. No a pry mozna nekdy priste?! Na zaver nekolik rad, pro ty kdo by to chteli zkusit. Rozhodne se vyplati na takovouhle akci nakoupit specialni vybeveni (ultralight stan, spacak, nepromokave lehke veci) a jine vychytavky bez kterych se neda pomyslet na dobrej vysledek a ty kila navic vas proste s kazdou dalsi hodinou v kopcich neuprosne zpomaluji. Po zacatek je lepsi zacit v nejake nizsi soutezni kategorii, kde clovek narazi spise na turisty nez na "horske chrty"! A to nejdulezitejsi: Ruzovych pilulek neni nikdy dost! Na zaver mapa s postupy prvni cast a druha cast, vysledky a neco fotek najdete tady.

Temer vsedni vsedni den

2008-07-03T11:28:00.003+01:00

Tak trochu jsem cekala, ze pondeli nebude uplne oddychovy den, zvlast kdyz mi pri vikendove sichte dosla plynova bomba na kalibraci strasne sloziteho pristroje a ja vedela, ze nejpozdeji v pondeli odpoledne musim s jeho pomoci zacit merit dalsi zvirata. Ono se rekne vymenit bombu, ale kdyz je stejnych rozmeru jako vy, navic nejaka specialni, co je potreba objednavat tydny dopredu a vy si nejste jisti, jestli jste v patek na chodbe kolegyni spravne rozumneli, ze bomba uz je a nebo se teprve musi objednat, malinko to celou zalezitost komplikuje.
Jeste v nedeli vecer jsem si v hlave udelala plan. Prvni, co po prichodu do prace udelam, bude, ze napisu email vsem, co s tim pristrojem taky pracuji, o tom, ze je potreba vymenit bombu a nabidnu se, ze se toho ujmu. Tak se taky stalo. V 8.30 rozesilam email a myslite, ze se nekdo do 11.00 ozval? Nikoli. Jdu shanet tehotnou kolegyni (Preeti), co jsem potkala v patek na chodbe a narazim pouze na jejiho sefa, vazeneho profesora. Celou storku mu lamanou anglictinou vyklopim a pri tom se zatvarim, ze je to opravdu urgentni. On zvedne mobil a vola Preeti. Ta se jak na zavolanou objevuje razem ve dverich a kyve, ze bomba je uz nekolik mesicu objednana a je pripravena k vyzvednuti ve skladu. Trochu se mi ulevi a pri tom si jeste pomyslim, ze prece jenom te anglictine rozumim uz malinko lip nez pred rokem. Vyrazime s panem profesorem a specialnim vozikem do skladu, kde po chvili hledani nachazime tu pravou.Ted uz jsem uplne klidna. Mirime s ni k nakladnimu vytahu a jim az do zverince. Pan professor se ujme cele vymeny a ja jen prihlizim. Nejprve odmontuje budiky z te stare, odvali ji stranou a na jeji misto dosoupe zbrusu novou. Prvni problem vyvstava ve chvili, kdy chce zpatky namontovat budiky. Zavit k tomu urceny chrani jakasi plastova plomba, ktera ma uprostred diru na velky imbus. Ten samozrejme nemame a moje predstava o bezicim experimentu se nahle pomalu rozplyva. Zase budu muset o vikendu do prace, protoze cely pokus bude posunuty! Celkem jasne rozumim hovoru mezi Preeti a profesorem, ze pred rokem tam takova zatka urcite nebyla, ze musi jit o nejakou inovaci na zlepseni bezpecnosti pri manimupulaci. Na to jsou Britove experti. Pote se Preeti vytrati hledat nejaky imbus a nebo kleste.Vraci se s neporizenou a na pruzkum vyrazi pan profesor.
Ten byl o neco uspesnejsi a nese s sebou sadu imbusu a velky sroubovak. Ani jeden imbus neni kupodivu dostatecne velky. Pomoci sroubovaku ale dokazeme ochrannou plombu vytocit a tak konecne muzeme nasroubovat budiky zpatky na bombu. Oteviram ventil a rucicky na budicich se prudce pohnou. Supr, rikam si, mame vyhrano! Mezi budiky je jeste jeden ventil, ted uz vim ze tlakovy, a podle profesora je zbytecne ho nechavat stale otevreny. Oba ventily tedy zavira. Zatim co ja uz asi potreti rikam “Thank you very much”, mi pomocnici odchazi. Zapinam cely pristroj aby se za dve hodinky dostal na provozni teplotu a jdu si dat obed. Na dotaz sefove, zda jsem zaridila vymenu bomby, souhlasne kyvam hlavou. A ona nahle dodava: “Ja praci s natlakovanymi bombami nemam zrovna v lasce.“ a ja si rikam proc? Co na tom je? Pak se vracim zpatky s predstavou, ze vse bude hotove do pul hodiny a ja konecne stihnu odejit domu uz pred sestou vecerni. Plne automaticky pripravuju vsechno potrebne pro dalsi pokus. Vazim zvirata a jejich zradlo, zakladam novy experiment v pocitaci a vrham se na kalibraci uz zahrateho systemu. V okamziku, kdy ale povolim horni ventil na bombe, hadicka vedouci vzduch vystreli, prasti me pres oblicej a obklopi me hluk prudce uchazejiciho plynu. Prvni me v tom zmatku a hluku napada, jestli se jeho unikem nemuzu priotravit. Po par vterinach uz ale skacu po kohoutu a utahuju ho. Hluk utichne a ja se jeste chvili vzpamatovavam. Prohlizim si tenkou hadicku, ktera ma privadet vzduch do pristroje a rikam si, ze takovy obrovsky tlak preci nemuze vydrzet. Zkousim ji nasunout zpatky na ventilek a pri tom si znicim nekolik nehtu. Druhy pokus nedopada o nic lepe, i kdyz se vsemozne snazim vlastni silou hadicku udrzet pripojenou k bombe pres ventilek. Tentokrat reaguju rychleji a zaviram privod vzduchu temer okamzite. I tak jsem ale uz vyplytvala plyn za temer 100£. Snazim se vzpomenout na dopoledni rozhovor s Preeti a profesorem a pomalu mi dochazi, ze ventil uprostred mezi budiky tam neni jen na okrasu. Vezmu za nej a nekolikrat dokola s nim zatocim. Po otevreni bomby hadicka konecne nevystrelila a zjistuju, ze tenhle ventil je pro me dost klicovy a ze se jim reguluje tlak vzduchu proudici hadickou. Temer zajasam, ze mam vyhrano a zacinam pristroj kalibrovat. Nejprve kyslik. Malinko znejistim, kdyz behem kalibrace se dana hodnota vubec nemeni a na jejim konci zustava uplne stejna jako u predchoziho pokusu. Zkousim otacet vyladovaci knoflik, ktery bezne byva velmi citlivy na jakykoli dotek a slouzi k presnemu nastaveni systemu, ale tentokrat at otacim doleva ci doprava, nic se nedeje. Kalibracni hodnota na monitoru zamrzla. Zkousim tedy nakalibrovat oxid uhlicity, ale tam me software nepusti dal nez do druheho kroku. Opet zacinam lehce panikarit. Vyslikam se ze “skafandru” a vyrazim hledat Preeti a nebo nekoho dalsiho, kdo s timhle systemem pracuje dele nez ja. Jsou ctyri hodiny odpoledne a v laborce pana profesora nenachazim nikoho me povedomeho. Ptam se jedne holciny, kde bych mohla Preeti najit a ona me posila na druhy konec chodby, kde sedi postdoci. Samozrejme tam neni a ja se psychicky hroutim. Asi je to na me hodne videt, protoze kdyz se vracim k vytahu, potkavam tu stejnou holcinu a okamzite se pta, jestli mi nemuze pomoci nekdo jiny. Odpovidam, ze jeste Michelle a nebo Amy a uz spolecne kracime na opacnou stranu chodby do dalsi kancelare. Michelle je kdesi jinde, ale Amy je tam a ja se k ni vrham. Zacinam ze sebe soukat zadost o pomoc a ona na to, ze ma obrovskou migrenu a prave se chysta odjet domu. Nakonec ji muj zoufaly pohled obmekci a spolu se vydavame zpatky do zverince. Po ceste se ji snazim popsat muj problem. S omezenou slovni zasobou to nejde uplne hladce, ale to nejdulezitejsi ji rukama ukazuju na miste. Predvadim ji, jak spoustim kalibraci a ji je to okamzite jasne. System po vycerpani predchozi bomby vyplul privod vzduchu a vymena bomby za novou nestacila k jeho spusteni. Nastesti stejna predchozi Amy zkusenost me zachranila, protoze hnedle vedela, ze bude stacit potrebny program vypnout a znovu spustit a veskere pripojene soucasti systemu se automaticky znovu aktivuji, vcetne proudeni vzduchu. Tak se taky stalo a ja jsem vesele mohla spustit novy pokus jeste v regulerni pracovni dobe.
Vecer se pohodlne rozvalim do sedacky pred televizi a spolu s Petrem koukame na Andyho Murraye, posledniho Britskeho hrace na Wimbledonu, jak je v semifinale drcen Richardem Gasquetem. Po dvou prohranych setech vsak nahle zacina utocit. Situace na kurtu se dramatizuje a jsou to priserne nervy. V te chvili me napada, jakou ja mam vlastne ohromnou vyhodu. Kdyz mi zacnou tect nervy na pracovnim poli, tak me u toho nesleduji miliony lidi a pekne od srdce si pri tom muzu hlasite zanadavat.

Pořádal jsem Mistorvství ČR na krátké trati

2008-06-27T10:21:00.000+01:00

Když jsem před dvěma lety podával přihlášku na pořádání tohohle závodu zdálo se mi, že to bude nesmírná pohoda. Terén pro OB naprosto luxusní, všechna předběžná povolení v kapse, dobré zázemí v hotelu Legner a hlavně silnej pořadatelskej team v zádech, tak čeho se sakra bát. Kdo mohl vědět, že se toho tolik změní! Kolem vánoc byla situace absolutně jiná. Já v Anglii, smlouva s majitelem pozemku pro shromaždiště v nedohlednu a moje úpěnlivé maily do ČR o pomoc při organizaci v pr... (ve spamu). Ale jak už jsem se zmínil, Sparta je silnej pořadatelskej team a tak jsme to zvládli. Ukažte mi nějakej jinej oddíl, jehož hlavní organizátor žije v Anglii, rozhodčí pracuje v Bulharsku a do ČR jezdí "jen tak na skok", ředitel nebyl už tři roky na žádném závodě, stavitel tratí v týdnu před závodem udělá státnice s červeným diplomem .... Nakonec jsme to však vyřešili a dá se říct ke spokojenosti všech. Oddílu i závodníků. Tenhle článek píšu abych to tak nějak zhodnotil a hlavně poděkoval těm všem sparťanům co se snažili udělat ten závod poctivě. Člověk né často dělá zásadní rozhodnutí a já jako jedno z mála považuju to, že jsme se rozhodli tisknout mapy u Lukáše Brabače a né kdesi v daleké bulgárii. Lukyn se zjevil z čista jasna po několika letech lampiónové odmlky a plný chuti do pořádání se do něj zapojil. Ve spolupráci s Járou a mapaři pak vznikla mapa jež byla tiskem ve špičkové kvalitě. Kluci to něměli jednoduché. Samozřejmě se vše dělalo na poslední chvíli a těch změn nebylo málo, ale výsledek byl vynikající. I mapaři odvedli výbornou práci. Aleš Hejna skvěle generalizuje a mapa je pak pro závodníka velmi dobře čitelná a sparťanští mapaři (Jaromír s PeRejem) se od něj čím dál víc učí, což prospívá nejen jim, ale i sparťanským mapám. Ale sedící dobře vytištěná mapa je nic bez dobře postavené tratě a tady jsme u dalšího rozhodnutí za které jsem rád, že jsme ho udělali. Vybrat a prosadit Myra a Ondru bylo dobré rozhodnutí. Ondra postavil semifinálové tratě, tak aby se líbily většině, což není zrovna jednoduhé, ale jemu se to povedlo. Myro pak pro finále připravil fyzicky a technicky náročné tratě, které seděly těm, kteří na to mají a to jsou většinou ti nejlepší. Jen škoda, že Myro nevěnoval více pozornosti některým nemistrovským tratím, umístěním čísel a především popisům. Ty se staly noční můrou hned několika pořadatelů poslední týden před závodem. Co mě osobně mrzí, bylo to, že stavitelé tratí a tím pádem i vedoucí zavádění, nevyžadovali od zavaděčů důsledný sběr a kontrolu štítků. To jsem myslel, že je samozřejmost a jak se ukázalo nebyla. Můžeme být velmi rádi, že v neděli nikdo z veteránů nepodal protest na kontrolu u kamene v hustníku, která měla svůj štítek na jinném kameni o pár metrů vedle! Ale naštěstí se ukázalo, že i veteráni dokážou brát tyhle věci s nadhledem.
Ale co by byl závod bez zázemí. A za to, že to bylo takové jaké to bylo patří velké díky Michalovi, který rezolutně smetl ze stolu nikam nevedoucí jednání s panem podnikatelem Legnerem a přesunul celé centrum do Voděrad, kde vytvořil cílovou arénu jak se patří. Nakonec to vše dobře dopadlo i když 14 dní před závodem ještě nebylo kde parkovat (velký dík patří Jirkovi Kavkovi) a 4 dny před závodem jsme stále mysleli, že občerstvení budou dělat místní. Naštěstí Klára s Danym chytli příležitost "za pačesy" a občerstvení zafungovalo perfektně. Škoda, že těch TOIek na shromaždišti nebylo víc, to jsme mohli ošéfovat lépe. Naprosto čisté svědomí mám, ale s vodou na mytí. Pokud mají závodníci k dispozici v horkém počasí rybník se sice ne úplně čistou, ale vodou, tak nerozumím jak se někdo může rozčilovat nad tím, že je to nedůstojné mytí. Jsme přece outdoorový sport. Sprchy jsou v tělocvičnách! Tak pokud se to někomu nelíbí může dělat nějaký sport, který se provozuje v tělocvičně! Ze shromaždiště je to jen krůček k výpočetnímu centru. A tady to asi malinko zaskřípe. Je nutné uznat, že už léta je výpočetní centrum doménou Zdeňka Přečka, který mu kraluje rukou pevnou a dá se říct, že téměř neomylně. Jak se však ukázalo, tak pořádání tak náročného závodu jakým je MČR se svými semifinálovými skupinami, karanténami, utajenými rozběhy, finalovou startovkou a dalšími "drobnostmi" je trošku moc na jednoho člověka jen s dvěma pomocníky. Zdeněk se v některých problémech hodně utápěl a než jsme zjistili, že je potřeba pomoc bylo už dost pozdě, ale vyřešili jsme to. Mě osobně mrzí zmatek ohledně oživování kontrol. Kdyby se to řeklo předem mohl každý zavaděč jít do lesa s čipem a nemuseli jsme křečovat pár minut před zahájením závodu a já jsem nemusel bejt na některý lidi hrubej. A startovka?! Byla správně! Byla podle pravidel a byla, bohužel, pozdě. Speciální díky musím taky směřovat na start, kde už poslední dobou "táhne" skvěle sehraný team pod vedením Rýši a kde to o víkendu neměli vůbec jednoduchý. Jen to peklo s balením map a dáváním čísel do pytlíků zaměstnalo spoustu lidí skoro na celý den. Ale zvládli to skvěle jen s jednou malou chybičkou o které vědí jen oni a hlavní rozhodčí. A na koho jsem ještě zapomněl? Třeba ubytování, které zajišťovala Ivule. To klapalo tak dobře, že jsme ani nevěděli kde je. Určitě jsem na někoho ještě zapomněl, ale to bych musel jmenovitě vyjmenovávat všech 45 lidí, kteří se dva dny snažili ze všech sil upsokojit něco kolem tisícovky lidí v jejich touze po hledání lampiónů. Všem díky a díky i závodníkům, že většina z nich byla se závodem spokojená. A co dál? Hned týden po závodě se mi sešli dva nápady, kde se dá něco uspořádat. Jsem za to rád, ale bohužel musím říct, že bych si rád vzal "pořadatelské volno" aspoň po dobu, kterou budu za hranicema naší země. Ač se to nezdá, tak pořádání téhle akce mě stálo spoustu především psychických sil a nerad bych to opakoval. Takže rád pomohu, ale nechci být hlavním garantem, aspoň ne po dobu, kdy budu za hranicema.

Skotsko

2008-06-09T10:22:00.003+01:00

Skoro rok trvalo než jsme se s Silvou dostali na pořádnou dovolenou. Po letech "u Bořana", kdy jsem si zvykl na komfortních 6 týdnů dovolené si teď vážím každého dne a tak 10 dní ve Skotsku mi připadalo skoro stejně jako 4 týdny v Africe. Na sever britských ostrovů jsme původně měli vyrazit ve čtyřech, ale Anče do toho něco vlezlo a tak s námi jel jen Bouda (aspoň bylo kde přespávat :-). Lacinej vtip, že?! Vím to, ale i takové ftipy potěší, když je můžete pronést v mateřském jazyce a nemusíte pracně vymejšlet slovíčka. Boudovi to možná chvíli vadilo, že si ho pořád se Silvou dobíráme, ale jelikož je "modulární", tak brzy pochopil, že to pravé, co nám tady v Anglii chybí, není pivo, či jídlo, ale nezávazné vtipkování a kecání s kamarády. Ale zpět k naší cestě. Program byl nabitý: přespání v nejtajemnějším Youth hostelu ve Skotsku (Loch Lommond YHA), výstup na jeden z vrcholů nad údolím Glen Coe, Ben Nevis = nejvyšší hora Velké Británie, ostov Skye a pohoří Cuillins, magická hora Suilven, Old Man of Stoer, Snadwood Bay, divoký Highlands, kraj bez lidí, kde silnice jsou sakra úzké a ovce pěkně drzé, Smoo Cave, Inverness, Catedrála v Elginu, pohoří Cairgorm a destilérky ve Spey - jedna ochutnávka, druhá ochutnávka, třetí .... a už tu whiskey do nás lejte!! Ve Skotsku prý prší 300 dní v roce a když neprší tak žerou, takové ty malé mrchy tuším, že jim říkají miggies a když neprší a nežerou, tak to většinou fučí tak, že je lepší zalézt do nějaké hospody, protlačit se k baru, popíjet místní pivo a poslechnout si poctivou skotskou kapelu. Nám pršelo jen jedno dopoledne, miggies žraly jen Bášu a vítr byl tak slabý, že Silva ani nemusela nosit v kapsách závaží. Přesto jsme do hospod zalézali a nasávali nejen atmosféru. Ono po zdolávání skotských vrcholků docela vyschne. Každej vejlet totiž začíná pěkně "od vody" teda správně od moře a výšlap do 1300 mnm je pak docela záživnej. No a představte si, že třeba na Ben Nevisu ještě bylo tak kolem 1m sněhu. No prostě paráda! Na Skye jsme přespávali u překrásného Loch (jezera) Coruisk obklopeného pohořím Cuillins do kterého prý britové jezdí trénovat na Himaláje a hned o pár metrů od ná se v zálivu povalovali tuleni. K tomu skvělý Cous-cous od Silvy a vychlazený Carling z Asdy, kterého jsme si s Boudou dotáhli na zádech a otevřeli. Vrcholem ovšem byla švédská trojka ve stanu pro dva v mírném svahu. Nevím jak to viděl Bouda, ale já byl naštěstí uprostřed. Co ještě napsat? Tak třeba něco o řízení. Znechucen z anglických šesti až osmi proudých dálnic jsem ve Skotsku pochopil pravý význam slova single track a zažíval malé řidičské orgasmy. Úplně jsem se v našem VW Polo cítil jako Colin MacRay ve svém Subaru (budiž mu zemně lehká, když ten vrtulník byl ve vzduchu moc těžkej :-(). Nebo něco o Skotském národním nápoji. Single Malt Whiskey chutná v každé části Skotska jinak. Zapomeňte na Johnyho, Balantýnku a jiné míchaniny. Na Highlands a Isles chutná po kouři z rašeliny a v okolí řeky Spey z ní ucítíte nejrúznější ovoce. Prohlídky destilérek rozhodně stojí za to a nás asi nejvíc zaujala destilérka Glenfiddich (údolí jelenů) a to nejen svojí ochutnávkou. Nebo něco o lidech, kteří jsou neuvěřitelně pohodový jen ta jejich angličtina, no to je peklo :-). Nebo o přírodě, která je naprosto úchvatná. Nebo o Haggis, skotském národním pokrmu, kterým buďto bezpečně zaženet hlad nebo vyspravíte díru ve zdi. Nebo o pravých skotech, kteří chodí v sukni, Nebo o tom, co pod tou sukní mají nebo nemají, Nebo... . Určitě se do Skotka ještě vrátíme, stálo to za to. Moc díky Danovi a Lence Strakovic za skvělé tipy na výlety a mapy a speciální díky Boudovi za to, že nám dělal parťáka a vydržel naše modulární ftipy.

Dovolená ve Skotsku

2008-06-03T09:40:00.002+01:00

Tak jsme si konečně po roce dovolili pořádnou dovolenou. Výlet do Skotska se povedl, což můžete vidět z fotek. Časem snad napíšu pár řádek.

Lake District

2008-03-11T11:10:00.000Z

Last weekend we were in Lake District area with Marije, Jon and their climbing friends. In spite of winter time we slept in tents at Waterbrothers Inn campsite. First night was really good experience, the wind storm called Emma came to visit us for the first time. She came and took with her everything what was not fixed properly,some tents, shoes, food (that could be badger, not Emma:-). Slept less than usual, we went for a trip to Helvellyn in the morning. Weather changed very often. Sometimes was cloudy with showers, sometime was a clear sky and we had a nice view of Grisdale Valley. On the way to the top of the mountain we had to do some scrambling. On the top we met Emma's younger sister playing with hails. Helvellyn peak is 950 m above the sea level and quite flat and open, so it was difficult to walk against very strong wind. Some of us tried to fly, especially girls with light weight. We climbed down through Grisdale Valley where were a few waterfalls, a lot of sheeps and a nice scenery around. As usual, we finished our trip in a nice warm pub. There could not miss delicious food, standard English beer and top quality Scottish and Japanese whiskey at the end. After that, next night with Emma was not so bad. Sunday morning we moved to Kentmere and some of us went to do bouldering and we hiked the nearest top called Ill Bell. From the top we could see the Kentmere water reservoir. Downhill we tried amazing scrambling. That weekend was like a short holiday, we really ejoyed it. Thank you, Marije and Jon for invitation and Jamie for excellent organizing. The pictures are pos ted on our photo album .

Karel

2008-03-03T17:44:00.003Z

Nekdo chova psa a nekdo zase kocku. My mame krokodyla! A ne ledajakeho. Jmenuje se Karel a zacal s nami jezdit na zavody. Karel se vylihl v Thajsku, ale hned jak mu narostlo prvnich 42 zubu prestehoval se do Svedska do mestecka zvaneho Ikea. Tam take poprve ochutnal lampion a te zavislosti se uz nemohl zbavit, ale ve Svedsku byla na Karla von Ikea velka zima. Potreboval vice vody a kde je spousta vody? Prece v Anglii. No a tady se ve vesnicce zvane Ajkia seznamil se Silvou, ktera je pravidelnou navstevnici tehle osady. No a slovo dalo slovo a Karel uz bydli, trenuje a zavodi s nama. A naramne se mu to dari. Viz Karlova fotostory za zavodu na Beaudesert, kde Karel ukoristil senzacni vitezstvi v kategorii krokodyli do 21 let. Na vysledky se muzete podivat tady a mapu nejdete tady. Doufame, ze se Karlovi bude darit i v dalsich zavodech a ze nas spolecny krokodyli trenink prinese ovoce (pardoon ryby!).

Posily nakonec prece jen dorazily...

2008-01-28T08:58:00.000Z

...aneb Ceska invaze mezi anglickymi lampiony. Od noveho roku mame za sebou dva zavody a vysledkova bilance je vice nez uctihodna. Jedno prvni, jedno druhe, jedno treti a jedno ctvrte misto, k tomu dva tituly mistru NOC a 198 z 200 moznych bodu do kvalifikace Compass Cupu. A to vsechno jen my dva, tedy Silva a ja. Mapu z kvalivikace CSCupu v Thetfordu vam neukazu protoze neni nicim zajima. Totalni placka se spoustou cest, takze bezak jak blazen, ale les pekny borovicovy, s obcasnym naletem se m tam kupka sem tam jama. Takove lesy mame kolem Lyse nad Labem. Cestovali jsme oddilovym autobusem cekem 6 hodin a to predevsim z duvodu abychom trochu vice "zapadli". Jestli se nam to povedlo nebo ne, to si uplne jisti nejsme, ale cim si muzeme byt stoprocentne jisti je to, ze jsme pro oddil ziskali skoro maximum bodu co jsme mohli. Basa vyhral H21 a Silve k vitezstvi chybelo pouhych 13". NOC se tak uspesne kvalifikoval do finale, ktere se bezi na podzim. Tady jsou vysledky.
14 dni na to jsme se zucastnili takoveho mensiho oblastnaku ovsem s velmi kvalitnim obsazenim. Tenhle zavod byl zaroven preborem NOCu. Na mapu se podivejte tady a tady. Byla velmi zajimava! A sedela jak pribita! Teren to byl na mistni pomery luxusni a tak jedinou slabinou (a zacinam mit opravdu pocit ze v Anglii to bohuzel lepsi nebude :-( byla stvaba trati. Jakoby se stavitel bal postavit nejaky slozitejsi popr. zaludnejsi postup. Skoda! Silva zavod rozbehla skvele. Uz na dvojce o minutu dobehla pozdejsi vitezku, ale dbala "trenerovych" pokynu a dal bezela to svoje a nakonec z toho bylo 3. misto. Jelikoz v jeji kategorii zadna holka z NOCu nestartovala :-( byl z toho prvni prebornicky titul. Ten druhy pridal Basa, kdyz "zarizl" sve tri oddilove konkurenty a dobehl si celkove pro ctvrte misto. a a nezbytne vysledky.

Paris, Parime, Parite

2008-01-28T08:46:00.000Z

Tak jsme doparili v Parizi. Bylo to kratke, ale stalo to za to. Po studene, uplakane Anglii nam srdce Francie prislo jako oaza. Sice nebylo uplne slunicko, ale ty pekarny, kavarnicky, restaurace a to vyborne jidlo a vino! A v hotelu teplo a utulno. To byl balzam na nase pobrictene dusicky. Videli jsme, co jsme chteli (a vy se na to muzete podivat z nasich fotek z Parize. Na kazdeho z nas zapusobilo neco jineho. Na Silvu asi nejvice nocni Eifelovka a Basu prozmenu nadchl Notre Dam. Bylo toho tolik, ze jsme chvilemi nevedeli, kam se podivat driv Jedno vsak vime urcite. Do Parize se chceme jeste vratit.

Kratce z domova a ze zahranici

2008-01-08T09:54:00.000Z

Stary rok mame za sebou a muzeme smele zacit odkrajovat z toho noveho. Ale my se jeste ve vzpominkach vratime k poslednim prosincovym dnum, protoze se toho hodne udalo. Predevsim byly vanoce a my jsme se na skok podivali dom. Stromecek, cukrovi, alkohol, darecky, nase rodice, navstevy, stedrovecerni pohadky, kapr s bramborovym salatem, pivo, ale taky jednodenni vylet na bezky do Jizerek, kde jsme potkali Stepana, ktery nam udelal moc pekne fotecky svym novym fotoaparatem. Navic k lyzovani jsme jeste vybehli s Ifcou, Vrabcakem a Marou na Valy za slunickem. Ifca to nevydrzela a krome nekolika vtipu (tentokrat to nebylo nic o komarech :-) take prozradila, ze s Kosikem prodali psi sprezeni, vymenili bulharska eura za ceskou tvrdou menu a stehuji se do Prahy. To byla rozhodne informace, jaka se hned tak neslysi. Osli mustek s ceskou tvrdou menou vyuziju k presunu zpet do Anglie. Ono to prirovnani s tvrdou menou docela sedi. V posledni dobe jde totiz "dolu" nejen dolar, ale bohuzel i britska libra a to tak, ze velmi! Kdyz jsme odjizdeli v kvetnu lonskeho roku, byla 1 libra 43 korun. V soucasnosti 1 libra = 35 korun :-(. Navrat do Anglie se take moc nevydaril Basovi. Za normalnich okolnosti jezdi z letiste do Nottinghamu autobus za 5 liber kazdou 1/2 az hodinu. Ne vsak o bankholiday! Taxik vyjde na 45 liber. To jste pak radi, ze koruna posiluje, protoze to tolik neboli. Pred vanocemi jsme utuzovali pracovni vztahy nevazanou zabavou a to jednak na EBT christams party a druhak na Christmas party Brain & Body Centre. Na body jednoznacne zvitezila ta prvni. Basova firma poradala Christmas party ve stylu Trail to Timbuktu. V Anglii totiz maji i na Christmas party specializovane firmy! A jak se to dela?! Na louce cateringova firma postavi vyhrivane obrovske stany, da do nich stoly a zidle a nacpe tam asi tisicovkou lidi. Nakrmi je, napoji je a necha kolem nich probehnout par polonahych cernochu a cernosek. K tomu hudba z osumdesatejch (ale anglickejch)! Prestoze to podle popisu vypada na desnou prudu, my a potazmo i cela firma jsme se naramne bavili a vecer si uzili. Silva poznala Basovi kolegy z prace a Basa zase poznal jejich manzelky a pritelkyne. Jidlo bylo typicke anglicke (tudiz takove nemastne, neslane), ale alkoholu bylo dost a i zabavy. Na fotce
zleva dole - James - Basa - Steve - Kieranuv pritel (drunking) Joe - Nigel. Nahore z leva - Adam - Penny - Nigelova manzelka - Jamesova potencionalni pritelkyne - Adamova partnerka - Silva a Kieran. Reknu vam, ze neni nic lepsiho, nez kdyz kolem pulnoci vyrazi particka lidi v "dobre nalade" na takova ta elektricka auticka! Verim, ze kdyby nas nechali jezdit jeste o chvili dyl, tak tam Kieran s Joem to auticko prevrhnou :-). Party B&BC byla mnohem poklidnejsi. Zase jsme se skvele najedli, protoze kazdy pripravil nejakou tu mezinarodni dobrotu a bylo to proste, delikatesa! Novy rok jsme oslavili jen se Silvou primo v Nottinghamu. Navstivli jsme nas oblibeny klub v kostele Pitcher & Piano, shledli ohnostroj nad Nottingham castle, vyzahli flasku sampana a sli spat. Druhy den jsme se sice probudili v 11 stejne jako po proflamovanych silvestrech v Cesku, ale za to s cistou hlavou a klidnym zaludkem. Reknu vam, zvlastni pocit :-)

Merry Christmas and Happy New Year

2007-12-21T14:11:00.001Z

Come on Forest

2007-12-17T19:35:00.000Z

V sobotu se nám naskytla necekaná príležitost. Dostali jsme se na fotbal. Ano, na pravou, anglickou, (druhou) ligu! Proc o tom píšu? Protože je tech protože docela velká spousta. Jednak, protože Silva nikdy nebyla na živém fotbale. Druhak, protože si Báša myslí, že se v Anglii hraje asi nejlepší ligový fotbal. Do tretice, protože v Anglii je fotbal národním sportem. Taky, protože sehnat lísty na Nottingham Forrest (ale vlastne na jakýkoliv anglický klub) je dost komplikované a dále, protože to byl dobrý duvod vypadnout z té predvánocní tlacenice. Bášùv šéf má totiž permanentky a nabídl mu aby s ním !!v sobotu po práci!! vyrazil na ligu. Hrálo se proti Northamptonu. Prišli jsme trochu pozdejc a hned, co jsme usedli, tak dali cervení gól, což domácí fanoušci hlasite kvitovali opevnými chorály, no proste atmoška, jak svina. Do polocasu se skóre nezmenilo, ale hrál se docela útocný focus, jak se tak ríka "na obe strany" a tak bylo na co koukat. Prestávku jsme vyplnili obhlížením stadiónu, což byla docela rychlovka, protože Nottingham Forest Stadium je rozdelen na spoustu bloku, které jsou od sebe peclive oddeleny (zdí, nebo masivním plotem) a každý se muže pohybovat jen v tom bloku, kam mu platí vstupenka. Stadion je to docela peknej. Tri nové tribuny a jedna stará, sedí se klasicky, anglicky až u trávníku a celé to pojme odhadem asi tak 25 000 lidí. Nebylo úplne vyprodáno, prázdná místecka by se našly. Po prestávce prišly na plochu úplne dva vymenené teamy. Northamptonské jako by nekdo polil živou vodou a za dvacet minut to bylo 1:2. Domácí meli strašlivou krizi. Vubec nic jim nevycházelo a stadionem se nesl vítezný popevek Northapton´s fans. I fanoušci Forest meli krizi a místo zpevu a skandování se kolem nás ozývalo sporadické C´mon reds. Naštestí pár minut pred koncem domácí z rohu vyrovnali a tak to byla aspon zasloužená remíza. Steve nebyl spokojený, ale nám se to líbilo a atmosféra na stadionu byla zejména v první pulce úžasná.
Tak snad príšte na ManU. :-)

Mistri East Midlands

2007-12-17T19:21:00.000Z

.... nejsme! A to nejen proto, že Silva mela ze soboty na nedeli Christmas párty se svojí bývalou laborkou z Leicesteru, ale taky proto, že už jsme tak trochu odvykli behat v porádných kopcích, kamenech a na "generalizované" patnáctce. Minulý týden se beželo East Middlands Champinship na pozemku Longshaw Estate prímo nahore na Peak Districtu. Terén pro orienták to byl per excelence, parametry tratí slibovaly porádnou klasiku a konkurence byla taky slušná. Pokud se podíváte na mapu M21L tak vidíte, že i stavba tratí byla slušná a stavitel nabídl i docela zajímavé volby. Sice se mohl vyhnout nekolika místum na mape, kde to zrovna moc nesedelo, ale v propozicích bylo jasne napsáno, že mapa je generalizovaná a že jsou zmapovány jen ty nejvìtší kameny a tvary. Na generalizaci jsme se Silvou doplatili oba. Posledních nekolik lampiónù jsme beželi na 7,5 a 10 a tak preorientovat se na 15 byl pro nás hlavne ze zacátku velký problém. V propozicích bylo také napsáno, že se bude behem závodu krosit potok. Nevím jestli stavitel ocekával suchou zimu a tím pádem málo vody, ale já se už prekonávání potoka zalekl mezi první a druhou kontrolou a radši to obehl po lávce a to byl v porovnání s tím, co nás cekalo o kus níž mezi desátou a jedenáctou kontrolou "sveží potucek". Už samotný hukot potoka napovídal, že se blíží neco velkého. A taky že jo! Trochu me polila hrùza, ale naštestí poradatelé vcas prozrely a mezi 10 a 11 udelali poviný postup pres lávku o 200m níže po proudu. Otázkou zùstává, proc nedali desátou kontrolu už rovnou k lávce, když podle me situace s potokem musí být každou zimu stejná?! Takhle všechny kategorie hnali 200m proti proudu pro kontrolu pak 200m zpátky, pres lávku a pak 300m zase proti proudu. No a nakonec se ten cas do výsledku závodu nezapocítával :-). Fakt by me zajímalo, co by se stalo, kdyby tohle udelali poradatelé u nás. No ale tady se to nereší. No a co nakonec? Nakonec je tu stránka s výsledky.
No a co príšte? Príšte už budou vánoce a to budeme zase na skok doma. Hurááá!!

Dark & White MMM

2007-12-04T08:45:00.000Z

Ptáte se: "Co je to MMM"? Odpověď zní: "Mini Mountain Marathon aneb horský orientační skorelauf na Peak Districtu". Ptáte se: "Co, to má společného s náma"? Odpověď zní: "Jsme ho beželi"!. Ptáte se: "I Silva"!? Odpověd zní: "Ano i Silva"! Ptáte se: "A to ještě spolu chodíte"? a odpověď zní: "Ano, mi už spolu dokonce i běháme"!
Ptáte se: "Jaký to bylo" a odpověď zní: "Bylo to hezký, Báša tvrdil, že to byl nejhezčí horskej jakej kdy běžel. Silvě se to líbilo a kolena ji nebolely, jen jeden malý puchýřek. Vrcholové kontroly na Kinder Scoutu byly moc pěkný. Samej vřes a lehlé kapradiny, prudká údolíčka a náhorní plošinky s mechovými jezírky. Počasí nám přálo i když na začátku a na konci dost pršelo a vítr nahoře byl fakt silnej. Běželi jsme bez chyby a podařilo se nám sebrat všechny kontroly, které jsme si za 3 hodiny naplánovali". Ptáte se: "Jak jste dopadli"? A my odpovídáme: "No, přece vyhráli! Kategorii MIX"! Nevěříte?! Tak se podívejte na výsledky. A jako návdavkem tady máte mapu.

Sparťanské zakončení

2007-12-03T12:07:00.000Z

Tak jsme po krátké době byli opět na skok v České republice. Báša se už dlouho těšil na oddílové zakončení sezóny a Silva se připravovala na svoji druhou promoci tentokrát přímo na půdě Karlovy university, což si nemohla nechat ujít. Tenhle příspěvek bude o tom, jaké to bylo na zakončení v Březině. O promoci snad za čas napíše její přímá aktérka.

Pátek byl mírně hektický a to především díky tradiční páteční Nottinghamské dopravní zácpě směrem k letišti a také díky mému šéfovi Stevemu, který "nějak zapomněl", že potřebuju odejít z práce trochu dřív :-). Ale stihl jsem to a v letadle dokonce zvládl dvě kapitoly z HP a jeho tejmné komnaty. Na letišti mě vyzvedl pan Lorenz s Terezkou a hurá směr Březina. Málem bych zapomněl na fantastickou bábovku, kterou mě pohostili, ale ještě lepší než bábovka bylo, když jsme na zámečku v Březině narazili Mirečkovu kontrolu č. 124 a poprvé si přiťukli na zdraví. Holt Bráník je Bráník! Večer příjemně utíkal a po chvíli přišly na řadu kamarádky Zelená se Slivovicí. Ještě, že jsme zalehli! Slinu jsem měl a Pavlík s Boudu by se určitě nenechali dlouho přemlouvat. Druhý den jsem se znovu vrátil na ostrovy! Tentokrát jen virtuálně ve hře kterou připravili Košíci. Putování po Irsku jsme s Pavlíkem brali vážně! Pavlík měl průvodce a já hřejivou kamarádku (viz. foto).
Společně jsme pak úspěšně zvládli první etapu a vyluštili tajemku. Bohužel první etapu už s námi nedokončila naše společná irská kamarádka, která se postupně vyprazdňovala a to také díky důkladnému přispění našich věrných stínů Boudy a LA4a (neměli průvodce!). Ve druhé etapě se ukázalo, komu alkohol zastřel zrak. Zatím co Želvovci a my jsme hledali poklad necelých 5/7 minut, Mára s Markétou hledali "možná o něco víc" (a dýl), Bouda s LA4em nás asi chtěli nechat pořádně vystřízlivět. To se jim, ale nepovedlo, protože v pokladu, který jsme našli bylo i pár Keltů. No a pak jsme udělali vrcholové foto a přesunuli se k zámečku, kde šou pokračovala něčím, co bych nazval "spirit sprintem". V parku bylo osm sacích kontrol s "jupíky" (zalepené plastové flaštičky s 8 různými druhy panáků) a tu máš brčko a poznej je! LA4 s Boudou byli asi řádně žíznivý, když tuhle etapu zvládli nejrychleji bohužel stejně jako já s Pavlíkem nepoznali Pražskou vodku, což je zejména u mě rodilého pražáka malá katastrofa :-). Večer přijela druhá - pařící část sparťanského zakončení a s nimi slíbené překvapení. Původně jsme se domnívali, že to bude Burri, který už skoro celý rok slibuje, že se někde objeví, ale pravděpodobně je natolik zaneprázdněný natáčením dalšího dílu Prison Break (já vím, blbej ftip, ale hodí se!), že skutek utek, ale ve skutečnosti to nebyl nikdo jiný než slavný Fifty Cent a jeho tvrdá muzika. Zatím, co Fujda se staral o Zelenou, Dany opatroval juniorky, tak o Fifty Centa se postaral ... hádejte kdo? Ano, to snad ani nebyla náhoda, že Štěpán jemuž kamarádi neřeknou jinka než Agresivní Lampión se ujal tohohle tvrdého chlápka s devítkou v kapse a s kalhotama proklatě nízko. Ovšem mezi oběma ostrými hochy to několikrát zajiskřilo a už se Fifty válel po zemi. Štěpán si vzpomněl na slavný film Klub rváčů a Fiftyho zasypával ranami nad i pod volume. Na následující fotce
vidíte jak to dopadlo. Fifty se ještě naposledy sebral po příjezdu pan Lorenze, který využil své celodenní práce s kabely a zpěvákovi se zlatým řetězem poskytl poslední support, ale Štěpán byl mužem činu a své dílo dokonal. Zbytek Sparty tou dobou již bujaře křepčil na parketu, kde Muži pršeli a Holky z naší školky ji měly kakaovou. Nakonec došla i kontrola 124 a pan Lorenz celý večer zakončil ve 3 ráno pokřikem bojovkááá! Druhý den jsme uklidili zámeček, našli Štěpána a s ním i pana Henkýho a jelo se domů. Někdo do Prahy, někdo do Bulharska a někdo do Nottinghamu. Na fotky se můžete kouknout tady a výsledky jsou jasný. Vyhrál ten, kdo přijel a dobře se bavil. Tády, dády, dááá!

Oxfordem rychle a zběsile

2007-11-19T08:39:00.000Z

Minulý týden jsme se byli podívat v Oxfordu a to bychom nebyli my abychom přitom nehledali lampióny. Báša se na ten závod hodně těšil, zvlášť po úspěchu ve Warwicku si na citty race věřil, ale Silvin start byl docela ohroženej, protože natlučené koleno z New Forest stále bolelo a každý den měnilo barvy. Přesto jsme v sobotu vyrazili a kolem poledne už byli v centrálním Oxfordském parku na shromaždišti, kde jsme potkali naše dobré známé, Strakovi. Dan dokonce startoval minutu z a Bášou, takže byla příležitost to trochu vyhecovat:-). Závod se běžel s EMITem, takže měl být contact free, ale po zkušenosti z Warwicku jsme tomu moc nevěřili. Chyba lávky! Silva vyrazila na trať jako první a na jedničce. "Ejhle někdo ukradl EMITku! No ještě, že jsou tady kleště!" Takže razila do mapy, jenže na druhé kontrole už nebyly ani kleště jen taková podivně vyhlížející deska velikosti A3 připevněná ke stojanu. Už to vypadalo, že Silva bude zanechávat na kontrole "pachovou stopu", když v tom přiběhla nějaká soupeřka, máchla kartičkou kolem destičky a pokračovala dál. Silva to zkusila taky a hele! Ono to fungovalo! Na displeji její EMITky se ukázalo číslo 2 a mohla běžet dál.To Báša byl šťastnější, když při rozcvičování objevil sběrku a s ní i tajemství bezkontatkního EMITu. Prostě stačí jen máchnout nebo jen proběhnout kolem té "destičky" a je to tam! Teda v té kartičce! Bohužel s tím odpadá takové to malé odpočinutí při těch pár vteřinách na oražení u SI, což si myslím, že je pro spoustu orienťáků malá tragédie :-). Závod je pak mnohem rychlejší a tím pádem atletičtější. Britům to ovšem vyhovuje. Oxford citty race byl velmi rychlý a to nejen díky EMITu, ale i díky nezáludně postavené trati mimo historické centrum (přestože pořadatelé před závodem na internetu slibovali, že se poběží v historickém centru). Celkem hezkou technickou pasáž v závěru opět pokazila stavitelská chybka, kdy nejrychlejší cesta vedla přes branku v nepřelezitelném plotě, která samozřejmě nebyla v mapě! Kdo to znal a měl štěstí, že branka byla otevřená měl k dobru 45" což je při běžáku sakra hodně! Jinak, ale jako proběhnutí v prosluněném odpoledni to nebylo špatné a při pozdější návštěve historického centra si ani neumíme představit, jak bychom se mezi těmi tisícovkami lidí proplétali. Na mapu se můžete podívat na Routegadet a výsledky najdete tady. Jak už jsem napsal, tak zbylý čas po závodě jsme věnovali prohlídce města. Pod vedením zkušeného průvodce Dana Straky jsme nakoukli do pár kolejí a především objevili pěknou hospůdku, kde jsme celý den tak nějak zakončili. Ne, vlastně ještě ne! Ještě na závěr musím napsat, že Strakovi si dali ještě jeden citty race! To za deset minut pět zjistíte, že máte auto na parkovišti, které v těch pět zavírá a je to ještě pěknej kus cesty. To je pak panečku CITTY RACE :-). Na úplný závěr pár fotek z Oxfordu.

Na jih nejen za sluncem

2007-11-08T08:34:00.000Z

Dlouho plánovaný výlet na jih Anglie konečně dostal podobu uplynulý víkend a tak je zase o čem psát. Už jsme té práce měli plné zuby a tak jsme potřebovali trochu zrelaxovat. Rozhodli jsme se navštívít známé (Strakovi), prohlídnout památky (Stonehenge) a zazávodit orienťák (New Forest). V pátek večer jsme se přesunuli za Strakovými do Readingu. Dost jsme se obávali, že páteční noc strávíme v kolonách na dálnici kolem Londýna a tak jsme vybrali cestu po Áčkách (takové horší anglické/lepší české dálnice) a ono to bylo až neuvěřitelně rychlé a v pohodě. Strakovu "akademii" jsme taky našli hned na poprvé a tak jsme si mohli užít příjemný večer u vína a fotek ze Skotska, kam se příští rok taky chystáme. Druhý den Dan a holky pořádali pro místní oddíl trénink a my jsme se vypravili za památkami. V plánu byl okruh Avebury-Silbury Hill-Stonehenge-Old Sarum-Salisbury-Winchester. Docela nášup a pravděpodobná nestíhačka, zvlášť po tom, co jsme se hned v Avebury zdrželi skoro celé dopoledne. Krásné místo si svojí tajemností vůbec nezadá s mnohem známnějším a slavnějším Stonehenge. Co do velikosti je dokonce mnohem větší, ale bohužel na rozdíl od Stonehenge, které je tak trochu stranou (v anglických měřítkách to zn. že nejbližšší silnice je asi 300m daleko) v Avebury prochází silnice skoro středem pradávného kruhu a velkou část kamenů využili vesničané ke stavbě svých obydlí. Přesto se však hodně dochovalo. My jsme nechali Polo asi 1/2 kilometru východně od Avebury a pěšky se vypravili po jedné ze čtyřech pradávných přístupových cest, vyznačených kameny a vedoucích přímo ke kruhu. Samotný kruh je obehnaný velkým valem s příkopem a skládá se z vnějšího a vnitřního kruhu. Ten vnější je občas přerušen domy a silnicí, ale i tak je to pěkná procházka mezi balvany a ovcemi. Z vnitřního kruhu toho už moc nezbylo a tak si místní vypomohli betonovými patníky, které mají dokreslit, jak to kdysi vypadalo, ale mám dojem, že to spíš ruší. Nutno ještě dodat, že vstup je zdarma, ale jelikož kolem budují plot a chodník po ochraném valu tuším, že za pár let to tak nebude. Kousek dál byla k vidění Silbury Hill. "Celkem nudnej kopec v krajině", řenete si, ale jen do té doby než zjistíte, že ho vytvořili pralidi jen tak dřevěnejma nástrojema. Jelikož zrovna probíhal archeologickej průzkum, tak se na kopec nesmělo a vypadal spíš jak staveniště. No, a hurá na jih ke Stonehenge. Lidí jako šlupek, vstupné jako to, co ty šlupky žere, ale místo pěkný a fakt docela mystický. V průběhu prohlídky se zatáhlo a udělalo fakt tajemně. Udělali jsme si spoustu fotek a poslechli si zajímavosti ze sluchátka a to je asi tak všechno. Ono se totiž nemůže vstoupit do kruhu, což si myslím, že je velká chyba (ale vzhledem k počtu turistů taky pochopitelný) a to by bylo na Stonehenge
asi nejzajímavější a rozhodně by stálo vidět S. při východu nebo západu slunce. Jen jak jsme odjeli z parkoviště udělalo se zase hezky a tak jsme navštívili Old Sarum. Bývalé sídlo králů nepatří rozhodně mezi to, co musíte v Anglii vidět, ale je součástí sítě English Hertiage na kterou máme koupenou kartičku, a tak proč to nevyužít. Nakonec bylo na Old Sarum docela hezký, že jsme se neočekávaně zdrželi i přes zavíračku a museli nás z "hradu" ještě pouštět. Další zastávkou na naší cestě bylo Salisbury, město proslavené především svojí katedrálou s nejvyšší věží v Anglii a údajně jen s dvoumetrovými základy. Docela pěkný, je nutný uznat, že angličani ty katedrály uměj. Zbytek dne jsme se toulali uličkami Salisbury a ochutnávali místní dobroty. Večer pak návštěva u Ježků, což je prima rodinka žijící už nějaký ten pátek v Southamptonu. Tomáš navrhuje větrné elektrárny a Martina je teď v domácnosti a stará se o děti. Pohodový večer nám narušovali jen neustálé petardy a ohńostroje z okolí jelikož se blížil 5th November a s ním Bonfire night a tak britové pilně nacvičovali. V neděli ráno jsme vyrazili (přes dok No.20) do New Forest na orienťák. Po zkušenostech z posledních dvouch závodů, kdy zejména Salcey Forest by se dal nazvat orienťáckým peklem, jsme se dost obávali toho, co nás v New Forestu čeká. Další dávku ostružinového napalmu a kapřích kontrol by zejména Báša asi už nerozdejchal a mohlo by klidně dojít i k inzultaci pořadatelů, ale to se v New Forest naštěstí nestalo. Ba naopak! Krásné ČISTÉ lesy a otevřené a polootevřené pláně s vřesy, jezírky a bažinami. K tomu všemu ještě divocí koně a oslíci, takže, kdo už nemohl mohl klidně popojet. Prostě paráda! Stavitel se s tratí (M21L) moc netrápil a tak to bylo spíše jednoduší ale znova opakujem, že moc hezký. Bohužel, Silva si vybrala všechnu smůlu, když v lese zakopla o bludný kořen a poranila si koleno. Naštěstí, ne tak vážně jako kdysi, ale bolelo to a závod už nedokončila. Výsledky závodu najdete na stránce November classic a fotky z celého víkendu jsou ke shlédnutí tady. Na závěr ještě jednou díky Strakům a Ježkům za pohoštění a střechu nad hlavou a někdy se zase na jih podíváme.

14 dní v kostce

2007-10-27T17:48:00.000+01:00

Dlouho jsme nepřispívali a tak se to teď pokusíme dohnat jedním článkem. Co se za těch 14 dní událo?! Předně jsme oba dva plně zapadli do pracovního procesu. Báša úspěšně složil (na potřetí :-( ) zkoušky ze zásad bezpečnosti práce na pracovištia a získal tak vytouženou CSCS card, která mu umožní bez "bázně a hany" pracovat :-) po celé Británii. Možná vám přijde, jako úplná brnkačka napsat takový test, ale chyba lávky. Vedle funny otázek typu:

To help keep rats away, everyone on site should:

A)-buy rat traps and put them around the site

B)-ask the local authority to put down rat poison

c)-bring a large cat to site

D)-not leave scraps of food lying about

nebo

Look at these statements about wearing a safety helmet in hot weather. Wich one is true?:

A)-You can drill holes in it to keep your head cool

B)-You can wear it back-to-front if it is more comfortable that way

C)-You must take it off during the hottest part of the day

D)-You must wear it at all times and in the right way

byly i otázky na které nebylo tak jednoduché odpovědět a hlavně se v otázkách vyskytovaly termíny, které jsme nenašli ani ve slovníku (near miss accident).
Po prvním neúspěšném pokusu se Báša odhodlal k nákupu brožury, kdy byly všechny otázky i odpovědi. Do dalšího testu zbývalo necelých 14 dní. Pohoda, říkal si: "Pošta bývá v Británii rychlá"! Chyba lávky, jedna menší poštovní stávka a kniha se někde zasekla a tak i druhý pokus byl z jedné vody na čisto a opět neúspěšný. Naštěstí kniha dorazila a tak třetí pokus už byl s "prstem v nose".

Podobný osud jako kniha potkal i Bášovi nové orientky. To si 10dní před závodem, řeknete je dost času objednáte po internetu nové a staré vyhodíte. S blížícím závodem jste nervóznější a nervóznější a nakonec běžíte v maratónkách, protože popelnici ve čtvrtek vyvezli. No nic Anglie má i své odvrácené stránky!

A teď k tomu závodu. Compass Sport Cup Final race, pořádal letos náš "domovský oddíl" NOC a podle ohlasů před závodem, to měl být strašně velký a důležitý závod. A taky byl! Byli jsme poctěni hned několika poctami. Tou první, že nás veřejně nazvali posilami oddílu, tou druhou, že nás oba dva nalosovali do červené skupiny a tou třetí, že jsme před závodem dělali parkovcí marshals. Dá se říct, že toho třetího úkolu jsme se asi zhostili nejlépe a byl pro nás nejtěžší. Ono, co se dá zkazit na parkování aut, že?! Jenže tady je Anglie! Louka jak pr..., to se sem musí vejít, říkáte si. Jenže angličani jezděj na závody v autě po jednom max. po dvouch a ještě k tomu všemu 25% aut, co přijelo, byli blbečci, co si mysleli, že tady je "car boots" (trh s auty) a když zjistili, že ne, tak se snažili odjed. No prostě žádná pr... . Samotný závod bych charakterizoval jedním jediným slovem! HUMUS!!!. Kapitán NOC teamu nám říkal. Je to rovina, ale radši všecho obíhejte! Nedbali jsme jeho slova draze jsme za to zaplatili. V lese byl totální napalm! Jakékoliv vystoupení z cesty se rovnalo bitvě "o holý život" v lepším případě s kapradinami, v horším případě s ostružinami a v tom nejhorším s obojím dohromady! Ještě k tomu všemu jsme oba dva udělali poměrně velké chyby. No prostě a jednoduše, posily nedorazily :-). Po závodě jsme byli oba dva tak odrovnaní, že jsme se nezmohli na nic jiné než zbytek dne prospat.

Týden na to jsme se nevěnovali žádnému závodění, ale na programu byla další velmi náročná disciplína. Shopping! Myslím si, že jestli je něco Anglický národní sport, tak je to sobotní nakupování. Obchody jsou doslova a do písmene narvané lidmi, všichni se v tom přehrabují všude fronty, no prostě katastrofa! Teda aspoň pro Bášu :-). Přesto jsme byli úspěšní a náš šatník zdobí několik nových bund, mikin a triček.

Aby to nebylo jen o Bášových aktivitách a práci, tak Silva začala opět operovat a myšky zase zlobit, ale už to vypadá, že všechny problémy jsou odstraněny a mezi oběma druhy vznikne pěkný pracovní vztah, stejně jako mezi tím zrzavím kuchařem a jeho little chief potkánkem ve filmu Ratatouile, který jsme viděli včera, který se nám moc líbil a doporučili bychom ho všem, co si chtějí pořádně odpočinout.

Zase "doma"

2007-10-09T13:10:00.000+01:00

Po týdenní dovolené v České republice jsme znovu zapadli do kolotoče našeho anglického dobrodružství. Zkrácený pracovní týden jsme překlepali bez větších adaptačních problémů a pak přišel VÍKEND! Píšu víkend velkými písmeny, protože tenhle byl opravdu zběsilý. V pátek v noci jsme navštívili Goose Fair. Podle propagačních letáčků to má být největší pouť v Evropě, ale naše Matějská srovnání s Goose Fair směle snese. Jen ta Nottinghamská pouť je taková zhuštěnější, barevnější, hlasitější a bohužel taky dražšší. Po důkladném prozkoumání jsme si vybrali atrakci, která na první pohled vzbuzovala trochu hrůzu, ale zároveň nás děsně lákala a to hlavně z důvodu, že všichni lidé, kteří na ní byli hrozně ječeli. Dvě 35m dlouhá ramena se čtyřmi sedačkami na každé straně se vertikálně otáčí kolem středové osy. Sedačky se taky samozřejmě otáčí, takže ve finále může nastat stav že letíte v 70m hlavou dolů a jen řvete hrůzou. Řvali jsme oba! S představou, že by se sedačka utrhla, tak nás hledají ve Francii! No, zbytek noci jsme chodili po pouti s pocitem, že jsme zažili to nej a na ostatní atrakce se dívali s pohrdavým: "pche"! Aspoň jsme ušetřili za dobroty, kterých kolem bylo plno, ale naše žaludky nějak nebyly ve formě :-). V sobotu ráno jsme vyrazili na Peak District do Burbagge Valley si zaboulderovat. Ze začátku jsme měli docela problémy, jelikož už to bylo nějaký ten pátek, co jsme nelezli, ale ke konci se nám dařilo. Báša dal dokonce jednu pětku a Silva překonala sama sebe. Pak rychle zpátky do Nottáče, převlíknout do slušného a pěšky přes čtvrt města na návštěvu ke Zdeňce a Tomášovi Pausovým (Silvina šéfová a šéf). Pausovi bydlí ve vlastním bytě v luxusní čtvrti The Park a mají to tam sakra hezký. Starý viktoriánský byt moderně zrekonstruovaný, to se nedá popisovat, to se musí vidět. Na večeři ještě dorazili další dva páry a to Shardat a Fyona (oba z USA) a Chavi a Marija (on bulharský pětapadesátiletý žid žijící .... prostě kdekoliv v Evropě a ona španělka kolem pětadvaceti). Asi tušíte, kdo byl nejvýraznější osoba večera .-). Příjemný večer, zajímavý lidi, vynikající večeře a spousta, ale opravdu spousta vína! V notně podnapilém stavu jsme se vydali zpátky do našeho bytečku, a tak nás ani nepřekvapilo, že jsme uprostřed města o půlnoci potkali lišku, jak vybírá odpadkáč!
Ráno bylo sakra krušný!! Ale lampióny ve Warwicku volaly a tak jsme sedli do auta a vzhůru na Warwick Citty Race. V hlavách kovadlinu, v břichu bouři a v sedacích partiích svěrák no a hledej 43 kontrol v parku, ve mestě a na hradbách?! I přes to všechno byl Warwick rozhodně nejhezčí "parkáč" jakej jsme kdy běželi. Pasáže v uličkách města se střídaly s pasážemi v lese a parku a nejtěžší to bylo v samotném Warwick castlu. Bohužel tady se vyskytla taky jedna hodně sporná kotrola, za kterou by v čechách stavitele asi ukamenovali. 20m vysoké hradby s cimbuřím (pro ty, co nevědí, tak cimbuří je to, po čem se na hradbách chodí) v rohu věž a kontrola má popis vnitřní roh! Ha! A kde by jste ji hledali vy?! Ti, kteří by se vydali dvacet merů vzhůru po schodech na cimbuří a kontrolu hledali tam kde cimbuří navazuje na věž by ztratili 3 - 4 minuty (ale byl to vnitřní roh!). Ti kteří by vyběhli ven z hradu a kontolu hledali zvenčí v rohu pod hradbami by byli správně (bohužel to byl taky vnitřní roh). Rozdíl byl v tom odkud se kdo na kontrolu koukal. Naše výprava to měla 50/50. Silva se proběhla po hradbách a propadla se z druhé na 5 pozici, Báša to oběhl a dostal se tím na bednu! A jelikož tahle kontrola byla ke konci už asi tušíte, jak jsme dopadli ve výsledkách. Po závodě rychle do auta, na nákup do Sainsbury, domů, vysprchovat, uvařit halušky se zelím a s hrncem plným halušek pěšky přes již známou čtvrtku města znovu na návštěvu k Pausovým, protože tentokrát se tam konal sraz lidí z laborky a každý přinesl nějaké národní jídlo. Zhruba 300m před The Park dostává Báša žaket a Silva má co dělat aby mu zabránila v totální likvidaci halušek. Večeře byla fantastická! Už si ani nepamatuju, co všechno tam bylo, ale aspoň vyjmenuju jakou všechnu kuchyni jsme ochutnali: Francouzskou (naložené sladké brambory), Honk-Kongskou (kořeněná kuřecí směs), Marockou (zeleninové, masové taštičky a rýže), Kanadskou, Holandskou, Anglickou, Americkou, Španělskou a samozřejmě českou! K tomu všemu vynikající staropramíneček. No prostě paráda. Když jsme v neděli o půlnoci uléhali do postele byli jsme docela rádi, že zítra je pracovní den a nemusíme se "nikam honit":-).

Novinky

2007-09-27T16:37:00.000+01:00

Využíváme týdenní pauzy v České republice (první po třech měsících) abychom navštívili rodiče, kamarády, čerstvé i zasloužilé matky, jejich děti, papoušky, psy a taky něco napsali na blog. Poslední týdny jsme už měli absťák po kamarádském posezení v "proper" české hospodě, že jsme si v Asdě v akci koupili 3 lahve Pilsner Urqell a večer se "těšili". Konečně se udělalo hezky a tak jsme mohli vyfotit náš nový byt na Cambria Mews a vy si ho můžete prohlídnout na fotkách. Báša začal pořádně válčit v práci a Silva brousí nástroje a čeká až jí vyrostou myšky. Takže, kdo chce slyšet další podrobnosti ústně, tak tento týden zavolejte nebo napište a rádi s vámi pokecáme. Návrat za "malou louži" plánujeme na pondělí večer.

Attermire & Yorkshire Dales

2007-09-19T11:29:00.000+01:00

Minulý víkend jsme se vypravili zase o něco dál na sever od našeho prozatimního domova a to do Yorkshire Dales NP abychom si tam v sobotu pohledali lampióny a v neděli udělali nějaký ten výlet! Obojí se náramně vydařilo, přestože Silva byla docela nachcípaná a ještě v pátek nebylo jisté zda vůbec pojedem. Báša bohužel zapomněl foťák, což nás docela mrzelo, protože krajina v Dales byla úžasná, a tak se bohužel nemůžete podívat na žádné fotky. Sobotní příjezd na shromaždiště nás docela zaskočil. Když jsme vyjížděli z Nottáče tak sluníčko, kraťasy plus trička no a na shromaždišti chodili britové!!! v péřových bundách a v čepicích! Problém byl v tom, že Y. Dales jsou úplně otevřené a asi kolem 500 - 600 m.n.m. a sakra to tam fouká! To, co nás čekalo byla doslova a do písmene orienťácká lahůdka. Mapa celá žlutá, spousta jam, prohlubní a menších závrtů + vápencové skalky a srázky. K tomu všemu ještě síť kamenných zdí a zídek, které se směly překonávat pouze po vyznačených žebřících + podmáčené horské louky a protivítr. Silva se prozřetelně přihlásila do W21 short a tak ji čekala pouhá hodinka "práce v "lese"" za to Báša ve M21 long se značně obával ligy 100! Závod to byl opravdu parádní, jen si myslím že pořadatelé byly dost zákeřní a všechny kontroly opravdu poctivě "zašívaly". Na mapu s postupy se můžete podívat tady (pokud máte nainstalovanou Javu a tím nemyslím motorku) naše výsledky najdete tady. Po závodě jsme toho měli docela dost a tak jsme zbytek dne strávili v nedalekém Malhamu v campu a v hospodě, kde jsme potkali (samozřejmě) čechy Veroniku a Tomáše z Liverpolu, kteří v Y. Dales trénovali kola na Polaris challange, který se právě tam na podzim pojede. Pokecali jsme popili a šli spát se slepicema. Druhý den ráno nebylo počasí úplně super, ale už jsme zažili horší a tak jsme se vypravili na malý výlet po Y. Dales. Navštívili jsme Malham cove, což je úžasná skála vymletá od nějakého ledovce, který se tam před pár lety plazil. Pohled z vrchu dolů byl .... no bylo to docela vysoko a bez zábradlí! Pak jsme se prošli po nádherné plošině s jezerem Malhalm Tarn a adventure finále výletu nám připravil super sestup "roklinou"Gordale Scar. Řeknu vám, že mokrý vápenec fakt klouže! Kdyby někdy někdo chtěl tyhle fantastický místa navštívit, tak rozhodně doporučuju výlet v obráceném pořadí než jsme ho absolvovali my.

Lab retreat in our feet

2007-09-12T11:05:00.000+01:00

Rafting, Hiking, Gorge walking, Climbing and canoeing. All of these activities we could try on the Adventure camp near Tywyn in Wales. During three beautiful days we made a lot of new friendships and outdoor experiences. Everything was started on Thursday early morning. The "hidden race" on the way Nottingham-Birmingham-Tywyn had only one winner - The Paus’s family with Danny. They started slowly but drove faster than others and they were first in the campsite in Tywyn. When all participants arrived we started first adventure experience. We were divided into two groups. Each group had four barrels + six boards + many ropes + nine heads + eighteen hands - one river = raft. The winner takes it all. Both groups were successful, because our rafts held on to cross the river and return back. After rafting we took part in a picnic on the beach. It was exciting experience in the sunset. On Friday we went for a trip to reach the highest peak of this part of Wales, Mt. Cadair Idris. The trip was amazing in sunny weather with beautiful views. You can see on our photos After six hours of walking everybody was more than satisfied. In Saturday we had a meeting with G(e)orge. But G(e)orge did not come. So we tried to find him in the river and we were successful. Gorge walking wwwwaaaass toooooooo exiiiiitiiiiiing, aaaaaaand tooooooo cooooooooold and wwwwwwwwwet! When we defrosted ourselves we were divided into two groups again. One of them took part in a rope climbing on the coast and the second group did canoeing. And what was the third Saturday’s stage? Return back home! It was a really long day but excellent again. Many thanks to all participants and MJ and Bean for a good organisation. Specially thanks to Zdenka and Tomas for covering ☺